Brdo a skalnaté kopečky v Čechách
| 5. 2. 1996 | Vesmír 75, 116, 1996/2
Brdo je část tkalcovského stavu obsahující tzv. paprsky (brdem se řada paprsků zdvihá a zase spouští), odtud být dělán na jedno brdo – tj. pořád stejně. Původní bürdo znamenalo dřevěný mečík, který tkadlec vsouval mezi obě řady osnovných nití a pak jím přirážel útkovou nit.
Již ve starověku byl tento mečík opatřen řadou zubů, takže dostal podobu dlouhého hřebene, proto byl později název brdo přenesen i na skalnatý, ostrý, jakoby roztrhaný hřeben hor. O tom všem podávají svědectví oronyma Brdo, Brdy.
V západoslovanských jazycích se obecné podstatné jméno brdo nebo brd vyskytuje už jen v dialektech, zato jako vlastní jméno vrchů je dost rozšířené, nejvíc v jihozápadních Čechách a v krkonošském i jizerském podhůří.
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Lingvistika
RUBRIKA: Aktuality
O autorovi
Pavla Loucká
Mgr. Pavla Loucká (*1950) vystudovala obor čeština-jugoslavistika na Filozofické fakultě UK v Praze. V redakci Vesmíru se zabývá jazykovou úpravou textů a popularizací češtiny. Deset let (1996–2006) psala pro Vesmír jazykové koutky. Je autorkou dvou knih o češtině: „Zahrada ochočených slov“ (Dokořán 2007) a „Dech, duch a duše češtiny“ (Albatros 2008).
Doporučujeme
Rostliny vyprávějí o lidech
Ondřej Vrtiška | 31. 3. 2025
V Súdánu už dva roky zuří krvavá občanská válka. Statisíce lidí zahynuly, miliony jich musely opustit domov. Etnobotanička a archeobotanička Ikram...
O prázdnech v nás 

Jan Černý | 31. 3. 2025
Naše tělo je plné dutin, trubic a kanálků. Malých i velkých. Některé jsou zaplněné, jiné prázdné, další jak kdy. V některých proudí tekutina, v...
Nejúspěšnější gen v evoluci
Eduard Kejnovský | 31. 3. 2025
Dávno před vznikem moderních forem života sváděly boj o přežití jednodušší protoorganismy, z počátku nejspíše „nahé“ replikující se molekuly...