Padesát let od smrti Dr. Maxmiliana Birchera

Pár lžic ovesných vloček, lžíce mléka, šťáva z poloviny citronu a nastrouhané jablko se smíchá dohromady do kaše, přidá se lžička nastrouhaných ořechů a je hotov základ původního müssli. Tento pokrm se stal symbolem zdravé výživy. Kromě potřebného množství energie a proteinů obsahuje také množství vlákniny, minerálů a některých vitaminů. Obliba müssli neustále stoupá a ani u nás není tento pokrm neznámý. Do výživy jej na sklonku minulého století zavedl švýcarský lékař Maxmilian Oskar Bircher-Benner (1867-1943). Výročí padesát let po jeho smrti bylo vhodnou příležitostí na něj vzpomenout. Učinil tak velmi podrobně Albert Wirz v knize „Morálka na talíři“ (Die Moral auf dem Teller, Chronos-Verlag, Curych, 1993, 248 s.).

Bircherova postava a dílo jsou přirozeným rámcem knihy, která nabízí hlubší pohledy do symbolického významu jídla. Potrava je pojednána v kontextu sociálním, politickém a historickém. Není snad náhodou, že v našich kulturách platily zelenina, mléko a sladkosti za potravu určenou ženám a také ženami vyhledávanou, a naopak maso, silná koření a alkohol jako potrava typická pro muže.

Britská antropoložka Mary Douglasová se zabývala velmi vysokou hodnotou, která byla přičítána masu. Dle ní v měšťansky laděném patriarchálním světě 19. století byl vysoký příjem proteinů spojen se správnou výživou proto, že příjem masa (tedy svaloviny) byl dáván do vztahu se svalovou silou, základem tehdejší průmyslové práce. Bircherův přístup znamenal zpochybnění zaběhaných představ o hodnotě masa. Bircher, tehdy mladý lékař, se však neopíral o vědecké pokusy, ale o přírodní mystiku. Věřil v léčebnou sílu, která koresponduje s vnitřní harmonií přírody. Tělu by neměly být přiváděny kalorie, ale kvanta slunečního světla. Z hlediska vztahu společnosti přelomu století k potravě byla Bircherova koncepce odklonem od patriarchálně pojatého modelu stravy pro muže a příklonem k potravě, která tehdy byla ve středních vrstvách typická spíš pro ženy.

Reformní vztah curyšského lékaře k výživě byl jednou stránkou jeho osobnosti. Dle Wirze se jeho reformní myšlení na poli politickém orientovalo na zpátečnické utopicky konzervativní teorie, které měly blízko k nacizmu a fašizmu, ale rasizmem či eugenikou se Bircher zaslepit nenechal. Nemocnici v Zurichbergu nicméně řídil velmi autoritativně. Thomas Mann, který tam strávil nějaký čas, o ní mluvil jako o hygienickém vězení.

Dnes má Bircherovo müssli, zbavené ideologických souvislostí, důležitou roli ve výživě. Konzumuje se především k snídani. Představuje cenný zdroj vlákniny, některých vitaminů a stopových prvků. Jeho snadná příprava z něj dělá nejen vhodnou potravu, ale díky ní müssli spadá i do postmodernistické koncepce rychlé stravy (fast food). Snad i proto tolik stoupla jeho obliba v celém rozvinutém světě. U nás, v zemi se značným nedostatkem vlákniny ve stravě, představuje müssli jednoznačně pozitivní alternativu k běžné české snídani.

(s použitím materiálu NZZ)