LIBUŠE OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ, MIROSLAVA KNAPPOVÁ, JITKA MALENÍNSKÁ, JANA MATÚŠOVÁ: Pomístní jména v Čechách

Soupisem v letech 1963 – 1980 shromáždilo onomastické pracoviště Ústavu pro jazyk český ČSAV asi půl milionu dokladů pomístních jmen z území České republiky. Pomístní jména jsou jednou ze skupin vlastních jmen zeměpisných a zabývá se jimi toponomastika – nauka o vlastních jménech zeměpisných. Jde o vlastní jména přírodních objektů, které nejsou určeny k obývání. Kromě jmen vod, tvarů členitosti zemského povrchu, pozemků či cest sem patří i jména balvanů, osamělých stromů, křížků u cesty, lomů nebo dolů, trigonometrických bodů ad. Soupis obsahuje jména z katastrálního území 8 119 obcí a osad a na jejich soupisu pracovalo mimo jiné i přes 4 000 dobrovolníků, místních občanů, kteří obcházeli starousedlíky a vyptávali se jich na jména vztahující se k jejich pozemkům.

Tato monografie je prvním zpracováním některých úseků z půlmilionového bohatství sebraných jmen, a to z hlediska tvoření slov, hláskosloví, tvarosloví, sémantiky, s přihlédnutím k česko-německým kontaktům. Výsledky tohoto výzkumu se využívají při práci na Slovníku pomístních jmen v Čechách.

Nastíněny jsou také možnosti využití pomístních jmen jinými vědními obory. Nové doklady o místních jménech patrně pomohou doplnit údaje o osídlování Čech (lze podle nich lokalizovat některé zaniklé osady) nebo o způsobech získávání majetku v jednotlivých obcích. Na nedělitelné vlastnictví rodin poukazují jména Familie, Na familii či Familka, majetek odkázaný církvi pro spásu duše prozrazují jména Na záduše, Záduška, formou mzdy v naturáliích byla Deputátní louka. Četné jsou doklady o dělení majetku (Díly, Tály), jeho přidávání (Nadávka, Přidánek), výměně (Vyhandlovaná) nebo odměně (Na odměnkách). Pozemek mohl být získán losováním (Přední lůsy), nebo i vybojován (Na bojišti).

Monografie patří k těm, které potěší nejen odborníka, ale i laika. Stačí zalistovat v rejstříku, vybrat si nezvyklé jméno a hned si najít jeho výklad. Tak např. na Českobudějovicku mají Khiripíhl (z Kirchbühel, kostelní kopec) a Perkúzi (z Bergwiese, luční kopec). Bez zajímavosti není např. ani všeobecně známé, a přece nejasné oronymum Krkonoše. Většina dosavadních etymologií ho chápe jako složené ze slovanských základů krk-/krak- (kleč, kosodřevina) a noš- (od nosit) s významem hora nesoucí na úbočích kleč. Novější bádání se pokouší vyložit Krkonoše ze substrátového praslovanského základu „kamenné úbočí, kamenné pole“, ale jméno je považováno za nejasné i nadále.

Kdo se trochu zabýval onomastikou, je srozuměn s tím, že tak obsáhlé téma v poměrně tenké knížce prostě vyčerpat nelze. Ostatní čtenáři, zejména odborníci z oborů souvisejících (botanici, geografové, geologové, zemědělští inženýři), stále upozorňují na další a další jména, která v knize postrádají. Kladou otázky typu: Proč v oronymech chybí Boreč, když Bořeň tam je? Zřejmě očekávali slovník – na ten se ale můžeme zatím jen těšit. A co o jeho přípravě prozrazuje v této knize L. Olivová-Nezbedová? „Jde o práci, která nemá precedens, a to ani v zahraniční literatuře...“ Doufejme tedy, že to jednou vyjde!