Genetická promiskuita bakterií

Je známo, že genetická informace se může šířit nejen z rodičů na potomky, ale také mezi jedinci, druhy, a dokonce říšemi, a to tzv. horizontálním přenosem. V tom jsou přeborníci zejména bakterie; je však otázkou, do jaké míry se přenos uplatňuje v jejich evoluci. J. G. Lawrence a H. Ochman se pokusili o tento odhad (J. mol. Evol, 383-397, 1997). Různé druhy bakterií jsou charakteristické zastoupením bází DNA, tj. G a C vůči A a T ve svém genomu. Například u rodu Mycoplasma je DNA zastoupena bázemi G/C jen z 25 %, zatímco u Micrococcus až ze 75 %; přitom co do zastoupení bází jsou genomy homogenní po celé své délce. Získá-li bakterie úsek DNA z jiného druhu s odlišným zastoupením G/C, pozná se to snadno jako anomálie v celkovém rozložení. U běžné střevní bakterie Escherichia coli se jako „cizí“ jeví asi 17 % genomu. S časem – akumulací mutací – se anomálie postupně stírá, a podobně geny získané od bakterií s podobným zastoupením G/C jako příjemce se nedají rozpoznat.

Druhy Escerichia coli a Salmonella enterica se oddělily od společného předka před asi 100 miliony let. Když autoři srovnali genomy obou druhů a odhadli rychlost mutací, došli k závěru, že od doby, co se oba druhy oddělily, vyměnily horizontálním přenosem asi 60 procent svých genomů!