Ekoterorizmus
Začátkem července zničili na Znojemsku neznámí pachatelé půlhektarové pole, které bylo oseto geneticky modifikovanou kukuřicí. Nebyla určena k výrobě potravin. Šlo o tříletý pokus, o který projevila zvláštní zájem OSN. Jeho cílem bylo ozřejmit, zda by genetická modifikace mohla snížit výskyt škodlivých organizmů, tj. hmyzích škůdců, plísní a jiných chorob, jimiž trpí normální rostliny. Ty se musí ošetřovat chemickými preparáty, které se negativně podílejí na devastaci životního prostředí, především půdního systému.
Genetické inženýrství, jak se lidově tomuto odvětví říká, má mnoho odpůrců i mezi vědci. Část z nich varuje před druhotnými jevy, které by mohly genetické modifikační postupy provázet. Na druhé straně je využití posledních výzkumů genetiky jednou z mála cest, jak by se dal vytvořit zemědělský produkt, který by vyžadoval méně péče, méně nákladů, a přitom by zůstaly zachovány jeho výživné hodnoty. Botanika zatím znala pouze šlechtění, křížení, vytváření hybridů. V tomto směru se však zdá, že je věda o rostlinách na rozcestí či ve slepé uličce.
Zastánci genetických modifikací tvrdí, že hledání alternativních zdrojů živin, především bílkovin, jak jsme tomu byli svědky kupříkladu ve využití mořských řas, není tou pravou cestou. Jde především o vnímání potravy v souvislosti s kulturní a historickou tradicí. Zkušenost potvrdila, že určité etnické skupiny odmítají plodiny, které neodpovídají tradicionalistickému, možná i rituálnímu zvyku. Jako příklad uveďme souboj pšenice s rýží v asijských oblastech.
Dnes má věda možnost hledat zdroje potravin v již existujícím sortimentu, který lze upravit tak, aby odpovídal kulturnímu prostředí. Jak víme, zdroje potravin jsou takřka nevyčerpatelné. Především v oblastech hladu je však nutno místní obyvatele naučit, jak by měli s plodinami pracovat, a dodat jim modifikované hybridy, které by jim zaručovaly efektivní sklizeň. Takové možnosti už prý genetické inženýrství má.
Odpůrci geneticky modifikovaných potravin se nerekrutují pouze z řad ochránců přírody či z ekologických hnutí. Potraviny jsou důležitým ekonomicko-strategickým sortimentem a obchodování s nimi bylo ještě nedávno strategicky tak důležité jako vlastnictví ropných ložisek. Pokrok lidstva tudíž pracuje s dilematem, zda uživit hladovějící část světa díky dostupnějším (efektivněji pěstovaným) potravinám, nebo tuto komoditu nadále ekonomicky zneužívat. Občas se, především mezi vědci pracujícími v oboru genetické modifikace, setkáváme s názorem, že ekologická hnutí – ať už Greenpeace či jiná – provozují své aktivity také za peníze velkoobchodníků s potravinami. Rovněž toto (možná přehnané) tvrzení, které vylučuje upřímný zájem o kvalitu životního prostředí, je nutno zahrnout do všeobecné diskuse o problému.
Objev možnosti lidského zásahu do genu je tak revoluční jako objevy brizantních výbušnin, vynález střelné zbraně či nukleárního štěpení. Otázkou zůstává, do jaké míry je lidstvo schopno použít tyto objevy pro vlastní dobro. Zneužitelné je všechno. Je však otázkou, zda je nutno pozitivní snahy či pokusy předem odmítat, odsuzovat jako nezodpovědný zásah do přírodního chodu, popř. dokonce vandalsky ničit, což byl případ znojemského kukuřičného pole. Dovolím si příměr: Představme si pořádkumilovnou uklízečku, která má panickou hrůzu před plesnivinou a svému zaměstnavateli siru Alexandru Flemingovi vyhází Petriho misky, na nichž roste nevábný plísňový kmen. Lidstvo mohlo být ochuzeno o penicilin. 1)