Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Jaroslav Šterzl : Imunitní systém a jeho fyziologické funkce

Česká imunologická společnost, Praha 1993
 |  5. 3. 1994
 |  Vesmír 73, 166, 1994/3

Monografie našeho předního imunologa Prof. MUDr. J. Šterzla, DrSc., vznikla jako pokračování jeho knihy Vývoj a indukce imunitní odpovědi (Academia, Praha 1988). V nakladatelství Academia měla původně vyjít i tato kniha, která byla připravována již od r. 1989. Roku 1992 ji však nakladatelství Academia vyřadilo z plánu a tak vyšla až koncem r. 1993 pouze díky České imunologické společnosti.

Autor si při koncipování své monografie zvolil cíl značně náročný. Rozhodl se pro široký záběr, který by měl čtenáři přiblížit imunitní systém v nevyčerpatelné komplexnosti jeho vztahů. Zpracovaný materiál je proto velice obsáhlý. Monografie je rozdělena do třinácti kapitol. Autor se v nich zabývá buněčnými základy imunitního systému, vývojem imunity v ontogenezi i ve fylogenezi, specifickou buněčnou a humorální imunitou, imunitními reakcemi probíhajícími v kůži a sliznicích, podrobně probírá zánět, účast imunitních mechanizmů v reprodukci, ukazuje na vzájemný vztah systémů imunitního, nervového a endokrinního. Je zde i přehled hlavních cytokinů a nejdůležitějších membránových antigenů. Rozsáhlost podávané látky, zvládnuté jedním autorem, je tedy obdivuhodná. Šíře zpracovaného materiálu a rozbor vazeb mezi jevy, které bývají studovány většinou odděleně, jsou hlavními klady této knihy. Občas však zmíněný přístup vede k tomu, že některé z kapitol nejsou pojednány do patřičné hloubky. Platí to hlavně pro části Cytokiny, růstové a regulační faktory a Membránový signál a genová dereprese, kam se vloudilo několik nepřesných či neúplných údajů.

Na str. 103 čteme: „Oba IL-1 (jsou míněny IL–1α a IL–1β) mají společný prekurzor (31 kDa), ze kterého jsou proteolyticky štěpeny.“ Toto tvrzení není zcela přesné. Prekurzory IL–1α a IL–1β mají sice podobnou molekulovou hmotnost, ale tyto bílkoviny jsou kódovány různými geny. Nejasná je i tabulka rozdělení protoontogenů podle funkčních vlastností (str. 116). Ne všechny z uvedených genů kódují tyrosinové proteinkinázy typu src. V jiných pramenech bývá např. mos uváděn mezi serinovými kinázami. V textu není uvedeno, co označuje zkratka pkC, která se v tabulce vyskytuje. V případě, že by šlo o proteinkinázu C, bývá tato bílkovina zařazována mezi proteiny se serin/threonin-kinázovou aktivitou. U rodiny jaderných onkogenů jsou vynechány důležité geny jun, rel, ets, erbA. Nejasnosti jsou i v zařazování receptorů do jednotlivých podskupin (str. 117). Např. receptor pro IL-7 není na str. 117 zařazen mezi receptory typu I (starší název nadrodina receptorů pro faktory hemopoezy), na obr. 43 v této skupině figuruje; typ II receptorů, kam jsou zahrnovány receptory pro IFNα/β a IFN γ, je v tomto souhrnu zcela opominut. V popisu receptoru pro IL–2 (str. 120, obr. 44) jsou uvedeny pouze řetězce α a β, chybí řetězec γ. V tabulce 22 (str. 185) Sled dějů po membránové aktivaci lymfocytů T a B a převodu signálu by mohl být mezi aktivačními receptory T lymfocytů zmíněn i CD28 (Vazba na membránový antigen CD28 má vliv spíše na stabilitu mRNA než na jejich syntézu, jak je uvedeno na str. 107.); mezi antigeny podílejícími se na aktivaci B lymfocytů by mohl být uveden i TAPA–1. V těchto kapitolách jsou i některé další drobné nepřesnosti: nadpis obrázku 41 (str. 114) zní Aktivační cesta v buňce vázající IFNα a IFNβ, zatímco na obrázku je znázorněna vazba IFNα a IFN γ, na obrázku 71 Regulační proteiny exprese genu pro řetězec α receptoru TCR se vyskytují AP–2 a ETS, ale nikde nejsou vysvětleny ani tyto zkratky, ani funkce. V popisu apoptosis (str. 33) by mohla být zmíněna i úloha genu bcl-2 a antigenu FAS.

Vcelku je však možné říci, že je velice dobré, že se tuto knihu podařilo vydat, i když se svízelné podmínky vydávání odborné literatury asi částečně podepsaly na určitých nepřesnostech v textu. Na našem trhu je trvalý nedostatek imunologické literatury a tato monografie mezeru alespoň částečně zaplňuje. Prezentace materiálu je značně zestručněna, patrně z toho důvodu, aby bylo možno zahrnout co nejvíce poznatků. Publikace bude proto užitečná jak pro začátečníka v oboru, kterému může sloužit i jako zdroj odkazů na literaturu, neboť autor cituje téměř dva tisíce prací, tak i pro čtenáře, který už určitou znalost imunologie má. Tomu umožní vidět biologické procesy v širších vzájemných vztazích – a vědomí souvislostí je důležitá pro molekulární, buněčné i klinické imunology.

Citát

Jiří GRYGAR, Čs. čas. fyz. 43, str. 204, 1993/3

Zatímco v dobách mého mládí měla filozofie jasně navrch, neboť mezery v přírodovědeckém poznání fakticky znemožňovaly vytvářet celistvý pohled na svět, dnes je to právě obráceně. Udivující a komplexní výsledky přírodních věd jako by vytlačily filozofy z první linie. Navíc, chcete-li dobře filozofovat, vyžaduje to téměř nadlidskou syntézu poznatků přírodních věd, na nichž pak lze budovat filozofické konsgtrukce.

Není divu, že za těchto okolností jsou to spíše přírodovědci, kdo zasahují do filozofie, než aby se nějaký filozof pokoušel objasnit přírodovědcům, cože to vlastně vybádali a jaký to má smysl. Nemyslím, že tohle je definitivní stav. Jakmile filozofie vstřebá ohromující výsledky přírodních věd – zejména pak fyziky a biologie – karta se znovu obrátí. Je zřejmé, že v tomto procesu sehrají popularizátoři přírodních věd nezastupitelnou roli. Soudím totiž, že lidská společnost potřebuje dobré filozofy snad ještě více, než kdykoliv minulosti... V době, kdy naše civilizace nesměle sahá po hvězdách (s rizikem, že na to šeredně doplatí), to budou nejspíše filozofové, kteří s využitím poznatků současné přírodovědy naznačí, jak spatři světýlko na konci tunelu.

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Imunologie
RUBRIKA: Nad knihou

O autorovi

Marie Lipoldová

Doc. Marie Lipoldová, CSc., (*1955) vystudovala biochemii na Charkovské státní univerzitě na Ukrajině. V Ústavu molekulární genetiky AV ČR v Praze se zabývá genetickou analýzou imunitní odpovědi. Kromě toho působí na 3. lékařské fakultě UK.

Doporučujeme

Přemýšlej, než začneš kreslit

Přemýšlej, než začneš kreslit

Ondřej Vrtiška  |  4. 12. 2017
Nástup počítačů, geografických informačních systémů a velkých dat proměnil tvorbu map k nepoznání. Přesto stále platí, že bez znalosti základů...
Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné