Prof. RNDr. Otakar Matoušek

Ve Švédsku zemřel 4. 1. 1994, krátce před svými nedožitými pětadevadesátinami, profesor Otakar Matoušek, který měl blízko jak k vědě, tak k rozhlasu i Vesmíru. Prožil dlouhý život: za dětství sedával u stolu s petrolejovou lampou, pouze slýchával o možnosti letadel těžších než vzduch, atom v podobě jakési kuličky se ještě neproměňoval ve stovky elementárních částic a o rozhlasu nebylo slechu.

Narodil se v minulém století, 14. ledna 1899 v Praze. Maturoval v krušném válečném roce hladu a bídy 1917. Váhal mezi přírodními vědami, filozofií, popularizováním vědy, pedagogikou a medicínou. Na tu nebyly peníze a tak na Karlově univerzitě studoval přírodní vědy. Poznal pařížskou Sorbonu i anglické Cambridge a Oxford. Vědeckou práci začínal jako asistent na geologii, první tištěnou průkopnickou práci věnoval geologii Měsíce.

Roku 1923 se podílel na obnovení přírodovědeckého časopisu Vesmír, jehož redaktorem pak byl až do r. 1950. V Matouškově Vesmíru začínala publikovat celá jedna generace našich přírodovědců.

Po dlouhodobém stipendijním pobytu v Americe zastavila hospodářská krize na pět let jmenování vysokoškolských profesorů a tak hledal obživu v Československém rozhlasu, který se tehdy formoval z původního Radiojournalu. V letech 1931 - 1939 pracoval jako první ředitel přednáškového a vzdělávacího programu. Proslulý byl tehdy jeho seriál pořadů Svět v přerodu i mezinárodní vánoční poselství lidem dobré vůle, kdy např. Karel Čapek na rozhlasových vlnách Prahy zdravil Rabíndranátha Thákura a František Křižík Alberta Einsteina. Po Mnichovu byl z funkce propuštěn a posléze za okupace musil z rozhlasu odejít.

Během 2. světové války pracoval v továrně v Chotěboři. Za květnového povstání r. 1945 jej Česká národní rada pověřuje řízením Čs. rozhlasu. Pak ale odchází za svým posláním na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy, aby působil jako profesor metodiky a dějin přírodních věd. Odtud ho však vyhání únor 1948, a nakonec mu možnost bádat poskytla Československá akademie věd na pracovišti věnujícím se studiu a dílu Jana Evangelisty Purkyně.

Oblíbené byly jeho knížky Člověk kritizuje přírodu i Lékaři a přírodovědci doby Purkyňovy.

V jeho bytě se dlouhá desetiletí scházeli u Purkyňova samovaru mladí lidé, hovořili o studiu, vědě, kultuře a zájmech mladého pokolení. Prošlo tu nemálo významných vědců. Pro celou jednu generaci se stal profesor Matoušek pojmem díky svým lesním školám, průkopnickým a vyhledávaným, kdy v červnu získávali vysokoškoláci pod stany v přírodě praktické dovednosti i teoretické znalosti z geologie, geomorfologie a botaniky. Čtyřikrát za svého života tento český přírodovědec, historik a popularizátor vědy změnil své pracovní zaměření. Po celý život ho však nikdy neopustila přívětivost a pozornost vůči mladým lidem. I proto mohl zůstat mladý až do svých téměř pětadevadesáti let.