Citační index

Citační index nebo též „faktor dopadu“ (impact factor) bývá často přeceňován a zneužívan ke složitým výpočtům hodnotícím vědecký výkon jednotlivců i kolektivů. V lékařských oborech mají nejvyšší citační index lékařské týdeníky, které zveřejňují výsledky klinických studií, a nikoli časopisy publikující nejkvalitnější vědecké články. Publikovaných poznatků v praktické chirurgii či dermatologii se okamžitě ujmou praktikující lékaři, kteří své výsledky opět publikují. V základních vědeckých studiích se však zpravidla neřeší otázky, které by byly využitelné ihned. Navazující studie se objevují až za čas, a tak ohlasy přicházejí později než v dvouleté lhůtě, do kdy se citace započítávají (viz Akademický bulletin 4/97, s. I–III na příloze). Někteří recenzenti grantových návrhů dávají přednost „skutečnému dopadu“ neboli počtu citací navrhovatelových článků před „možným dopadem“, tedy citačním indexem časopisu.

Přední lékařské časopisy dostávají mnohem víc rukopisů, než mohou zveřejnit. Některé články odmítne redakční rada ihned, ostatní se pošlou recenzentům. Např. v časopise Lancet se autor o zamítnutí bez recenze dozví do 14 dní a po nepříznivé recenzi do 2 měsíců. Průměrná doba od doručení rukopisu do zveřejnění pak byla r. 1996 asi 70 dní pro klinické práce a 86 dní pro práce vědecké. Mnohé redakce vyžadují od recenzentů dvojí připomínky k rukopisu: určené pro autora a určené pouze pro redakci. U těch prvních se dbá na takovou formu, aby se autor neurazil, ale poučil se pro příští spisování. Pokusy s úplně anonymním recenzním řízením, kdy recenzent nezná ani autory, ani jejich pracoviště, ve většině průzkumů nepřinesly významné zlepšení kvality recenzí. Praxe ukazuje, že přednostně jsou zveřejňovány práce uvádějící více grantů nebo sponzorů.

Snaha publikovat v předních lékařských časopisech USA stále roste, počty zveřejněných článků se za 20 let (od 1972 do 1992) zvýšily na více než dvojnásobek. Procento přijatých článků od autorů, jejichž mateřským jazykem není angličtina, je však jen poloviční oproti autorům z anglofonních zemí. Američané připouštějí, že důvodem je nejen horší angličtina a nižší vědecká úroveň příspěvků, ale i rezervovanost recenzentů vůči některým zemím. Svou roli hraje také snaha publikovat nejlepší příspěvky doma (současná česká praxe je ovšem právě opačná).

V některých zemích se nesrovnatelně více než u nás publikují informace o klinických a vědeckých novinkách v denním tisku. Například původní sdělení zveřejněná během půl roku v British Medical Journal se odrazila ve 348 novinových článcích. Mnohé lékařské časopisy ovšem novinářům pomáhají dodáváním výtahů pro tisk (press release), upravených zkušenými popularizátory.