Je možné pít alkohol a zůstat střízlivý?
| 5. 8. 1994Mnoho výsledků nejnovějšího výzkumu látkové přeměny alkoholu u člověka ukazuje, že ano, předpokladem k tomu jsou příslušné metabolické vlohy a umění užívat alkoholické nápoje přiměřeným způsobem. Shrnující přehled poznatků o tzv. metabolizmu alkoholu prvního kroku, který má v tomto případě zásadní význam, byl zveřejněn např. v časopisech Hepato-Gastroenterol. 39: 62-66, 1992 a Gut 34: 1433-1437, 1993.
Už na počátku 70. let se objevil názor, že v mnohostranném metabolizmu ethylalkoholu u člověka hraje významnou roli další, dosud neznámý způsob – jeho oxidace alkoholdehydrogenázou v žaludeční stěně. Tak by se dal vysvětlit rozdílný průběh změn hladiny alkoholu v krvi (alkoholemie), byl-li alkohol požit nalačno, nebo při zaplněném žaludku, a odlišný metabolizmus této látky u osob po resekci části nebo celého žaludku. Předpokládalo se proto, že oxidace alkoholu může za příznivých okolností probíhat již v žaludku. To by mohlo mít značný význam z hlediska ochrany před jeho toxickými účinky, neboť by se tak mohl omezit jeho průnik do citlivých tělesných orgánů, jako jsou játra a mozek. Po přechodném zpochybňování této hypotézy se v poslední době s pomocí nových separačních laboratorních metod podařilo získat pozoruhodné a přesvědčivé výsledky, které potvrzují oxidační přeměnu alkoholu v žaludeční sliznici.
Experimentální práce se prováděly na potkanech a paviánech a později také opakovaně s lidskými dobrovolníky. Zajímavé poznatky byly získány při studiu časových změn alkoholu v krvi, které se vyjadřovaly graficky jako křivky závislosti koncentrace alkoholu v krvi na čase, resp. jako plochy těmito křivkami vymezené, po aplikaci určitého množství alkoholu. Ten se podával zvířatům sondou zavedenou do žaludku anebo do dvanáctníku, popřípadě byl injikován do portálního krevního oběhu. Při podání do žaludku byl vzestup hladiny alkoholu v krvi vždy méně strmý a dosahoval nižších hodnot než při všech ostatních způsobech aplikace. V pokusech s potkany byla podávána velká dávka alkoholu a v dalším časovém období byla hladina alkoholu v krvi dlouhodobě udržována na stále stejné výši regulovaným přívodem etanolu, a to do žaludku anebo do krevního oběhu. V prvním případě muselo být k dosažení stejného efektu podáno o 20 % více alkoholu nežli při jeho zavádění přímo do krve. Rovněž u lidských dobrovolníků byly zjištěny velmi rozdílné hodnoty alkoholemie podle toho, zda byl vypit anebo vpraven do krevního oběhu. V jiném pokuse početná skupina vyléčených alkoholiků přijala určitou dávku alkoholu vypitím nebo sondou do dvanáctníku nebo infuzí do krevního oběhu (o etické stránce podávání alkoholu abstinujícím alkoholikům se ve zprávě o pokuse nehovoří). U skupiny s perorální aplikací byla zjištěna relativně nižší alkoholemie a menší plocha pod časovou křivkou alkoholemie než u zbývajících dvou skupin.
Téměř jednoznačná vyznění mnoha experimentálních výsledků potvrzují velkou věrohodnost hypotézy o určitém významu žaludku, resp. jeho vnitřního slizničního povrchu při metabolizmu alkoholu. Tato část látkové přeměny se už běžně označuje jako metabolizmus alkoholu prvního kroku a považuje se za ochrannou bariéru, která brání alkoholu v rychlém průniku do krve a chrání tak organizmus před toxickým poškozením touto škodlivinou. Působí ovšem jen v omezené míře a její vliv je nejzřejmější při pomalém popíjení menších dávek alkoholu. U zdravého mladšího muže je kapacita metabolizmu prvního kroku až 0,3 g alkoholu na 1 kg tělesné váhy v průběhu 3 hod.
V několika posledních letech bylo dosaženo v poznávání buněčného a molekulárního mechanizmu tohoto typu metabolizmu alkoholu dalšího pokroku. Při studiu lokalizace a kinetických vlastností enzymu alkoholdehydrogenázy ve vzorcích lidské žaludeční stěny (získaných při endoskopických vyšetřeních a při pitvách) imunohistochemickými metodami byly ve sliznici identifikovány 3 typy izoenzymů lišící se od sebe – podobně jako analogické izoenzymy v játrech – afinitou k alkoholu, citlivostí k inhibitorům (derivátům pyrazolu) a různým kvantitativním zastoupením, které je navíc závislé na věku, pohlaví a na etnické příslušnosti. Všeobecně se u žen vyskytuje mnohem méně účinný systém izoenzymů než u mužů a u mužské populace po 4. deceniu klesá jeho aktivita k úrovni mladších žen. U alkoholiků téměř mizí, ale po třech týdnech abstinence se regeneruje. Příslušníci východoasijských národů mají koncentraci izoenzymů v žaludku velmi nízkou (navíc často trpí nedostatečnou aktivitou jaterní aldehyddehydrogenázy).
Paralelní výskyt alkoholdehydrogenázy s nízkou a s vysokou afinitou k etanolu zaručuje, že alkohol může být v žaludeční stěně oxidován, ať je přítomen v malém, nebo ve velkém množství. Avšak právě izoenzym účinný k malým množstvím alkoholu u žen chybí a u mužů s věkem ubývá. Zdá se, že velká náchylnost ženského organizmu ke škodlivým účinkům alkoholu je způsobena nejen deficity jaterních alkoholdehydrogenáz, ale především neúčinností žaludečního enzymového systému. Produktem enzymové oxidace alkoholu v žaludku je acetaldehyd. Protože zde není pohotově oxidován na kyselinu octovou a je silně toxický, může být jednou z příčin poškození žaludeční stěny alkoholem.
Potvrzení existence metabolizmu alkoholu prvního kroku má své zajímavé důsledky v metodologii experimentálního studia toxicity této drogy. Dosud se za nejvhodnější model nadužívání alkoholu v pokusech se zvířaty považuje podávání tekuté stravy obsahující 30 – 40 % energie ve formě etanolu. Alternativní metodou je perorální aplikace čistého roztoku etanolu, nebo jeho injikování do břišní dutiny, popř. přímo do krevního oběhu. Z hlediska nových poznatků je nutné respektovat metabolizmus etanolu v žaludku, který může významně modulovat jak hladinu alkoholu v krvi, tak důsledky jeho škodlivého působení na organizmus.
Výzkumní pracovníci v zemích, v nichž je k užívání alkoholických nápojů liberálnější vztah než u nás, už po řadu let v závěrech svých odborných zpráv a přehledů o zdravotní problematice alkoholu přidávají radu: Naučte se pít pomalu, v malých dávkách a při částečně zaplněném žaludku. Tak si s jistotou zachováte dobrou pozornost i schopnost koordinace a vyhnete se nepříjemnostem s policií a soudem, neboť vaše hladina alkoholu nepřekročí hodnotu povolenou pro řidiče (obvykle 0,5 g na litr, tj. 0,5 promile). Nové poznatky o metabolizmu alkoholu v žaludku oprávněnost takového doporučení potvrzují.