Nový molekulární pohled na původ člověka

Jen málo vědních oborů je zamořeno tolika chybami, předsudky a podvody jako výzkum původu člověka, zvláště pak genetické příbuznosti lidských „ras“. Genetická podobnost může být interpretována jako současný doklad existence společného předka. Předmětem rozsáhlého studia A. M. Bowcocka z Dallasu v USA a jeho kolegů byla geografická struktura proměnlivosti vysoce polymorfních sekvencí DNA - mikrosatelitů.

Mikrosatelity jsou jedno- až čtyřnásobná opakování nukleotidových sekvencí a jejich variabilita spočívá v různém počtu opakování. Polymorfní mikrosatelitová sekvence DNA byla použita pro sestavení fylogenetického stromu lidských ras (populací). Zatím jde jen o provizorní koncept metody a zajímavé bude i porovnání mezi člověkem a lidoopy.

Výsledek se shoduje s dřívějšími nálezy a ukazuje na iniciální oddělení první větve Afričanů od ostatních populací. Druhá větev oddělila Evropany od zbývajících neafrických ras. Na další větev umísťují znaky mikrosatelitové diverzity ne zcela jednoznačně Americké Indiány a východoasijské populace.

Current Biology 4, 651, 1994