Kmenové buňky z plodové vody

Kmenových buněk máme v těle spoustu. Prozradí je dělení, kdy nebývá osud jejich dceřiných buněk stejný. Jedna buňka zůstává podobná své „matce“ a nahradí ji. Proto kmenových buněk neubývá. Druhá buňka se vydává na novou „profesní dráhu“. Rejstřík profesí bývá různě široký. Některé kmenové buňky dávají vzniknout jen jednomu nebo několika málo typům buněk. Jiné jsou skutečně všestranné a mohou se proměnit v kterýkoli z 230 typů buněk lidského těla. Takto všestranné buňky lze vypěstovat z embryí, a jsou proto označovány jako embryonální kmenové buňky. Představují velkou naději pro léčbu nejrůznějších chorob a následků úrazů. Je jim však vyčítáno, že vznikají za cenu zničení lidského embrya. I proto vědci pátrají v lidském těle po obdobně všestranných buňkách, jejichž odběr by byl z etického hlediska méně kontroverzní. Velké naděje upírají například k mezenchymálním kmenovým buňkám z kostní dřeně.

Tým vědců vedených Anthonym Atalou z Wake Forest Instute for Regenerative Medicine našel podobně slibné kmenové buňky v amniové tekutině, jež obklopuje vyvíjející se lidský plod. Zkráceně jsou označovány jako AFS buňky (amniotic fluid-derived stem cells).

Embryo i plod jsou zdrojem četných kmenových buněk, jež pronikají do placenty a odtud i do amniové tekutiny. Patří k nim i AFS buňky, jež tvoří 1 % buněk přítomných v amniové tekutině. AFS buňky v sobě nesou molekuly, které jsou typické jak pro embryonální kmenové buňky, tak i pro kmenové buňky, jež mají omezený rejstřík specializací. Velice intenzivně se množí a spektrum jejich diferenciací je překvapivě široké. Vědci zatím uspěli při všech pokusech o přeškolení AFS buněk na novou profesi. Získali buňky tukové tkáně, buňky cév, nervové buňky, buňky jater, kosti či svalu.

„Plný rozsah diferenciací AFS buněk ale musíme teprve určit,“ říká Atala. Zatím tedy není jasné, zda jsou AFS buňky plnohodnotnou náhradou za embryonální kmenové buňky, i když sdělovací prostředky je tak veřejnosti představily.

Vědci si hodně cení toho, jak se AFS buňky chovají v těle laboratorních myší. Na rozdíl od embryonálních kmenových buněk se v „surovém“ stavu nemění v hostitelově těle na nádorovitou masu teratomů. ¹⁾ Velmi spořádaně se chovají v těle laboratorních myší i specializované buňky, které vědci z AFS buněk vypěstovali v laboratoři. Osteogenní („kostitvorné“) buňky poslušně tvořily kost. Jaterní buňky metabolizovaly dusíkaté látky a zplodiny měnily na močovinu. Nervové buňky se po vpravení do mozku zabudovaly do myší nervové tkáně.

Atalův tým využíval AFS buňky z amniové tekutiny odebrané nastávajícím matkám během těhotenství. Amniová tekutina se odebírá pro řadu testů, takže sběr materiálu pro pokusy nevystavil děti ani matky zvýšenému riziku. AFS buňky však lze získat i z amniové tekutiny, která se uvolní při porodu. Takový odběr je zcela bez rizika. Atala spočítal, že 100 000 vhodně zvolených vzorků AFS buněk by vytvořilo dostatečně pestrou rezervu využitelnou pro léčbu 99 % současných obyvatel USA. Vzorky by se zřejmě daly nabrat poměrně rychle, protože ročně se v USA rodí 4 miliony dětí.

Objev Atalova týmu je bezesporu významný, neznamená však konec výzkumu kmenových buněk včetně buněk embryonálních. Anglické přísloví radí nedávat všechna vejce do jednoho košíku. Stejně by se nám nemuselo vyplatit, kdybychom všechny naděje vložili do košíku s AFS buňkami. Už zítra se mohou objevit ještě lepší buňky a při použití AFS buněk mohou nastat nečekané problémy. Nikdo neví, co přinese další výzkum. A kdo říká, že to ví a že je mu vše jasné, tak vědomě lže, nebo neví, o čem hovoří.