Pohádka o Sněhurce a sedmi vědeckých pracovnících

Bylo nebylo sedm vědeckých pracovníků: Dřímal, Kejchal, Profous, Rejpal, Stydlín, Šmudla a Štístko. Žili spolu se Sněhurkou v lesní chýši a každé ráno odcházeli do svých lesních a podzemních laboratoří pracovat na vědeckých problémech. Sněhurka zatím v chýši vařila, prala a vůbec se starala o domácnost. Večer se vědečtí pracovníci navraceli domů a těšili se na večeři, kterou jim Sněhurka připravila. Tak to šlo tři sta let a vypadalo to na dalších tři sta, když tu se jednoho večera zavedený systém zčistajasna povážlivě narušil.

Sněhurka ten večer servírovala krupičnou kaši hustě sypanou cukrem a perníkem a hojně polévanou rozpuštěným máslem. Všichni si pochutnávali a tváře zachmuřené vzdorujícími vědeckými problémy se postupně rozjasňovaly. Jen Rejpalova se nerozjasnila. Po večeři, když všichni vědečtí pracovníci odešli, aby si před spánkem ještě prolistovali došlé odborné časopisy, se Rejpal posadil vedle Sněhurky a povídá:

„Ty, Sněhurko, ty tu kaši nerozděluješ spravedlivě.“

„Jak to,“ vykulila na něj Sněhurka oči, „jak to, že ji nerozděluju spravedlivě?“

„Protože ty dáváš každému stejně,“ nespokojeným hlasem pokračoval Rejpal. „Vůbec nehledíš na impakt faktory a na citační index.“

„Cože,“ vydechla Sněhurka, „na co že nehledím?“

„Na impakt faktor a citační index,“ s gustem opakoval Rejpal.

„Impakt faktor charakterizuje vědeckou prestiž časopisu, ve kterém vědecký pracovník opublikuje svůj článek. Tak například,“ a Rejpal si potěšeně mlaskl, „mezinárodní časopis Nature má impakt faktor 22 a naproti tomu Czech. J. Phys. B má jen 0,3. Takže je jasné, že vědecký pracovník, kterému otisknou jeden článek v Nature, je přinejmenším sedmkrát lepší než ten, komu otisknou deset článků v Czech. J. Phys. B. Je ti to, doufám, také jasné?“ výhružně se otázal Rejpal Sněhurky. Ta váhavě přikývla.

„A citační index udává, radostně pokračoval Rejpal, „kolikrát ocitovali jiní autoři publikované práce daného vědeckého pracovníka. Ten, koho jiní autoři hodně citují, je jasně mnohem užitečnější a kvalitnější vědecký pracovník než ten, který má citací málo.“

Rejpal se krátce odmlčel a dodal: „A podle toho budeš tu kaši rozdělovat.“

Sněhurka zaraženě mlčela. Něco se jí na tom Rejpalově vysvětlování nezdálo. Po chvíli se pomalu zeptala:

„A komu bych tedy měla dát té kaše nejvíc? Kdo má vlastně u nás ty faktory a indexy nejvyšší?“

„Já,“ stručně odvětil Rejpal.

„Aha,“ pravila na to Sněhurka a zase se odmlčela. Chvíli bylo ticho a pak se Sněhurka zase ozvala:

„Ty, Rejpálečku, mně se to moc nezdá. Vezmi si třeba Prófu. Každý si ho váží a chodí k němu na rady, ale publikací moc mít nebude. On na to nedbá.“

„Tak to má smůlu,“ suše odvětil Rejpal. „Od teďka se kaše bude rozdělovat podle impakt faktorů a počtu citací,“ opakoval tvrdohlavě.

„A vědí to vůbec všichni a souhlasí s tím, co navrhuješ?“ upřela Sněhurka své krásné, teď trochu posmutnělé oči na Rejpala.

„To je mi jedno,“ vybafl na to Rejpal. „Tenhle návrh je jediný správný a basta!“

„Nebo si vezmi Kejchala,“ nedala se Sněhurka. „Zlá Královna mu před časem sebrala jeho sneezingovou aparaturu a on teď staví novou. Ten teď nemá ani publikace s malým impakt faktorem, natož s velkým. A pak Stydlín, hájila Sněhurka neohroženě dál zájmy nepřítomných příslušníků své domácnosti. Každý o něm ví, že se ostýchá publikovat věci, které jiní opublikují v obměně třeba třikrát. A přece ho všichni vyhledávají jako specialistu na identifikaci rejdů Zlé Královny.“

„To je jejich chyba,“ už zuřil Rejpal. „Když jsou jednou impakt faktory a citační index zavedeny, tak se podle nich budeme řídit,“ a bouchl pěstí do stolu. Ta Sněhurčina umíněnost mu šla pěkně na nervy. Měl to krásně promyšleno a nemínil se vzdát. Rozhodně musí takového Štístka vědecky znemožnit. S ním se o kaši dělit nebude. Měl bezpečně zjištěno, že s faktory a citacemi je na tom Štístko bledě. Proč tomu tak je, s tím se nehodlal zdržovat. Sám na tom byl dobře, protože už po staletí spolupracoval se Šmudlou na problému závislosti rychlosti růstu vousů na podmořské hloubce. Byli oba pracovití, pilně publikovali a vzájemně se citovali. Navíc se mu někdy před sto lety podařilo vymáčknout ze Sněhurky finance na zakoupení unikátního drakometru, kterým lze dálkově měřit parametry plamenů šlehajících z dračích hlav, spolu s udáním tuhosti dračích krků. Každý udatný mladík, který tato data využil, musel Rejpalovy publikace citovat. To všechno se teď musí zhodnotit.

„Nebo si vezmi takového Dřímala,“ slyšel zase Sněhurčin protivný hlas. „Ten už nejmíň sto let pracuje na antisleepingových bonbónech. Výsledky má prý pozoruhodné, ale v současnosti zajímají jeho bonbóny snad jen Šípkovou Růženku. Tak kdo ho může citovat?“

Teď už toho měl Rejpal právě dost. Došel k závěru, že Sněhurka je stará struktura, která se odmítá podřídit obecně známým pravidlům hodnocení kvality vědecké práce. Usoudil, že pro dnešek toho nechá a napříště si promyslí strategii, kterak Štístka odrovnat. To stejné množství kaše, které oba dostávají, to mu leží v žaludku. Sebral se a odešel do své komůrky, kde mu na stěně viselo informační zrcadlo.

„Zrcadlo, zrcadlo, řekni mi, kdo je na světě nejcitovanější?“ Po obdržení známé odpovědi se trochu uklidnil a šel si lehnout.

Sněhurka, když Rejpal nasupeně odešel, ještě dlouho seděla a rozmýšlela. Uvažovala nad tím, zda by chtěl Rejpal rozdělovat kaši podle faktorů a indexů, kdyby je teď neměl nejvyšší. Měla o tom pochybnosti. A taky měla pochybnosti, jestli se na ten nový systém rozdělování kaše, jak jí ho Rejpal vyložil, může spolehnout jako na jediný správný. Hlavu z toho měla jako úl, a tak si řekla, že půjde taky spát. Na posteli si ještě vzpomněla, že chtěla Profouse požádat, zda by vymyslel tajný naváděcí systém pro Prince, až pojede kolem, aby do jejich chýše bezpečně trefil. Byla si jistá, že Prófa to dokáže. Ale co dělat, když nemá ty indexy a faktory? - Neměla by proto radši požádat Rejpala? Jenže, a Sněhurka si povzdechla, existuje oprávněná obava, jak zná Rejpala, že jeho naváděcí systém by mohl Prince docela dobře přivést i ke Zlé Královně, místo do jejich chýše. Nakonec usnula, ale bylo to moc špatné spaní.

Chudák Sněhurka. Co si s tou kaší počne? Jak ji rozdělovat, aby si mohla s čistým svědomím říci, že je spravedlivá?