Pocit pikantnosti

Aby bylo nějaké vyprávění zajímavé, je nutné, aby obsahovalo něco pikantního, neobvyklého, vzrušujícího. Jedním z elementárních prožitků tohoto typu je vysvětlení „vyššího“ „nižším“, „nothingbutizmus“, odhalení vedoucí v posledku ke stržení nějaké dříve uznávané modly z podstavce a ukázání, že její socha je těsně pod povrchem a uvnitř zcela jiná, vyplněná čímsi banálně jednoduchým, ne-li přímo odpudivým a nízkým. Krystalickým příkladem tohoto způsobu myšlení je například odhalení, že příčinou Napoleonovy dobyvačné vášně byla chronická zácpa.

V méně triviální a sofistikovaně propracované rovině je však tento archetyp přítomen ve všech třech hlavních myšlenkových systémech druhé poloviny minulého století, které zásadním způsobem ovlivnily i století naše a zároveň vznesly nárok na univerzální, v sobě samé uzavřenou interpretaci světa: marxizmu, darwinizmu a freudizmu. Idyla se při bližším ohledání promění v peklo. Lesní paseka, na které za zpěvu ptáků poletují včely rozmanitých druhů po rozkvetlých květinách, náhle dostává jiné dimenze: ptačí samci soutěží o teritoria a v zoufalých dominančních zápoleních je značí zpěvem. Rostliny různými nečistými triky lákají opylovače, aby toho pokud možno co nejméně poskytly a nejvíc získaly. Samotářské včely běží závod s časem o nektar a pyl, konkurenční tlaky uvnitř populace i mezidruhové nechávají ze zdánlivě roztomilé aktivity vzniknout hře o život a o smrt. Jiné obrazy nedopadnou o nic lépe: Exotická scenérie přístavních nosičů v Batávii, nakládajících balíky podivně vonícího koření do nitra lodi, záhy zhořkne, uvědomíme-li si, že je koloniální vykořisťovatelé pečlivě odřeli o všechnu nadhodnotu, přesahující nejprostší regeneraci jejich pracovní síly a že záhy, až kapitalizmus přejde ve své nejvyšší stadium, nastane koloniím úděl ještě trudnější, než být zdrojem surovin a odbytištěm industriálních produktů – přímý vývoz kapitálu z mateřské země. A freudovská interpretace idylického obrázku mladé matky, hrající si s ročním chlapečkem na lavičce v parku už nechává registry pikanterie rozehrát zcela na plné obrátky.

Jistěže lze namítnout, že předchozí krátká skica je spíše karikaturou než podrobným obrazem těchto velice podrobně propracovaných a vážných učení. Nicméně postihuje to podstatné – pocit stržení líbivé masky přirozenosti a ukázání jejích jednoduchých, leč poněkud odpudivých útrob. Proti jiným formám redukcionizmu skýtají zmíněná učení nejen vysvětlení, ale i s ním spojený emoční zážitek a to může být jednou z příčin jejich kromobyčejného historického úspěchu, alespoň u osob určitých založení. ¹⁾