Určení otcovství bez vzorku z otcova těla

Larry Hillblom byl jedním ze tří zakladatelů doručovatelské služby DHL (patří mu to prostřední „H“). Postupně své dva společníky vykoupil a jeho firma se stala největším kurýrním servisem na světě. Byl to dobrodruh, který přežil dvě letecké katastrofy, a teprve třetí se mu stala osudnou – nenašly se ani jeho ostatky.

Zanechal však po sobě pozůstalost ve výši 600 milionů dolarů. V závěti odkázal po 300 tisících svým dvěma bratrům a 3 miliony nemocnici v San Francisku, kde po úrazu strávil rok života. O „zbytek“ se měla starat nadace v čele s jeho bratry a společníky z DHL. Své děti v závěti výslovně nevydědil, což podle kalifornského práva znamená, že se každý jeho biologický potomek může hlásit o dědictví.

A nyní začal být případ zajímavý. Hillblom se často oddával sexuální turistice. Bál se pohlavních chorob a nechtěl používat ochranu, proto si platil východoasijské panny. Čtyři z nich (z Vietnamu, Filipín a Mikronésie) jej zažalovaly o otcovství.

Tím začal sled událostí, který by mohl podporovat názor, že kdo si v USA může dovolit vynikajícího advokáta, může si dovolit vše. Soudní výkony byly sabotovány, předvolání k soudu neuposlechnuta. Archivované Hillblomovo mateřské znaménko, které mu bylo vyoperováno v nemocnici v San Francisku, se ztratilo. Na místech jeho pobytu se prováděla sanace. Členové jeho rodiny odmítali poskytnout vzorek DNA k vyšetření.

Přesto se forenznímu matematikovi Charlesi Brennerovi na základě výsledků vyšetření firmy Genelex podařilo prokázat, že tři ze čtyř dětí mají téhož otce. Jak postupoval? Vzhledem k tomu, že nebyl k dispozici žádný vzorek z Hillblomova těla, použil nepřímou strategii. Po genotypizaci čtyř matek a jejich dětí (1, 2, 3, 4) baterií profilovacích testů DNA provedl párová srovnání profilů biologických otců jednotlivých dětí: 1–2, 1–3, 1–4, 2–3, 2–4, 3–4. Při výpočtu pravděpodobnostního poměru pro dosazení do Bayesovy věty (viz text v rámečku) využil svůj počítačový program a skutečnost, že poloviční sourozenci mají čtvrtinu genů identickou v důsledku svého původu. Ve srovnáních 1–2, 1–3, 2–3 podporovala genetická data hypotézu, že všechny páry dětí mají téhož biologického otce. Alternativní hypotéza zněla, že dvojice otců mají stejné genetické znaky náhodou. Ve srovnání 1–4, 2–4 a 3–4 genetická data poukazovala spíše na rozdílné otce.

Nakonec Brenner provedl trojcestné srovnání. Odpovídal na otázku: „Oč více výsledky profilování DNA podporují hypotézu, že děti 1–2–3 mají stejného otce, ve srovnání s hypotézou, že jen dvě děti z trojice mají stejného otce?“ Odpověď, podaná ve formě pravděpodobnostního poměru, zněla: více než milionkrát. ¹⁾ To – spolu s dalšími důkazy – „vydělalo“ každému ze tří dětí 50 milionů dolarů.