Horký archiv,
| 5. 3. 1994nikoli však pro choulostivý obsah. Když fyzik Albert Wattenberg z Illinoiské univerzity stěží zvedl čtvrtmetrovou kovovou tyčku z krabice s věcmi, které používal jaderný fyzik Enrico Fermi, tušil, že zde něco nebude v pořádku. Kovů tak těžkých je málo. Nemýlil se. Fermiho „těžítko“ bylo z kovového uranu. Po přeměření zjistil, že uranová tyčka dává ve vzdálenosti 3 cm 0,1 milisievertu za hodinu. To je sice několiksetkrát více, než je běžné radioaktivní pozadí, ale nepředstavuje to při krátkodobé expozici skutečné nebezpečí.
Téměř po půl století byly v různých archivech přístupné laboratorní deníky, poznámky, díly některých experimentů, aniž to vzbudilo něčí pozornost. Pracovníci archivu vrátili tyč Argonnské národní laboratoři a pustili se do systematického průzkumu archivu. Jejich úsilí objevilo stovky kontaminovaných laboratorních deníků a dalších předmětů. Pocházejí vesměs z projektu Manhattan, ale některé objekty natřené uranovými barvami pocházely z období první světové války. Problémem je spíše to, jak proměřit miliony potenciálně kontaminovaných předmětů.
Science 263, 170, 1994