Provaz v domě oběšence

Ekosystém? To jsou ta číslovaná šuplata (uvnitř je šakal, palma nebo skarabeus) a spojující šipky. Les, poušť nebo cokoli jiného není v ideologii ekosystémových učebnic nic než takové schéma. Věda podle toho má být vědou, teprve když je suchopárnější než pouštní realita. Byl jsem tam párkrát, viděl jsem červené kameny, rtuťová zrcadla faty morgany, hyenu v záři půlměsíce, fialový psychedelický blín na skalách a pozemní gekony Teratoscincus s očima Malého prince. Čestné slovo, žádné černé skříňky a toky energie tam nebyly. Taky tam nebyli džinové, ifríti, ghúlové a ghaddárové. Upřímně řečeno, nebyla tam ani diverzita, a vlastně ani druhy a populace. Byl jsem tam já s více či méně užitečnými metaforami. Se stínem hyen se věda dělat nedá, ale dá se dělat a dávno se dělá taková ekologie, která nepotřebuje toho gekona už dopředu, než se o něj vůbec začne zajímat, degradovat na pět deka heterotrofní biomasy.

V čem je problém? Ne ve vědě, ale v té ideologii. Někoho vyvádí z míry, když se mu zpochybňují životní jistoty jako ekosystém a polednice. Někoho zase, když se za věc samu drží jediný z mnoha způsobů, jak se na ni dívat. Ekosystém prostě už vychází z módy, a to celkem bez ohledu na to, zda to M. Konvička komentuje správně nebo s omyly, zaujatě nebo nezaujatě. Podstatné je, že nám ukazuje věci trapně zřejmé, které jsme si dávno mohli a měli připustit. Tím může samozřejmě budit pohoršení. Ekosystém je prostě nástroj hrubý a toporný, což jeho použití nutně omezuje. Ovšemže hrubé nástroje jsou taky potřeba, a hodně, a sice na hrubou mechanickou práci. Takže si také myslím, že koncepce ekosystému je v podstatě smysluplná a funkční – funkční jako krajní metafora, jako dílčí metoda jak uvidět jistý stejně dílčí, technický aspekt přírody. Proč by tedy měl být ekosystémový přístup zapomenut? Občas nutně potřebujeme spočítat, kolik fosforu navíc máme v akváriu. Speciálně pro jistý důležitý přístup k hydrobiologii je koncept ekosystému jako ušitý – a taky že pro ni byl ušit.

Smutná pravda je také to, co píše Eva Rázgová: že každá vědecká nebo jiná koncepce je zneužitelná a že se z ní snadno stane modla střežená smečkou tupých biřiců. K tomu si přečtěte Kuhna nebo jeho o padesát let starší beletristickou obdobu, Vzpouru andělů Anatola France. Proč tedy našince těší, že právě ekosystém se poroučí? Když končí jeden režim, není podmínkou radosti naděje, že by ten nadcházející mohl být lepší. Prostě to už chtělo změnu – jako když si těžkou tašku přehodíte z ruky do ruky. Vědy samotné se tahle změna příliš netýká, tam už nějak tiše proběhla a dneska si nikdo – doufám aspoň – nemyslí, že by ekosystém byl pravá podstata přírody, ale spíš ta užitečná metafora.

Co na ekosystému vadí, není to, že by to snad byla koncepce nějak nesprávná a nepravdivá nebo že redukuje realitu (vždyť každý popis ji redukuje), ani že je to umělý konstrukt dělaný podle mustru lidské společenosti (to je vlastně taky docela normální). Vadí to, že je silně metafyzický – za přírodu se nejprve dosadí neviditelní džinové černých skříněk a ifríti energetických toků, a v dalším kroku už se příroda sama stává celkem zbytečným informačním šumem; hrdiny děje jsou ti duchové – a ti ovšem už dávno žijí vlastním životem. S diverzitou se takové ošklivé triky taky dají dělat, dávám znova za pravdu E. Rázgové, jenže s tím rozdílem, že přírodní rozmanitost je přece jen nějak blíž zkušenosti a intuici, je bližší selskému rozumu než rozumu technickému. U nás je dneska pořád ještě pravidlem, že ekologicky vzdělaná banda myslivců zničí unikátní step vysázením borovice, aby zvěř měla kryt, a ekologicky vzdělaná banda živoprostředních úředníků je za to pochválí. Protože jejich evangelium je, že stromy jsou plíce ekosystému a druhové bohatství neznamená nic než tuny zvěřiny. Dojeďte se podívat třeba do kraje mezi Řípem a Házmburkem a uvidíte sami. Kdy to přestane, o tom píše už Kuhn: „otázka změny paradigmatu je často věcí prostého vymření generace jeho nositelů“ …snad by konečně ti borci mohli svůj přístup k energeticky bohaté a ekonomicky hodnotné biomase začít aplikovat důsledně, tedy na sobě a na svém potomstvu. Aby byl pokoj.