Arktida2024banner2Arktida2024banner2Arktida2024banner2Arktida2024banner2Arktida2024banner2Arktida2024banner2

Aktuální číslo:

2024/12

Téma měsíce:

Expedice

Obálka čísla

Dvě skripta o evoluci

J. Flegr: Mechanismy mikroevoluce, Univerzita Karlova, Praha 1994, 111 stran J. Doskočil: Evoluční biologie, Univerzita Karlova, Praha 1994, 84 stran
 |  5. 12. 1994
 |  Vesmír 73, 695, 1994/12

Evoluce se stala součástí našeho vidění světa (nejlepším dokladem toho jsou ostré a často nevybírávé výpady jejích odpůrců). Přitom zůstává paradoxem, že většina vědomostí o ní je kusá a omezuje se na několik sloganů, které jsme pochytili na střední škole, podbarvených vzdělávacími pořady kolísající kvality v televizi. Domnívám se, že tento obraz není o nic lepší ani u lidí, kteří mají evoluci v “popisu práce“ – u biologů. Průměrný novopečený magistr biologie nemusel za celé studium otevřít monografii evoluční biologie a jeho znalosti, pochytané en passant při studiu jiných oborů, mají často charakter jakéhosi značně vykuchaného katechizmu. Omluvou mu může být:

  1. kde by na takové studium vzal čas? a 
  2. příliš toho ke studiu v češtině není, no a těžko se předepisuje jako studijní literatura pro celý ročník mezinárodní učebnice, když jejím jediným vlastníkem je pedagog.

A tak konstatuje Flegr: “...nepříjemným důsledkem univerzality evoluční biologie je, že jen málo odborníků ji vnímá jako svébytný, dynamicky se vyvíjející biologický obor, jehož studium vyžaduje podobnou odbornou přípravu jako třeba imunologie nebo ekologie. Stále platí, že největším paradoxem evoluční biologie je nesoulad mezi počtem biologů domnívajících se, že rozumějí evoluční biologii a mohou do jejího rozvoje kvalifikovaně zasahovat (téměř všichni), a počtem těch, kteří skutečně znají současný stav tohoto oboru a kvalifikovaně rozvíjet ho tedy opravdu mohou (jistě řádově méně než v případě imunologie či ekologie)“. (str.10)

Za tohoto stavu nelze než uvítat dvoje útlá skripta, která napsali naši dva přední evoluční biologové ke svým kurzům na Přírodovědecké fakultě UK. Obě díla jsou psaná z různých úhlů pohledu a čtena po sobě poskytují velmi dobrý a ucelený pohled na tuto neobyčejně složitou problematiku.

Flegrovo skriptum podává esenci neodarwinizmu a rozvádí jeho čtyři atributy: mutace, přirozený výběr, genetický posun a molekulární tah. Vše psáno živě, přehledně členěno a doplněno příklady. Poté podává přehled současných názorů na vznik života, stručně pojednává o evoluci genů. Vyvrcholením jsou kapitoly o vzniku a evolučním významu pohlavního rozmnožování a o pohlavním výběru. Oceňuji, že v tak krátkém textu se autorovi podařilo vyhnout školometství, skriptum není zkráceným výtahem nějaké světové učebnice (což se často stává) a zaujímá stanovisko i k věcem, které se do „velkých“ učebnic ještě nedostaly (např. cílené mutace).

Skriptum Doskočilovo je vydařeným pokusem o vylíčení evolučních procesů z výchozích předpokladů jiných než klasického mutačně-selekčního modelu. Autor vychází z termodynamiky, a pokud je mi známo, poprvé v české učebnici ukazuje, jak je evoluce života termodynamickými principy omezena, přitom však v jejich rámci je možná celá bohatost životních projevů.

V první kapitole se autor pokouší o definici života, který pojímá jako kategorii se třemi základními atributy: metabolizmem, replikací a autoorganizací. Pokračuje líčením historie života na planetě a vkládá ji i do vesmírného kontextu. Zvláštní pozornost je věnována, podobně jako u Flegra, mechanizmům evoluce.

Druhá kapitola – Energetika evoluce, je dle mého názoru nejzdařilejší. Začíná polemikou se selekcionistickými teoriemi evoluce a jako alternativu nabízí pohled, který by mohl být úspěšnější ve vysvětlování pojmů jako účelnost, forma versus funkce, vznik vyšších taxonů, vztah ontogeneze a fylogeneze apod. Poté je čtenář uveden do světa termodynamiky, pojatého dosti odlišně od klasických schémat v učebnicích fyzikální chemie. Vedle běžných pojmů jsou zevrubně probrány i takové pojmy, jako jsou komplexita, informační kapacita, uspořádanost apod. Následuje popis hierarchické informační teorie s jejím expandujícím fázovým bioprostorem, ve kterém vzrůstá současně komplexita i uspořádanost. V dalším textu jsou probrány disipativní struktury s principem minimální disipace a zdůrazněním role fluktuací ve vývoji těchto systémů. Na to navazuje „energetika biosféry“ s evolucí definovanou jako stále vyšší účinnost utilizace energie v procesu vylaďování „energetiky životního stylu“. Termodynamická definice živých bytostí kapitolu uzavírá.

Třetí kapitola je věnována vzniku života a pokračuje dál k výkladu pojmu kvazispecies a k teorii hypercyklů, která neobyčejně obohatila evoluční úvahy posledních let.

V další kapitole – Makroevoluce – je na příkladu deterministického chaosu vysvětlena emancipace makroskopických systémů od „nižších“ hierarchických úrovní organizace. Kauffmanovy regulační sítě ukazují, že je myslitelná i evoluce „shora“, nezávisle na genetickém zápisu a jeho permutacích. Tyto problémy, pokud vím, se v české učebnici objevují poprvé.

Pátá kapitola – Forma a tvar – je kritickým pohledem na proudy vzniklé v nedávné době jako reakce na neodarwinistický funkcionalizmus. Hlavní pozornost je věnována biologickému strukturalizmu.

V poslední kapitole jsou pak reflektovány tzv. indukované neboli cairnsovské mutace, které v nedávné době rozvířily bouřlivou diskusi. Autor podává fakta a pokouší se o jejich zařazení do širších souvislostí vývojové teorie.

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Evoluční biologie
RUBRIKA: Nad knihou

O autorovi

Anton Markoš

Doc. RNDr. Anton Markoš, CSc., (*1949) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK. Na katedře filozofie a dějin přírodních věd PřF UK se zabývá teoretickou biologií. Napsal knihy Povstávání živého tvaru (1997), Tajemství hladiny (2000), Berušky, andělé a stroje (spolu s J. Kelemenem, 2004), Život čmelákův (spolu s T. Daňkem, 2005), Staré pověsti (po)zemské (spolu s L. Hajnalem, 2007), Profil absolventa (2008), editoval sborníky Náhoda a nutnost (2008), monografii Markoš a spol.: Life as its own designer (Springer, 2009), Jazyková metafora živého (2010).
Markoš Anton

Doporučujeme

Pěkná fotka, nebo jen fotka pěkného zvířete?

Pěkná fotka, nebo jen fotka pěkného zvířete?

Jiří Hrubý  |  8. 12. 2024
Takto Tomáš Grim nazval úvahu nad svou fotografií ledňáčka a z textové i fotografické části jeho knihy Ptačí svět očima fotografa a také ze...
Do srdce temnoty

Do srdce temnoty uzamčeno

Ladislav Varadzin, Petr Pokorný  |  2. 12. 2024
Archeologické expedice do severní Afriky tradičně směřovaly k bývalým či stávajícím řekám a jezerům, což téměř dokonale odvádělo pozornost od...
Vzhůru na tropický ostrov

Vzhůru na tropický ostrov

Vojtěch Novotný  |  2. 12. 2024
Výpravy na Novou Guineu mohou mít velmi rozličnou podobu. Někdo zakládá osadu nahých milovníků slunce, jiný slibuje nový ráj na Zemi, objevuje...