Porok dvacetikoruny české

Svatováclavský chorál byl v 2. pol. 14. st. jakousi národní hymnou. Svatováclavská koruna se stala symbolem zemí Koruny české. Král Karel IV. dal jméno Václav dokonce dvěma svým synům. Svatý Václav se stal mimo jiné i symbolickým ochráncem pražské univerzity, jak to ukazuje obraz na jejím pečetidle. (Před stojící postavou knížete Václava tu klečí český a římský král Karel a odevzdává do jeho rukou zakládací listinu).

Snad je dobře, že se průměrný občan České republiky netěší tak dobrému zraku, aby na nové české dvacetikoruně rozeznal kromě koně a směrodatné cifry i další podrobnosti. Přesto však nelze popřít, že za zvířetem je napsáno „Svatý Václave nedej“ a před jeho hrudí to pokračuje „zahynout nám i budoucím“.

Lidsky pochopitelných vysvětlení lze vymyslet libovolně mnoho:

Třeba tvůrce textu nad naším národem už už lámal hůl (dej zahynout nám i budoucím), ale potom se nad námi slitoval a - jsa rozrušen - změnil omylem pouze část textu.

Podnět k chybnému užití i místo ni (ani) v záporné větě mohl být i mnohem prozaičtější a zdánlivě bez souvislosti. Jestliže dotyčného náhodou napadlo, že za dvacetikorunu nekoupí ni večeři, je pravděpodobné, že spontánně zatoužil koupit za ni i večeři (kromě snídaně a oběda).

Méně pravděpodobné je vysvětlení, že text obměnil šotek s duší numizmatika. Jsou-li totiž cenné některé penízky s dírkou, jakých hodnot by na numizmatické aukci mohla dosáhnout mince s “oknem“ v přeneseném slova smyslu? ¹⁾