Rozruch na rašeliništi

Lidé z ostrova Andoya na severovýchodním pobřeží Norska často přicházejí na místní rašeliniště kvůli lovu nebo sběru plodin a změny na povrchu jim neujdou. Koncem 80. let objevili místní obyvatelé zvláštní jev, který zavdal příčinu k různým dohadům a v stále ještě pověrčivé severské mysli vyvolal řadu vzpomínek na trolly, jak za časů Selmy Lagerlöfové. O celou záležitost se začal zajímat Jakob J. Moller z Univerzity v Tromsø, který to konzultoval s dalšími odborníky (ročenka Univerzity v Tromsø, s. 67 - 76, 1992).

Oč jde: Na čtyřech místech v rašeliništi byly nalezeny jinak neporušené kusy rašeliny o váze až 2 tuny, „opatrně položené“ o 4 - 5 m dál. Největší takový rašelinový polštář o tloušťce 30 - 35 cm a rozměrech 5 x 2 m byl nalezen ve správné pozici, tj. trávou nahoru, pootočený o 20 - 30° asi o 5 m vedle ploché díry, do které přesně zapadal rozměry. Stěny díry jsou zcela rovné, jakoby odříznuté nožem. Na díru navazuje 6 m dlouhá trhlina a 12 m severozápadně od díry byla nalezena další trhlina, projevující se v délce 15 m vyzdvižením jedné strany rašelinového polštáře asi o 15 cm a vznikem volného prostoru pod vrstvou.

Většina konzultovaných odborníků přiznala, že nezná žádný přirozený nebo umělý mechanizmus, který by tento jev mohl způsobit. Navíc geologové z místního rudného průzkumu prohlásili, že v podloží rašeliniště se v místních prekambrických migmatitech nalézají pruhy a čočky masivního pyritu FeS₂ asi s jedním procentem mědi, které dosahují mocnosti až 6 m. Zásoby rudy byly spočítány na 200 000 t. Jedna z největších pyritových čoček leží právě pod onou velkou tajemnou dírou v rašelině.

Je to podivná situace, ale naftoví geologové přece jen nabídli vysvětlení. S podobným jevem se setkali při výbuších zemního plynu a předpokládají, že k něčemu podobnému mohlo dojít při samovznícení bahenního metanu. Problém spočívá v tom, že podobný jev nebyl nikdy na rašeliništích pozorován. J. Moller vyslovil jinou hypotézu: polohy pyritu v podloží způsobily vyšší vodivost a určily dráhu blesku. Elektrický výboj pronikl pod povrchovou vrstvu rašeliny do silně zvodnělé polohy. Ve zlomcích vteřiny odpařil část vody, která expandovala a odhodila stranou polštář rašeliny.

Podobný jev byl pozorován r. 1984 u přehrady Grand Coulee Dam v USA ve státě Washington, kde byl vytržen ze země třítunový blok a přemístěn o 73 stop. V tomto případě došlo pro změnu k velké diskusi o tom, zda průsečík dvou zemětřesných vln je schopen tento neobvyklý jev způsobit. Poslední mně známý případ toho druhu byl pozorován v dnes již zavezené smetištní cihelně asi 700 m západně od Hostimi v Českém krasu, při silnici na Beroun. V. Ložek zde v nedotčené sprašové stěně nalezl úzkou kolmou díru, vyplněnou tmavou holocenní hlinou. Jeden z geologů tehdy prohlásil, že pračlověk sem opatrně přijel s autojeřábem, vytrhl jeden sprašový hranol a opět ujel. Asi i v těchto posledních případech zůstává exploze způsobená úderem blesku do zvodnělé zeminy jediným, i když ne zcela uspokojivým vysvětlením.