Ještě k tuberkulóze

Pokles světové nemocnosti a úmrtnosti na tuberkulózu (tbc) začal v 19. století – byl to výsledek zlepšení výživy a izolace nemocných. Pokles se zrychlil ve 40. a 50. letech po objevu antituberkulotik. Začátkem 80. let tak byla tuberkulóza v rozvinutých zemích poměrně nevýznamnou příčinou úmrtí. koncem 80. let se však pokles výskytu tbc zastavil a nemoci začalo opět přibývat, a to jak v pokročilých zemích včetně USA, tak v zemích střední a východní Evropy. (Článek v Lancetu (343, 1446, 1994) se zabývá právě těmito zeměmi, jakož i asijskými republikami SNS. Některá čísla jsou zajímavá: v roce 1991 byl počet nových případů tbc na 100 000 obyvatel největší v Kazachstánu (70,0) a v Rumunsku (66,8) a nejnižší v Albánii (19,1) a v ČR (20,2). Počet úmrtí na 100 000 obyvatel byl největší v Kazachstánu (10,7) a v Turkmenistánu (10,6) a nejmenší v ČR (1,0) a v SR (0,3). Zvýšený výskyt tbc koncem 90. let hlásí též Lotyšsko, Moldavie, Arménie a Kirgyzstán. Příčinami šíření tbc v pokročilých zemích je endemie HIV (která k tbc činí náchylným), zanedbávání prevence a poklesu účinnosti léků (rezistence na tuberkulostatika). Migrace obyvatel, podvýživa a nedostatek léků jsou dalšími faktory. Roku 1993 Světová zdravotnická organizace prohlásila nárůst výskytu tbc za globální hrozbu a vypracovala pravidla postupu: týká se to i nás! Každý nemocný s déle trvajícími teplotami (i nevelkými) by měl být odborně vyšetřen. Také každý starý člověk s chronickým kašlem by měl být odborně vyšetřen. U dětí by se měla pravidelně provádět preventivní vyšetření. Kašlat v tramvaji nebo v autobuse bychom měli do kapesníku. A mnoho dalšího: třeba Vesmír přinese článek „Jak se chránit před narůstajícím výskytem tuberkulózy“.