Incest a genetické zatížení 2.

[...] jsem občasným (bohužel) čtenářem Vesmíru. Jako absolventu Filozofické fakulty mi otevírá svět přírodních věd a podporuje mou soukromou snahu, abych nebyl fachidiot.

[...] Téma [článku Incest a genetické zatížení] mne zaujalo především kvůli jistému průniku humanitních a přírodních věd; zabývám se totiž řadu let genealogií. [...] Chtěl bych upozornit na dvě nepřesnosti.

V poznámce 2 (Vesmír 78, 671, 1999/12) autoři zmiňují, že u nás bylo povinné zřízení matrik vyhlášeno během tridentského koncilu r. 1563 a že dostat se k tomuto datu není snadné, protože řada knih i opisů byla během třicetileté války zničena. Pravda je ovšem poněkud jiná. Matriky byly mnohdy a mnohde vedeny již dříve, ne však u nás. Především však autoři opominuli skutečnost, že koncil v Tridentu byl katolickou záležitostí, takže v Čechách jeho nařízením podléhala jen asi desetina obyvatelstva. Jedny z nejstarších matrik u nás, jejichž vznik můžeme datovat do druhé poloviny 16. stol., jsou protestantské a ty rozhodně nevznikly z popudu tridentských instrukcí. Katolické matriky začaly být hromadně vedeny až v době třicetileté války a krátce po ní, a to podle toho, jak postupovala rekatolizace.

Co se týče tzv. novověké legislativy, tam byla situace mnohem komplikovanější. Především v případě občanského zákoníku z r. 1811 nešlo o první právní úpravu v novověku (ačkoliv se názory na počátek novověku různí, r. 1811 byl již minimálně dvě stě let v plném proudu). Kanonické právo se věnovalo příbuzenství a pokrevenství již o mnoho set let dříve, a dokonce vztahy vyjadřovalo pomocí tzv. stromu krevních přátel a jiných (pro zajímavost uvádím, že jako příbuzenský vztah, byť povýtce duchovní povahy, bylo bráno i kmotrovství, což je z biologického pohledu nesmyslné, v praxi však skutečně dodržované). Za původce ustálené podoby stromu je pokládán boloňský dekretalista Joannes Andrea (cca 12701348), jehož spis o příbuzenství a pokrevenství byl připojován ke Corpus iuris canonici za Gratianův dekret. Ačkoliv byly sňatky mezi pokrevními příbuznými zakázány, příslušná duchovní vrchnost (v Čechách arcibiskupství) či jiné (fyzické i právní) osoby s patřičnou pravomocí (mám tu na mysli císařské palatiny, popřípadě některé instituce, které obdržely tzv. velkou komitivu) mohly udělit pro příbuzenský sňatek dispens. Nechci zdržovat výčtem literatury, jen jsem se pokusil poukázat na některé nedostatky, plynoucí patrně mimo jiné z toho, o čem se v současné době ve Vesmíru diskutuje z nedostatku komunikace mezi humanitními a přírodními vědami.