Aspirin a acylpyrin

Není snad člověka, který by oba dva léky neznal. Každý ví, že zahraniční aspirin (i domácí acylpyrin) není v podstatě nic jiného než kyselina acetylsalicylová (acidum acetylsalicylium).

Méně už je známo, že název aspirin vznikl jako zkratkové slovo z acetyl-spirsalic-acidin, tedy a-spir-in. Co jednotlivá slova znamenají? Acetyl- označuje první část názvu chemické sloučeniny s acetylovou skupinou. Složitější je to s druhou částí složeného pojmenování. Lék se používá k snížení horečky, a proto jeho název bývá v našich slovnících často mylně vykládán (analogicky k acylpyrinu) z řeckého pyr – oheň. (To by se ale zřejmě muselo psát s -y-.) Ve skutečnosti ono „spir“ ve slově aspirin souvisí s tavolníkem (bot. rod Spiraes), z jehož květů se původně kyselina acetylsalicylová pro výrobu aspirinu získávala (viz V. Schreiber, s. 145). Latinské acidus znamená kyselý, viz například acidofilní mléko („rádo kysající“) nebo třeba acidifikaci, ať už potravin či půdy. Zbývá vysvětlit přítomnost koncovky -in v acidinu. Dostala se sem ze staršího názvu salicylové kyseliny – salicyl acidin. Obdobně (toutéž příponou)  jsou tvořeny například názvy anilinu (od anilu, rostliny dávající indigo), vanilinu, kokainu a dalších látek vyrobených z nějaké látky původní, ať už zpracováním přírodního extraktu nebo uměle (přičemž sufix -in najdete jak v němčině, tak v češtině).

Acylpyrin je česká podoba aspirinu, jeho název však vznikl jinak. První část (acyl-) opět zastupuje kyselinu acetylsalicylovou, druhá část skutečně souvisí s účelem léku (proti horečce), tedy s řeckým pyr – oheň (pyretos – horečka). Snad to tak bylo vytvořeno právě proto, aby název léku zvukově co nejvíc připomínal známý aspirin?

V článku se dočtete, že aspirin je analgetikum a antipyretikum. Analgetikum je látka snižující vnímání bolesti, ale neodstraňující její příčinu a nepotlačující bdělost nemocného. Analgeticus je odvozeno od ř. algos – bolest, analgetos – bezbolestný. Antipyretikum vzniklo z řeckého anti- (proti) a pyretos (horečka). Anti- obecně vyjadřuje protiklad, ve farmakologii pak léky „proti něčemu“. (Všechny léky jsou pochopitelně „proti nemoci“, ale některé spíš přidávají organizmu to, čeho se nedostává, jiné eliminují něco škodlivého.) Antihypertonica jsou léky proti vysokému tlaku, antineuralgica proti bolestem nervového původu, antimycotica proti „houbám“ (plísním).

Acylpyrin nepůsobí jen proti horečce, ale i proti reumatizmu. Ponechme stranou podstatu onemocnění a všimněme si opět původu slova. Vzniklo z ř. reuma – proudění (bolestí v kostech) od rheo. S tím kupodivu (etymologicky) souvisí i obyčejná rýma. Do češtiny se sice dostala nejspíš prostřednictvím francouzského rheume, což však francouzština získala ze středolatinského rheuma (v řečtině též rheuma). Znamenalo to tok slizu (k ř. rheo – teču). Svým původem je rýmě příbuzné i slovo rytmus – pravidelné střídání (lat. rythmos se odvíjí rovněž od řeckého rheo – téci, v tomto případě v pravidelných intervalech „tečou“, resp. valí se mořské vlny).

Je-li lék užíván hlavně proti horečce, všimněme si ještě tohoto slova v domácí podobě. Horečka souvisí nejen s hořením a s adjektivem horký. Zajímavé je, že od téhož základu pravděpodobně pochází i hořký (hořká chuť pálí na jazyku) a s hořký zase souvisí hoře, tudíž i hořekování. Nad horečkou lze tedy hořekovat, aniž by se člověk vzdálil etymologickému základu. Snad je ale opravdu lepší vzít si acylpyrin.