Jak je tomu doopravdy doopravdy

Když se začnou přivolávat autority a objevovat nadávky, signalizuje to vždy, že došly argumenty. Na to odpovídat nebudu, koho by to také zajímalo. Jsou tam ale dvě otázky a jedna z nich je nepřímo adresována mně. Tak na tu odpovím (a nepřímo i na otázku druhou). A odpovím na ni tak přesně podle textu Maternovy knihy, jak to jen dokáži.

Ta otázka zní: Jaký výraz ,wrtse‘ má na mysli Fiala? Napřed na ni odpovím ,logicky‘: inu výraz ,wrtse‘. S tím se asi nespokojíte (mluvím teď ke čtenářům). Zkusím tedy pokročit dále. Výraz ,wrtse‘ reprezentuje pojem WRTSE, což je nějaká abstraktní ideální entita, existující objektivně (nezávisle na nás) v nějaké třetí říši. Možná tam neexistuje - ale jak se to mám dozvědět, když tam nemám žádného známého, který by mi to tam prohledal. Ostatně by se mne asi napřed zeptal, co ,mám na mysli‘. Asi je to pseudootázka, protože přece nemůže záležet na tom, co tím míním já, to by byl psychologizmus; zajímat nás musí, co se tím ,míní‘ objektivně, nezávisle na nás. A tak bych otevřel Maternovu knihu a začal bych:

Zkusím to modelovat jako funkci (zobrazení), jejíž definiční obor je množina možných světů v daném okamžiku. Okamžiky jsou reálná čísla, vezmu si tedy nějaké číslo (třeba √π) a nějaký možný svět. Navíc mám dánu třídu I všech individuí (universum) a dvě pravdivostní hodnoty P a N. Třída I obsahuje vůbec všechna individua (všechny psy, co kdy byli, jsou, nebo budou, včetně těch, kteří se mohli narodit, ale nanarodili, ale také všechny sněhové vločky, co kdy byly, jsou a budou, včetně těch, co být mohly, ale nebyly a nebudou). (Tušíte asi, že vůči této třídě a její existenci zaujímám rozhodně jiný postoj, než postoj panické hrůzy.)

Nuže pojmu WRTSE odpovídá konstrukce (či třída ekvivalentních konstrukcí); protože je to ale pojem výchozí (opravdu nezáleží na tom, zda ,absolutně‘), je tato konstrukce trivializací, tj. konstruuje sama sebe. Jak se to dělá? Pro každé individuum z I vám řeknu P nebo N (posuďte sami, zda je to výčet nebo ne). Až (po nekonečném čase) skončím, vezmu si další reálné číslo a další možný svět a pustím se do toho znova. A tak dále.

Podle jakého klíče nebo kritéria říkám P nebo N? Podle žádného! Kdyby totiž nějaký takový klíč byl (například že vybírám pejsky s uťatým ocáskem, nebo že pro všechny sněhové vločky je to N), pak by WRTSE nebyl pojem výchozí, nýbrž by byl zkonstruován z ještě výchozejších pojmů. To bych se ale dostal do infinitního regresu (a toho se opravdu dost bojím).

Jestliže jste vydrželi nekonečně dlouhou dobu, tak už víte, co je to zač, ten pojem WRTSE. Ne abyste se ptali po smyslu pojmu WRTSE - to by byla pseudootázka. A kdybyste měli ještě jednou nekonečně mnoho času, vykládal bych vám, co je to ZROST. S pojmem ZROST a WRTSE byste už potíže neměli, tam je to přece jasné; je to abstrakce (přes možné světy, časové okamžiky a individua) aplikace konjunkce.

Mám dojem, že jsem svůj úkol recenzenta splnil na výtečnou: divil bych se, kdybyste si teď Maternovu knihu nekoupili, abyste zjistili, jak je tomu doopravdy doopravdy.

Jiří Fiala

Odpověď na odpověď: Nejprve mne znepokojilo, že Fiala, který přednáší filozofii matematiky, nemá tušení, co je jazykový výraz. Pak jsem však četl dále a uklidnil jsem se: konečně jsem totiž pochopil nedorozumění, k němuž v této diskusi došlo. Fiala četl jinou knihu, knihu, kterou jsem nenapsal ani nečetl. Je to zřejmě velice vtipná parodie na filozofickou logiku, a já jsem se dávno tak nenasmál, jako když jsem četl Fialovu reprodukci některých „myšlenek“ této knihy. Moje knížka jí nemůže konkurovat: není tak zábavná a humorná. Je spíše určena těm naivním lidem, kteří soudí, že argument je argument a legrace je legrace a že jedno nemůže nahradit druhé.

Pavel Materna