Vápník a noc
| 5. 12. 1994Epifýza v mozku je orgánem, který synchronizuje 24hodinové biorytmy v organizmu prostřednictvím sekrece hormonu melatoninu. V buňkách epifýzy je melatonin syntetizován z aminokyseliny tryptofanu. Vzhledem k tomu, že v epifýze nejsou téměř žádné zásoby melatoninu, je jeho sekrece spojena s jeho syntézou. Syntéza melatoninu probíhá za tmy (Path. Biol. 42: 277, 1994). Kationty vápníku mohou syntézu melatoninu stimulovat. Stimulační účinek vápníku na syntézu melatoninu se však uplatňuje pouze v noci (J. Pineal Res. 14: 73, 1993). Proč právě v noci?
Odpověď můžeme nalézt v mechanizmu, jakým je přijímána informace o světle a tmě v okolním prostředí. Informace o fotoperiodě je zprostředkována zrakem. Zpráva, že je tma, vyvolává nervové vzruchy, které způsobí uvolňování norepinefrinu z nervových zakončení v epifýze. Uvolněný norepinefrin působí na beta-receptory buněk epifýzy. Následkem toho se zvýší nitrobuněčná koncentrace cyklického adenozinmonofosfátu, cAMP (mechanizmus působení cAMP viz Vesmír 73, 427, 1994/8). Po zvýšení hladiny cAMP následuje zvýšená aktivita enzymu serotonin-N-acetyltransferázy, důsledkem čehož je zvýšená syntéza melatoninu (mechanizmus syntézy melatoninu z N-acetylserotoninu viz Vesmír 70: 68, 1991).
V tomto regulačním schématu syntézy hormonu melatoninu zvyšují kationty vápníku citlivost beta-receptorů na působení norepinefrinu. V případě nervové stimulace je přítomnost vápníku nezbytná, aby nastalo potřebné zvýšení hladiny cAMP v cytosolu buněk epifýzy. Vápník je navíc potřebný pro navození aktivity serotonin-N-acetyltransferázy, a tak jeho dostatek jak v pokusech in vitro, tak in vivo stimuluje rovněž syntézu melatoninu (J. Neurosci. 9: 2462, 1989; J. neural. Transm. 84: 171, 1991)
Látky, jež působí blokádu vápníkových kanálů a tím i přísun kationtů vápníku, proto redukují syntézu melatoninu. Jelikož syntéza melatoninu nastává až v důsledku nervové stimulace, potlačují blokátory vápníkových kanálů tuto syntézu pouze v noci (Zhao & Touitou, Mol. Cell Endocrinol. 101: 189, 1994).
Množství vápníkových kanálů se mění s věkem, mění se i v případě některých nemocí (při myokardiopatii, hypertenzi atd.) a po opakovaném podávání některých léků (např. opia, neuroleptik) a alkoholu. Snížené množství vápníkových kanálů tak může být příčinou změn biorytmů ve stáří, při některých nemocích nebo po působení některých farmak.
Citát
STEFAN ZWEIG: Svět včerejška, nakladatelství Torst, Praha 1994, str. 359-360
Poznal jsem Sigmunda Freuda, tohoto velkého a přísného ducha, jenž jako žádný jiný v naší době prohloubil a rozšířil poznání o lidské duši, ještě v oněch časech ve Vídni, kdy tam byl ctěn a nenáviděn jako svéhlavý a trapný podivín. Fanatik pravdy, současně si však vědom omezenosti každé pravdy – mi jednou řekl: „Existuje právě tak málo stoprocentní pravdy jako stoprocentního alkoholu!“ Odcizil se univerzitě a její akademické opatrnosti zásadním způsobem, jímž se odvážil vstoupit do dosud nedotčených a úzkostlivě střežených oblastí, do světa uvolněných a potlačovaných pudů, tedy právě do sféry, nad níž ona doba slavnostně vyhlašovala „tabu“. Optimisticky liberální svět podvědomě cítil, že tento nekompromisní duch svou hlubinnou psychologií neúprosně podemílá jeho teze o pozvolném potlačování pudů „rozumem“ a „pokrokem“, že je svou nelítostnou technikou odhalování nebezpečný jeho metodě, která ignorovala, co bylo nepohodlné. Nebyla to však jen sama univerzita, ne pouze klika staromódních nervových lékařů, kteří se tomuto nepohodlnému „outsiderovi“ společně bránili – byl to celý starý svět, staré myšlení, morální „konvence“, byla to celá epocha, jež se ho bála jako odhalovače závojů. Pomalu se proti němu vytvářel lékařský bojkot, [...]
O autorovi
Josef Berger
Doporučujeme
Se štírem na štíru
Ustrašená společnost 
