Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Listopad ve vědě

O čem se psalo ve světě i u nás
 |  5. 1. 1994
 |  Vesmír 73, 50, 1994/1

Výroba antivodíku?

Podle prohlášení amerického týmu pracujícího v CERN zde záhy budou umět vyrobit první skutečný atom antihmoty. Mohou totiž zachycovat dostatečný počet antiprotonů v takovém stavu, že ihned neanihilují s protony. V nově zkonstruované „pasti“ jsou vytvořena elektrická pole a vakuum, která udrží antiproton dostatečně dlouho, aby k němu mohl být přidán pozitron.

V červenci se podařilo do zařízení vyvést z aparatury LEAR (Low Energy Antiproton Ring) milion antiprotonů. Prvním prvkem antihmoty skutečně vyrobeným lidmi se stane antivodík, tvořený jedním antiprotonem a jedním pozitronem.

Růstový hormon a 500 francouzských dětí

Leckdy jako by si ani naše společnost neuvědomovala, že oblasti, kde omyl znamená tu nejvyšší tragédii, by měly mít vždy prioritu. Po skandálu s nákazou aidsem z krve dárců to prokazuje i problém současné Francie s růstovým hormonem získávaným před lety z mrtvých těl.

Francouzská vláda se nyní rozhodla zaplatit každé rodině, jejíž dítě bylo léčeno závadným růstovým hormonem a získalo tak Creutzfeldtovu-Jakobovu nemoc, dva miliony franků. V červenci totiž rodiče dítěte, které na onemocnění zemřelo, zažalovali dva lékaře. Pařížský soudní dvůr začal šetřit činnost Jeana-Clauda Joba, který byl vedoucím organizace, jež růstový hormon získávala z mrtvých těl, a Fernanda Draye, který byl šéfem laboratoře Pasteurova ústavu, kde se hormon zpracovával.

V údobí let 1973 - 1987 byly hormonem z mrtvých léčeny stovky malých Francouzů (pak se začala tato látka získávat synteticky). Předpokládá se, že bylo nakaženo na 500 dětí, takže úhrada státu postiženým bude dosahovat miliardy franků. Rodiče nebudou muset lékařské instituce jednotlivě žalovat, jak většinou přislibují.

Ohňostroj u Jupitera?

Již jsme se zmiňovali o tom, že v červenci 1994 budou astronomové s napětím pozorovat pád komety Shoemaker - Levy 9 na planetu Jupiter. Na zasedání Americké astronomické společnosti se debatovalo o dalších podrobnostech dopadu celkem 20 velkých kusů kometárního „náhrdelníku“ komety, kterou předtím sama planeta svou přitažlivostí rozdrobila.

Dosud bohužel neexistují přesné údaje o velikosti a hmotnosti jednotlivých kusů roztříštěné komety. Proto někteří astronomové předpokládají dopad tak jasný, že bude dobře pozorovatelný nejen na Jupiterových měsících, ale třeba až na Zemi. Podle „optimistů“ by některé úlomky mohly mít průměr 15 km. Poslední měření pomocí Hubblova kosmického teleskopu však naznačují, že jejich velikost je maximálně 4,3 km. Známý a i zde často citovaný Brian Marsden z Harvard-Smithsonian Center of Astrophysics dokonce soudí, že pozorujeme i odraz na prachu a plynu obklopujících zbytky komety, takže jednotlivé části mohou mít v průměru pouhý 1 km. Tento názor podporují dva arizonští astronomové, z jejichž modelu roztříštění komety vyplývá, že celé jádro mateřské komety Shoemaker - Levy 9 mohlo mít jen 2 km, takže jednotlivé fragmenty dosahují nejvýše 0,74 km.

Nesmíme však zapomenout, že Jupiter má větší hmotu než Země, takže tělesa komety na něj budou dopadat nejmenší rychlostí 60 km/s. V úvahu je nutno vzít také hustou atmosféru planety, která bude pádem těles ovlivněna daleko víc než ovzduší Země.

Thomas Ahrens z Kalifornské techniky v Pasadeně předpovídá, že kusy komety o průměru 2 km proniknou do hloubky 350 km Jupiterovy atmosféry během 10 sekund, vytvoří díru o průměru 200 km a vymrští vzhůru miliardu tun plynů. Proto by astronomové mohli v infračerveném světle pozorovat jev po několik hodin.

Kelvin Zahnle z Ames Research Center v Kalifornii si myslí, že jádro komety o průměru jediného kilometru by vytvořilo v atmosféře obří kouli plynů, která by se dostala vysoko nad Jupiterovu atmosféru.

Co tedy uvidíme? Stále ještě nevíme. V pohotovosti bude i Hubblův kosmický dalekohled. Marsden si myslí, že k takové srážce s Jupiterem dochází jednou za deset let. Odborníci z Měsíčního a planetárního ústavu v Houstonu jsou přesvědčeni, že stopy srážky s obdobným „náhrdelníkem“ rozpadlé komety je dnes možno vidět na povrchu měsíce Callisto a že Jupiter takto „kazí“ komety jednou za 80 let.

Mihaly Horonai z Coloradské univerzity v Boulderu vypočítal, že z mikročástic, které budou provázet vpád větších úlomků, může vzniknout kolem Jupitera další tenoučký prstenec, takový, jako byly prstence objevené sondou Voyagerem r. 1979.

Další bod pro Hubblův teleskop

Dalekohled předal na Zemi snímek dvojhvězdy, jejíž obě složky dělí nejmenší známá vzdálenost, a to pouhých 160 000 km. Sám tento hvězdný objekt v kulové hvězdokupě NGC 6624 znají astronomové už od sedmdesátých let. Ale až zásluhou Hubblova přístroje nyní víme, že jedním partnerem je masivní neutronová hvězda a druhým nicotný bílý trpaslík. Dvojhvězda 4U1820-30, ležící nedaleko centra kulové hvězdokupy, je zdrojem stálého proudu rentgenového záření, ale vydává i náhlá vzplanutí. Ta mohou být vyvolávána tím, že hmota vytrhovaná z druhé hvězdy dopadá na neutronovou hvězdu, čímž dochází k obrovským nukleárním výbuchům.

Obě hvězdy kolem sebe oběhnou za 11 minut. Hmota bílého trpaslíka je velice malá, dosahuje pouze 0,06 hmoty naší hvězdy. Je to možno vysvětlit tím, že dvojhvězda není tvořena rodnými „sestrami“, ale neutronová hvězda uchvátila hvězdu cizí, původně velkého rudého obra, a z něho si odebírala postupně jeho vnější vrstvy, takže nakonec zbývá pouze malé jádro vypadající jako bílý trpaslík.

Vejce dlouhé 43 cm

Po dinosauřích vejcích je ve světě docela slušná sháňka. Měl jsem možnost nedávno jedno z nich držet v ruce a byl to pěkný zážitek - z jeho velikosti, skořápky i z představy, že třeba skrývá zárodek dinosaura, který se nestačil vyklubat. V bostonském muzeu vědy teď vystavili „vajíčko“ velkého masožravého dinosaura. Je jím patrně Tarbosaurus bataar, což má být asijský bratranec známého dinosaura Tyrannosaurus rex.

Vejce je dlouhé 43 cm a jeho průměr dosahuje 15 cm. Nalezeno bylo v sedmdesátých letech v Číně. Jsou však určité pochybnosti, zda vejce není „složeno“ ze dvou kusů, protože čínskému rolníkovi se platilo podle zásady „čím větší vejce, tím více peněz...“ Ale to samozřejmě už výzkum odhalí.

TGV na trati Moskva - Petrohrad?

Rusko nabídlo Francii, aby se podílela na výstavbě první ruské vysokorychlostní železniční magistrály, která by tratí dlouhou 654 km spojila obě největší ruská města. Návrh vyslovil ve francouzském národním shromáždění politik O. Lobov za přítomnosti petrohradského primátora A. Sobčaka i ruského ministra spojů. Rusové si vytvořili akciovou společnost „Vysokorychlostní magistrály“ s kapitálem 7 miliard rublů, která by železnici stavěla i provozovala. Trať, po které by cesta z Moskvy do Petrohradu trvala 2,5 hodiny, by však stála 5 - 8 miliard dolarů. Přitom vzhledem k úrovni platů v Rusku by její stavba byla 2,7krát levnější než na Západě. Počítá se s výstavbou během deseti let.

Pro stavbu hovoří zatíženost dnešní trati - každoročně se tu přepraví 100 milionů cestujících. Bude však v moci ruského státu realizovat vizi jakéhosi megapolisu mezi Moskvou a Petrohradem, výstavbu souběžné dálnice a nových měst pro 5 milionů obyvatel? A co návrhy spojit Moskvu a Petrohrad vysokorychlostní železniční tratí s Minskem, Brestem a Varšavou?

Na Západě uvažují realisticky a pochybují, že se najdou potřebné finance. Francouzi si uvědomují, že řízení ruské společnosti by se muselo zásadně zlepšit - vždyť o pouhé spolupráci při výrobě nových železničních vagonů se s Ruskem nemohou domluvit už celé desetiletí. Západ zvažuje i rentabilnost stavby. A svůj návrh na modernizaci trati Moskva - Petrohrad, která pamatuje carské doby, mají i Němci.

Západ má stále dost důvodů pochybovat o mnohých ruských prohlášeních. Připomeňme skandál z 17. října 1993, kdy přímo před zraky posádky lodi Greenpeace ruský tanker TNT 27 vyléval radioaktivní odpad do Japonského moře. Předseda ruské vlády Viktor Černomyrdin takové znečišťování Tichého oceánu kapalnými radioaktivními odpady zakázal. Nicméně nejvyšší příslušný vojenský představitel admirál Igor Kasatonov prohlásil ve Vladivostoku, že bude radioaktivní odpad dál vylévat do moře, a to i pouhých 200 km od japonských břehů.

Kasatonov se bez skrupulí vyjádřil, že Černomyrdinovo prohlášení je pouhé politické gesto. A ve městě Bolšoj Kameň u Vladivostoku se už do tankeru TNT 27 přečerpává několik tisíc tun radioaktivní vody. Ruští vojáci se cítí svými pány.

Mezinárodní družicová stanice Alfa r. 1997?

O potížích USA i Ruska s programy výstavby vlastních družicových stanic jsme se už zmiňovali několikrát. Řešením je mezinárodní družicová základna Alfa, o jejíž společné konstrukci uvažují USA, Kanada, Evropská kosmická agentura, Japonsko a též Ruská federace.

Mimořádnou aktivitu teď projevují ruští kosmičtí diplomaté, protože Rusko samo už svůj program družicové základny Mir nemůže finančně udržet. Od dubna 1993 zástupci Ruské kosmické agentury jednali s NASA o rusko-americké kosmické spolupráci už osmkrát. Rusové konzultují svou účast i s ostatními partnery a počítají s tím, že koncem r. 1993 konečně dostanou oficiální výzvu k účasti na projektu. I Amerika se dnes bez ruské spolupráce neobejde, a proto bude mnohou ruskou aktivitu financovat svými penězi.

Doplňme aktuální informace:

Program první etapy výstavby mezinárodní kosmické stanice počítá s 10 lety amerického raketoplánu k ruské stanici Mir. Celkem američtí astronauti prožijí na Miru 2 roky. Rusové použijí americké raketoplány k návratu svých kosmonautů na Zemi.

Mir už létá osmý rok a pořádně zastaral i zestárl. Takže Američané na něj dovezou své nové sluneční články pro výrobu elektřiny. Ruské výzkumné laboratoře připojované k Miru - Spektrum a Priroda - budou vybaveny americkými aparaturami. Na tuto etapu už USA věnovaly 400 milionů dolarů.

Druhá etapa začne startem nosné rakety Proton, která vynese na oběžnou dráhu kolem Země tahač - velkou kosmickou loď se značnou zásobou pohonných hmot k manévrování. U něho přistane zdokonalená ruská stanice Mir a loď Sojuz ve funkci případného záchranného člunu. Na druhou stranu tahače připojí Američané přistávací modul schopný přijímat raketoplány. Pak dorazí americká sluneční elektrárna, obytná část a modul jakéhosi kosmického hospodářství. Celý komplex má být realizován pomocí 12 ruských startů a 19 amerických letů raketoplánu; zahájeny budou v polovině r. 1997.

Třetí etapa od konce r. 1998 bude zahájena výstavbou velkého energetického komplexu. Přistanou i další konstrukce západní Evropy, Japonska a tři moduly Ruska. Celkem tedy výstavba stanice Alfa potrvá pět let. Pak by mohla být využívána následujících 10 - 15 let.

Pravda o programu Kosmos

Jedním z nejtajnějších sovětských tajemství byl program družic vypouštěných v SSSR s označením Kosmos. Zasvěcení to věděli, ostatní tušili, ale přesto se to nesmělo vyřknout: každá třetí sovětská družice v programu Kosmos vypuštěná v šedesátých a sedmdesátých letech byla špionážní. Zákulisí nyní odhalil jeden z pracovníků instituce, kde tyto družice vznikaly, Jurij Frumkin.

První sovětskou špionážní družici, označenou Zenit, začala projektovat Zkušebněkonstrukční kancelář č. 1, jejímž šéfem byl hlavní konstruktér SSSR Sergej Koroljov, už r. 1957. První exemplář byl dohotoven r. 1961. Měl odstartovat koncem r. 1961, ale třetí stupeň nosné rakety selhal, takže se družice nedostala na oběžnou dráhu. Nový start se konal v dubnu 1962 a výzvědná družice byla označena jako Kosmos 4. Přes řadu selhání aparatur návratné pouzdro přistálo na Zemi, takže druhá špionážní družice startovala už v červenci 1962. Během dalších 10 startů do října 1963 se zařízení vylepšovalo. Na družici byly 4 fotografické kamery a výzvědný rádiový přijímač. Takže z první dvacítky Kosmosů byla polovina špionážními Zenity.

Patrně jsme tehdy podcenili úroveň této části sovětské techniky. Podle tvrzení dr. Frumkina mohl Zenit během jednoho letu vyfotografovat plochu Země větší než území USA a získávat fotografie, na nichž bylo možno na parkovišti spočítat počet automobilů. Každá ze čtyř kamer mohla pořídit 1 500 fotografií.

R. 1964 Zkušebněkonstrukční kancelář č. 1 vyprojektovala nový, zdokonalený typ špionážní družice. Pracoviště pak bylo po Koroljovově smrti v r. 1966 přejmenováno na Ústřední konstrukční kancelář experimentálního strojírenství a posléze na vědecko-výrobní sdružení Eněrgija. Dnes je prý tato instituce zcela zaměřena na pilotovanou kosmonautiku a vede ji J. P. Semjonov.

Koroljov použil pro Zenit shodnou konstrukci jako pro pilotovanou loď prvních sovětských kosmonautů. Kdyby byly vedle sebe Gagarinova loď a špionážní družice, patrně bychom je zvenčí od sebe vůbec nerozeznali.

V programu série Kosmos se rozpracovávaly i družice k zjišťování startů raket a pro námořní výzvědnou činnost. Názvem Kosmos byla označována i kosmická tělesa, která se z důvodů havárie třetího stupně nosné rakety nedostala na určenou dráhu letu k Měsíci nebo k planetám a SSSR chtěl neúspěch utajit před světem.

Zůstává nejasné, jak byl program Kosmos svázán s konstrukcí N1-L3, což měla být nosná raketa a loď pro let sovětských kosmonautů na Měsíc. Pro potíže s měsíční nosnou raketou SSSR v projektu nepokračoval; protože na Měsíci mezitím přistáli Američané, ztratil pro Rusy let lidí k Měsíci svou politickou přitažlivost.

Série družic Kosmos byla tedy souhrnem řady programů, které měly spolu pramálo společného.

Laserové „meče na rádla“?

V poslední době jsme si zvykli na to, že letadla spíš mosty boří než chrání... Přesto ale také často slyšíme o konverzi válečného průmyslu na mírovou výrobu. Teď se o ni snaží i Spojené státy ve sféře vojenského výzkumu. Prezident Bill Clinton rozhodl, aby USA věnovaly 140 milionů dolarů na uplatnění vynálezů vymyšlených pro armádu v civilním životě. Uchazečů o tyto granty byly 3 000! Vláda vybrala 41 projektů. Uspěla Kalifornská univerzita v San Diegu, která chce rozpracovat uplatnění polymerního kompozitního materiálu pro vojenské letouny při opravách mostů.

Bude se rovněž zkoumat jak využít vojenské navigační družice Země k efektivnímu řízení buldozerů při zemních pracích na přehradách a komunikacích nebo jak využívat virtuální techniky při výchově a zdokonalování chirurgů. Vojenské lasery by se měly uplatnit v běžných průmyslových výrobních linkách.

Na infarkt jsou kočky...

Téma lidské zdraví a domácí zvířata je poměrně ožehavé. Uvádějí se rozmanité krajnosti: lidé hýčkající své psíky málem jako nemluvňata a lidé, kteří by za nic nepohladili kočku... A argumentuje se jak vysokým počtem pokousaných lidí, tak starými lidmi, pro které je zvíře posledním společníkem.

Už naše zkušenost praví, že život se psem prodlužuje člověku jeho život - a žádný div! Se psem musejí měšťáci chodit na procházku, pohybují se, žijí zdravěji. Jenže rozsáhlé výzkumy amerických a australských lékařů dokazují, že žijeme déle i v případě, když máme kočku, kterou venčit nechodíme. Výzkum prokazuje, že jestliže nyní umírá v USA na srdeční choroby milion lidí ročně, zvířata mohou zabránit smrti u 30 000 z nich.

V Austrálii zjistili, že pacienti, kteří chovají domácí tvory, mají úroveň cholesterolu v krvi nižší o 2 % a riziko infarktu se u nich snižuje o 4 %. Studie ukázala, že pořídit si psa, kočku, křečka, myš nebo rybičky pomáhá snížit krevní tlak stejně účinně, jako když razantně omezíme solení nebo přestaneme pít alkohol. Na Pennsylvánské univerzitě odhalili, že když se člověk dívá na akvárium s exotickými rybičkami, klesá mu krevní tlak daleko výrazněji než když stejně odpočívá a zírá na barevnou stěnu místnosti.

Proč nám klesá cholesterol, když v naší domácnosti žije kočka? Dosud se neví. Jde o emoční podporu? Hraje tu svou roli, že psík na rozdíl, dejme tomu, od manželky vám trpělivě naslouchá, jako by vám plně rozuměl, ale neklade vám přitom žádné otázky?

Nadbytečná jezera mléka

Racionalita uspořádání, či spíše neuspořádání dnešního světa je zpochybňována zprávou o reakcích na další pokrok genového inženýrství. Americký Úřad pro potraviny a léky schválil do prodeje hormon somatotropin, který je vyráběn firmou MONSANTO pomocí genových manipulací. Hormon má vynikající vlastnost - zvyšuje dojivost krav až o 20 %. A to vyvolává v Evropě hrůzu - co si počít s takovým nadbytečným a laciným mořem mléka...

Stejné obavy z nadprodukce se objevují i přímo v USA. Vládní instituce spočítaly při přípravě nadcházejícího amerického státního rozpočtu, že i když bude hormon aplikovat jediný americký farmář z pěti, bude muset stát vynaložit na nákup nadbytečného mléka 15 milionů dolarů. Mléka, které tak zoufale potřebují děti dalších kontinentů. Jenže jak ho tam ekonomicky, ne pouze v nárazových akcích, dodávat?

Dobrá i špatná zpráva o úniku mozků ze Spojeného království

V Královské společnosti se projednávala analýza současného brain drainu z Británie. Ta dobrá zpráva má být to, že odchod vědců ze země poklesl, a dokonce se momentálně vyrovná s návratem „ztracených“ synů a dcer. Ta špatná spočívá ve zjištění, že ti, co odcházejí, představují absolutní špičku a ze Spojeného království tak odplývá ta nejintelektuálnější elita. (Ilustrují to letošní Nobelovy ceny, připomeňme, že jeden americký a jeden kanadský laureát se narodili v Británii.) Konkrétně: v letech 1984 - 1992 byl odliv vědeckých mozků přibližně rovný počtu navracejících se. Z analýzy však také vyplývá, že r. 1992 čtvrtina členů Královské společnosti, kteří se narodili ve Velké Británii, žila v zahraničí. Roku 1960 to bylo daleko méně - jen 13 %. Podíl britských vědců zvolených do Královské společnosti, kteří v době volby pracovali v zahraničí, stále vzrůstá.

Rozsáhlá dotazníková akce konstatuje, že drtivá většina badatelů opouští rodnou zemi kvůli lépe vybaveným laboratořím v zahraničí. Často se však jako důvod emigrace uvádí malá prestiž vědy a nízké platy v Británii. A důvody návratu? Ryze osobní důvody nebo stesk po britském způsobu života a specifičnosti kultury. Navrátilci naprosto nepředpokládají, že by měli doma vyšší plat, a pouze u jediného vědce zněla odpověď, že se vrací k „vyšší životní úrovni“.

Experti zdůrazňují, že na odlivu mozků je nepříjemné především to, že když odejde někdo vynikající, zpravidla neodejde sám, ale následují ho jeho známí i kolegové. Tedy odlévá se nejen dynamičnost a zápal pro vědu, ale unikají i možní postgraduální studenti... Takže ztrácíme citelně vedoucí osobnosti nebo osoby schopné řídit a organizovat vědu v budoucnu, konstatuje se v analýze.

RUBRIKA: Mozaika

O autorovi

Ivo Budil

Mgr. Ivo Budil (*1933-2007) vystudoval žurnalistiku na filozoficko-historické fakultě UK, v letech 1955–1974 pracoval v čs. rozhlasu, od roku 1980 do roku 1990 pracoval v redakci Vesmíru. V roce 1990 se vrátil do Čs. rozhlasu, kde připravoval zejména pořad Meteor, později pracoval v radiu Leonardo. Zemřel 24.10.2007

Doporučujeme

Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...
Hranice svobody

Hranice svobody uzamčeno

Stefan Segi  |  4. 12. 2017
Podle listiny základních práv a svobod, která je integrovaná i v Ústavě ČR, jsou „svoboda projevu a právo na informace zaručeny“ a „cenzura je...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné