Dynaktin – regulátor dyneinu

Pohyb organel a dalších součástí buňky zajišťují molekulární „motory“, složité komplexy molekul většinou spojené s membránovými strukturami či mikrotubulárními útvary. Dosud byly identifikovány dvě skupiny mikrotubulárních motorů: dyneidové a kinesinové. Dinein je znám již dlouhou dobu jako „pohonná jednotka“ brv a bičíků. V současnosti se ukazuje, že je odpovědný i za mnohý jiný intracelulární pohyb, např. pohyb endozomů, lysozomů, mitochondrií, pigmentových částic, Golgiho aparátu i vnitrobuněčných transportních váčků.

Schroer a Sheetz však na druhou stranu zjistili, že purifikovaný („vyčištěný“, izolovaný) dynein sám o sobě není schopen pohnout vesikulami (váčky), které byly předem zbaveny proteinů. Na základě této zkušenosti byly odhaleny přídavné proteiny, které se účastní pohybu buněčných částic. Komplikovaná struktura, kterou vytvářejí, byla nazvána dynaktinový komplex. Na základě elektronové mikroskopie a biochemických dat byla rekonstruována pravděpodobná stavba dynaktinového komplexu (viz obr.), ale mnoho otázek týkajících se zejména funkce a návaznosti na dynien stále ještě zůstává nevyjasněno.

Je dosti pravděpodobné, že protein p150^Glued je místem kontaktu mezi mikrotubuly, cytoplazmatickým dyneinem a aktinovým komplexem. Podle jedné hypotézy pomáhá dynaktin určit místo vazby dyneinu na membránu. Je dokonce možné, že do jisté míry i formuje samotné vazebné místo na membráně. Dynaktin se také zřejmě váže na dyneinové molekuly již včleněné do membrány a přetváří je na aktivní „motor“. (Current Biology 11, 1000, 4/1994)