Co tu kdysi rostlo?
| 15. 3. 2007V úvodu pořadu Meteor, který Český rozhlas vysílal 11. listopadu 2006, odpovídal Jiří Kolbek na otázku: „Co považujete za největší, zatím nerozluštěnou záhadu vašeho oboru?“ Požádali jsme ho, aby svou odpověď rozvedl.
Záhad v geobotanice – nebo chcete-li vegetační ekologii – je skutečně velmi mnoho a čím více člověk hledá, tím zjevněji jejich počet narůstá. Snad se mohu dotknout alespoň dvou z nich. Otázku, jestli jsou nerozluštěné, nebo rozluštěné, lze pak považovat za největší záhadu.
První je záhada „rekonstruované vegetace“ aneb jaká vegetace by na našem území (nebo někde jinde) rostla, kdyby tu nepůsobil člověk a kdyby tu nikdy člověk nebyl. Zajímá nás taková forma vegetace, která by se v daném území vyskytovala jen v důsledku přírodního vývoje, bez působení a vlivu člověka. Existují sice metody, které onu situaci přibližují, a dokonce se učíme jak vegetaci rekonstruovat nebo konstruovat, ale výsledek se opírá jen o řadu podpůrných údajů. Je to dáno i tím, že vliv člověka na krajinu, například v Evropě až po dnešní dobu, bychom mohli označit za „stoprocentní“. I takové lokality a vegetační formace, jako jsou alpinské vegetace, člověk nějakým způsobem ovlivnil a pozměnil. Rozumí se ovlivnil různou měrou: lesy v krajině středočeské jsou vysoce ovlivněné a prakticky přeměněné hospodařením, a tím se nechápe jen výsadba nových lesních kultur, ale také například dřívější pasení v lesích a současný spad škodlivin, okyselení substrátů, zavlečení nebo invaze nepůvodních druhů. Lesy prodělaly během historických dob značné změny v druhovém složení a struktuře. V obdobích bez přítomnosti člověka nebo jeho výraznější činnosti to bylo především v důsledku klimatických změn, ke kterým přistupovala přirozená migrace dřevin i bylin a ustalování struktury. Od nástupu člověka až po současnost probíhaly změny stále rychleji a s větší razancí. Proto je současné složení našeho temperátního lesa výsledkem různé míry lidské činnosti. Zcela ovlivněné jsou lesy v Evropě, s menší mírou lze o tom uvažovat snad jen na Sibiři a v hlubokých lesích Severní Ameriky.
Protože každá vegetace v sobě skrývá různou míru vlastního dynamického procesu a rostliny migrují, jejich populace se mění a řada taxonů či vegetačních typů se nyní vyskytuje právě a jen v důsledku lidských činností. Člověk vstoupil do přírodního procesu a pozměnil ho tak dokonale, že třeba značnou rozlohu našich bučin přeměnil na habrové doubravy. Obecně lze ale říci, že by krajina bez vlivu člověka byla méně pestrá co do počtu rostlinných společenstev i jejich druhového složení. Mnoho společenstev i druhů rostlin se tu vyskytuje jen díky člověku, ale je pravda, že jiná z nich právě působením člověka zanikla nebo byla omezena.
Podobnou otázkou, která s tím bezprostředně souvisí, je, jak to vypadalo s bezlesím, na jakých místech a za jakých podmínek se trvale nebo dlouhou dobu les nevyskytoval, jak ho udržovala stáda velké zvěře nebo jiné přírodní vlivy či procesy (a které). Kde v takové krajině měly své místo třeba světlomilné druhy, které tvoří v současnosti složení luk, kde přežívaly, když tady pro ně nebylo vhodné prostředí?
A druhou záhadou je záhada minulých, a to velmi dávných dob: Co tu rostlo vždy v určité historické době, jaká vegetace se tu vyskytovala a proč? Co je to za faktory, které měnily strukturu vegetace, vytvářely nové formy a kombinace právě v té určité době? Informace na úrovni spekulací, které nám ukazují „ohromující“ filmy a příběhy o dinosaurech, kde se obvykle objeví velké množství stromových kapraďorostů, jsou důsledkem tohoto nevědomí. Ale bylo to opravdu tak, nebo nebylo? Částečně na to odpovídají paleobotanika a palynologie, ale vědci těchto oborů, kterých si pro jejich způsob úvah a nezměrnou práci velice vážím, mají k dispozici jen omezené metodické možnosti. V některých krajinách (tam, kde nejsou vhodné substráty k odběru vzorků) však ani nemohou svoje metody uplatnit.
Naše generace se asi uspokojivých odpovědí nikdy nedočká, ale zůstává ve mně pocit, že tak jako se lidé naučili datovat tisíce let nazpět různé vzorky a substráty, najdou třeba časem metody, které dají jednotlivé střípky dohromady, a budeme možná trošku blíž i té pravdě.
Ke stažení
- článek ve formátu pdf [884,33 kB]