mff2024mff2024mff2024mff2024mff2024mff2024

Aktuální číslo:

2024/3

Téma měsíce:

Elektromobilita

Obálka čísla

Elektrická stimulace v léčbě bolesti

Jak zablokovat dráhu, která přivádí bolestivé impulzy, a místa, kam se bolest promítá
 |  17. 2. 2005
 |  Vesmír 84, 108, 2005/2

Při léčbě bolesti se odnepaměti používaly chirurgické zákroky, jimiž se odstraňovaly především příčiny nemoci – zanícená místa nebo nádory. O těchto metodách je zmínka již v Chirurgii bolesti, kterou napsal Arnold Jirásek roku 1959. Struktury odpovídající za bolest se tenkrát většinou odstraňovaly nebo ničily. Způsob léčby, jemuž se říká destrukční chirurgie, převažoval až do devadesátých let 20. století a nejinak tomu bylo i s léčbou bolesti. Přerušovaly se nervové dráhy, odstraňovala se některá talamická jádra, dokonce se ojediněle vyskytly pokusy odejmout příslušnou projekční oblast mozkové kůry.

Neurochirurgové se dlouho snažili tlumit bolest přerušováním míšních drah. K nejdrastičtějším zákrokům patřila různá přetnutí těchto drah – např. chordotomie či traktotomie. Postupně se drastické metody opouštěly (obrázek). Dnes se z destrukčních zásahů používá pouze metoda, při níž se odstraní prvních pět Rexedových zón míšních (obrázek). Vhodná je při bolesti vznikající z přerušení zadních míšních kořenů nebo při spastických poruchách u dětí. V poslední době se uplatňuje i částečné chirurgické přerušení míchy, konkrétně jejích zadních provazců (myelotomie), které může ulevit pacientům trpícím obtížně lokalizovatelnou bolestí uvnitř těla. Dlouho se hledala talamická jádra, která za bolest odpovídají. Jejich odstranění pomohlo zejména u neztišitelné bolesti působené infarktem talamu (zadní části mezimozku). Dlouho se hledala další jádra, která by mohla být odstraňována, zákrok ale nikdy neztlumil bolest úplně.

Výrazný úspěch umožnila až rekonstrukční neurochirurgie, která dráhy ani jádra neničí, ale stimuluje. Ačkoli stimulace talamu nepřinesla v odstraňování bolesti takové výsledky, jaké se očekávaly, nebyly studie provedeny nadarmo. Ukázalo se, že se hloubková talamická stimulace dobře uplatní při léčbě Parkinsonovy choroby. Víceméně náhodou se přišlo na to, že pro tlumení bolesti lze používat stimulaci míšní (předního a postranního traktu) a stimulaci mozkovou (resp. mozkové kůry, zejména její motorické části).

Stimulační metody

První použitou stimulační metodou byla elektroakupunktura, která využívala akupunkturní body spolu s přesným dávkováním stimulačního proudu. Podobnou metodou je elektrická nervová stimulace, při níž je stimulován povrch kůže, a tím i některé oblasti, z nichž bolest pochází. Používá se v obdobných případech jako elektroakupunktura.

Co se týče centrálního nervového systému, byla zhruba před dvaceti lety (r. 1983) poprvé použita míšní stimulace, při které se stimulují míšní dráhy vedoucí bolest do talamu. Tato stimulační metoda působí na principu vrátkové teorie (buňky v zadních míšních rozích působí jako „vrátka“ či spíše „hradlo“, chod zpráv o bolestivé události může být různě modulován). Stimulovaná dráha se nazývá spinotalamická nebo též anterolaterální (tj. „předoboční“) a stimuluje se elektrodami, které se na ni přiloží. Používá se vysokofrekvenční stimulace 150–200 Hz. Má jen malé vedlejší účinky a účinně potlačuje extrémní bolesti – chronickou bolest zad či končetin, syndrom vracející se bolesti zad (po neúspěšném chirurgickém zákroku), komplexní regionální bolestivý syndrom aj. Ve srovnání s ostatními metodami léčby tohoto syndromu je efektivnější a lacinější. Rovněž ji lze použít při léčení chronické neztišitelné neuropatické bolesti. Tento typ bolesti se vyskytuje jak u syndromu vracející se boleti zad, tak u regionálního bolestivého syndromu a bolestí v kostrči (kokcygodynie). Kromě klasické míšní stimulace se začíná používat i zpětně jdoucí (retrográdní) stimulace. Při ní se stimuluje elektrickým proudem, který probíhá v opačném směru, než je normální směr vedení nervového vzruchu. Používá se také kožní stimulace, a to u onemocnění, která klasickou míšní stimulací léčit nelze.

Nejčastěji se klasická míšní stimulace uplatňuje u ischemických příznaků. Zvyšuje krevní průtok v krkavici (arteria carotis communis) z 231 na 343 ml/min (o 48 %). Zvyšuje také oxygenaci v tumorech hlavy a krku (o 34 %) či u mozkových tumorů (až o 90 %). Tyto faktory umožňují lepší přívod kyslíku a zlepšují lokální působení chemoterapie. V léčbě vracející se bolesti zad je míšní stimulace úspěšná u 62 % implantovaných pacientů. 1) Míšní stimulace se samozřejmě používá až po vyčerpání neinvazivních terapií. Klinicky se poprvé testovala v roce 1967, u nás ji r. 1973 jako první zkoušel V. Beneš starší se spolupracovníky.

Poslední experimenty dokazují, že se efekt míšní stimulace uskutečňuje dílčími míšními mechanizmy, jestliže se poruší nervové kořeny a nastane lokální změna v periferních nervech. Důsledek se projeví i ve spinálních neuronech. Vyvolá to přecitlivělost, „mlčící“ neurony začnou „pálit“ vysokou frekvencí a stimulace, které dřív vůbec nebyly bolestivé, probudí aktivitu v nocicepčních drahách (zprostředkujích vnímání bolesti). Míšní stimulace tyto patologické aktivity potlačuje. Existuje i neurochemický mechanizmus, při němž se v zadních rozích míšních uvolňuje inhibiční neurotransmiter GABA, který snižuje patologicky zvýšený excitační neurotransmiter glutamát. 2) Na tomto procesu se podílí rovněž adenosinový systém. Adenosin patologickou aktivitu potlačuje, stejně jako serotonin a noradrenalin. Zmíněné vlivy příliš nepůsobí na spinální přecitlivělost a mají přibližně 10% účinek. Je samozřejmé, že znalost poznaných mechanizmů může zvýšit efektivitu míšní stimulace.

Každý rok se provede několik desítek tisíc operací. 3) Tato stimulace se uplatňuje zejména při odstraňování bolestí cévního původu (výborně působí při angině pectoris), ale i některých dalších, např. neuropatických; to jsou bolesti, které začínají až v nervových dráhách (na rozdíl od bolestí nociceptivních, začínajících na periferních receptorech).

Princip elektrické míšní stimulace

Elektrická stimulace dráhu bolesti blokuje, tudíž jí nemohou být vedeny elektrické impulzy. Odpovídá to předpokladům tvůrců vrátkové teorie P. D. Walla a R. Melzacka, kteří r. 1965 postulovali, že bolest je vedena pomalými nervovými vlákny, zatímco normální vnímání tlaku, tahu, vibrací a pohybu vlákny rychlými. Později se ukázalo, že má tato teorie mnoho nedostatků, nicméně byla impulzem k intenzivnímu studiu bolesti. Je pravda, že při stimulaci spinotalamických drah jsou bolestivé impulzy blokovány; navíc se uvolňují některé látky (endorfiny a enkefaliny), které obsazují receptory bolesti, a tím bolest mírní.

Korová stimulace

Nejmodernější neurochirurgickou metodou odstraňování bolesti je korová stimulace. Do praxe ji uvedli v roce 1991 japonští neurochirurgové T. Tsubokawa, Y. Katayama, T. Yamamoto, T. Hirayama a S. Koyama. Po nich následovala skupina švédských neurochirurgů vedená B. A. Meyersonem a mnoho dalších. V roce 2001 provedli V. Beneš mladší a V. Masopust s kolegy první operace tohoto typu v ČR na neurochirurgické klinice Ústřední vojenské nemocnice ve Střešovicích.

Podstata metody stimulace mozkové motorické kůry

Stimulujeme oblast mozkové kůry, kde začíná motorická dráha (gyrus precentralis). Zajímavé je, že je to právě motorická dráha, nikoli dráha senzitivní (obrázek).

Stimulací mozkové kůry se zřejmě ovlivňují rovněž podkorová motorická centra talamu. Z nich se šíří tlumivý proces do ostatních částí mozku, zejména do limbického systému. Vysvětlení tohoto jevu, který byl víceméně náhodou pozorován klinicky, se teprve hledá. V úvahu přichází několik mechanizmů: Při stimulaci talamu se uvolňuje velké množství gama-aminomáselné kyseliny (GABA), hlavního tlumivého neurotransmiteru, který se šíří do limbických částí mozku a nejspíš tam zmírňuje bolestivou projekci. Uvažuje se také o tom, že možná existuje spojení mezi motorickým a senzitivním talamem (tj. tím, který vnímá bolest). Z něj potom pokračuje jeho projekce do centra vnímání bolesti (gyrus postcentralis). Studium patofyziologie má nejen poznávací význam, abychom věděli, jakým mechanizmem je bolest ovlivňována, ale také velký význam praktický. Můžeme zjistit, jaké oblasti bychom měli stimulovat, jakou intenzitou, jak dlouho apod.

Popis metody

Na mozkové kůře jsou umístěny elektrody, které jsou vodivými dráty spojeny s baterií uloženou (většinou) v nadklíčkové oblasti. Ta se automaticky zapíná a vypíná podle pacientovy potřeby. Mozkovou kůru dráždíme vždy několik minut nebo několik hodin a podle toho můžeme pacientovi ulevovat od bolesti. Dráždění je v podstatě permanentní a jeho vliv trvá po přerušení ještě dva dny, pak musí být stimulace zapnuta znovu. Léčba nečiní pacientům žádné potíže, někteří pacienti jsou stimulováni již třináct let (od zavedení metody do praxe). Dnes se stimulace motorické mozkové kůry začíná používat i při některých neuropatických bolestech, při bolestech po mozkové mrtvici či po příčném přerušení míšním. Dobře účinkuje rovněž při velmi bolestivé neuralgii vyvolané herpetickými viry. Zmírňuje některé fantomové bolesti, tj. pocity bolesti v orgánech, které již člověk nemá (viz R. Rokyta: Fantomová bolest, Vesmír 79, 490, 2000/9).

Při korové stimulaci je tlumena nejen smyslová složka bolesti, ale také složka emoční, popř. i motorická. Vyslovena byla rovněž hypotéza, že motorická talamická jádra ovlivňují somatosenzorická talamická jádra, z nichž je stimulována somatosenzorická mozková kůra (gyrus postcentralis). Byla by to jakási „inhibiční klička“, její existence však zatím není úplně prokázána. Vyšetření pozitronovou emisní tomografií svědčí o tom, že stimulace mozkové kůry nejvíce aktivuje dráhy, které vstupují do talamu z mozkového kmene a míchy. Korová stimulace aktivuje také závity cingula (gyrus cinguli) a ostrůvku (insuly), které souvisejí s afektivním vnímáním bolesti. Krom toho se při korové stimulaci aktivují vzdálené motorické okruhy v předobočním jádře talamu, které je přímo spojeno se stejnostrannou motorickou oblastí. Mírnější zvýšení aktivity bylo pozorováno ve středním talamu, na hranici očnicové kůry a jinde. Zbývá určit, která vrstva mozku, jaká buněčná těla a jaké axony nebo dráhy v mozkové kůře jsou aktivovány. Mozek se stimuluje (na rozdíl od míchy) nízkou frekvencí (25–50 Hz) zprostředkovanou epidurálními elektrodami (umístěnými nad tvrdou plenou mozkovou). Stimulace se provádí s nižší intenzitou, než je motorický práh, kvůli tomu, aby ji pacient nevnímal.

Korová stimulace může postihovat amplitudu spinálního reflexu R 3, což znamená, že je aktivován sestupný tlumivý systém (obrázek). Na základě získaných poznatků lze analgetický efekt korové stimulace vysvětlit jako kaskádu. Podobně jako míšní stimulace se i stimulace motorické mozkové kůry používá u bolestí, na které nezabírají farmaka.

Chirurgická léčba, zejména stimulační, se používá až tehdy, když všechny ostatní způsoby léčby selžou. Nelze však popřít, že neuromodulační metody otevřely novou kapitolu léčení úporných chronických bolestí.

Poznámky

1) Asi 40 % se jich vrací do práce.
2) Hlavní roli hrají receptory GABAB.
3) S potěšením můžeme konstatovat, že se od počátku 21. století provádí na několika pracovištích i u nás, zejména v Centru bolesti v Motole, v Centru bolesti v Nemocnici na Homolce, v Centru bolesti při Anesteziologicko-resuscitační klinice ve Fakultní nemocnici u Sv. Anny v Brně, v Centru bolesti ve Fakultní nemocnici v Brně-Bohunicích a na Neurochirurgické klinice v Olomouci. Několik těchto zákroků bylo provedeno i na Neurochirurgické klinice v Ústřední vojenské nemocnici ve Střešovicích.

TERAPIE BOLESTI

  • Akutní bolest nás informuje o tom, že v organizmu něco není v pořádku. Má především signální význam. Trvá krátkou dobu (3–6 měsíců), známe její příčinu, a jestliže příčinu odstraníme, bolest je v podstatě vyléčena. I akutní bolest se ale musí léčit.

  • Chronická bolest (jíž se zabývá tento článek) představuje zátěž delší než 3–6 měsíců. Často se nepodaří dokonale odhalit její příčinu, její intenzita neodpovídá tomu, co se podařilo zjistit diagnosticky. Je provázena mnoha psychologickými emočními faktory, zejména nespavostí, a může způsobit některá psychiatrická onemocnění, např. deprese. Tato bolest je nemocí sama o sobě – a podle toho se také léčí.

U malých bolestí mnohdy stačí pouhý klid nebo chlazení bolestivého místa, uvedení poškozených částí těla do příslušné polohy apod. Dalším stupněm je rehabilitační léčba (ta je ovšem důležitou součástí každé léčby bolesti). Velmi účinně se uplatňuje při bolestech zad, ať už jsou způsobeny poruchou krční nebo jiné části páteře. Rehabilitační lékař může pacientovi pomoci tím, že uvede páteř do správné anatomické polohy, v níž byla před onemocněním.

FARMAKOTERAPIE. Rozlišujeme farmakoterapii opioidníneopioidní. Záleží na tom, kde působíme na různé bolestivé receptory, dráhy a struktury vnímající bolest.

— Neopioidní látky blokují hlavně vstupy bolesti. Patří k nim zejména nesteroidní antirevmatika, jejichž hlavním představitelem je acylpyrin (aspirin), dále látky, které blokují bolestivé vstupy v periferních tkáních, např. ibuprofen, ketoprofen apod. Často působí na sodíkové kanály. Dalším typem neopioidní terapie jsou koxiby, které blokují enzym cyklooxygenázu. Ta přeměňuje kyselinu arachidonovou prostřednictvím endoperoxidu na prostaglandiny, látky snižující práh bolesti. Mezi jejich hlavní představitele patří celekoxib, rofekoxib aj.

— Opioidní látky působí především na vyšších etážích nervového systému, v míše a v mozku. Známým opioidem je morfium (morfin) a od něj odvozené umělé deriváty, jako jsou dolsin, tramal aj. Opioidů je ale mnoho. Působí tím, že blokují receptory bolesti (nocisenzory), které jsou trojího druhu – mí, delta a kapa. Rozmístěny jsou jak v míše, tak v mozku. Při farmakoterapii se používají opioidy dodávané zevně. V organizmu jsou ale i opioidy vnitřní – enkefaliny, endorfiny a endomorfiny, které se uvolňují, když nás něco začne bolet, např. u žen před porodem i během něj. Jejich hladina kolísá také v průběhu menstruačního cyklu. Stejně se uvolňují při placebo efektu. Mobilizaci vnitřních protibolestivých rezerv lze také ovlivnit psychoterapií.

PSYCHOTERAPIE. Na nemocného lze působit buď spolu s ostatní léčbou, nebo samostatně. Uplatňuje se nejen placebo efekt, který má též svou biologickou podstatu v uvolňování endogenních opioidů, ale možná i mechanizmy cestou dalších mediátorových systémů (serotonin, látka P). Proto je psychoterapie důležitá a měla by provázet všechny fáze léčby bolesti.

INTERVENČNÍ ZÁKROKY. Jsou buď anesteziologické, nebo chirurgické. Nejčastěji se uplatňují obstřiky lokálními anestetiky, které blokují periferní receptory. Víme, že lokální anestetika blokují sodíkové kanály, a tím brání dalšímu přenosu bolestivého vzruchu.

Dále jsou to zákroky neuromodulační, při kterých se používá elektrická stimulace. Částečně se také stále používají zákroky destrukční, např. se přerušují míšní provazce. Velmi účinná je metoda s přerušením prvních pěti Rexedových zón míšních, která se používá při různých spastických poruchách zejména u dětí a při bolesti vznikající z přerušení zadních kořenů míšních. Nejsložitější případy, které nereagují na žádnou léčbu, jsou odesílány na pracoviště neuromodulační, ať už anesteziologická nebo neurochirurgická.

Léčba bolesti má multidisciplinární charakter, v centrech bolesti jsou lékaři různých oborů (vždy jsou přítomni anesteziolog, neurolog, psycholog nebo psychiatr).

Ke stažení

O autorovi

Richard Rokyta

Prof. MUDr. Richard Rokyta, DrSc., FCMA, (*1938) absolvoval Lékařskou fakulta UK v Plzni, habilitoval pro obor patologická fyziologie, v témže oboru je doktorem lékařských věd a od roku 1991 jejich profesorem. V letech 1982–2009 byl přednostou Ústavu normální, patologické a klinické fyziologie 3. LF UK Praha, kde nadále vyučuje fyziologii a patologickou fyziologii. Je spoluzakladatel postgraduálního studia v biomedicíně na UK. Předseda vlády Francouzské republiky mu udělil titul Chevalier Des Palmes Academiques. Je spoluzakladatelem a v současné době i předsedou České lékařské akademie.
Rokyta Richard

Doporučujeme

Jak to bylo, jak to je?

Jak to bylo, jak to je? uzamčeno

Ondřej Vrtiška  |  4. 3. 2024
Jak se z chaotické směsi organických molekul na mladé Zemi zrodil první život? A jak by mohla vypadat jeho obdoba jinde ve vesmíru? Proč vše živé...
Otazníky kolem elektromobilů

Otazníky kolem elektromobilů uzamčeno

Jan Macek, Josef Morkus  |  4. 3. 2024
Elektromobil má některé podstatné výhody. Ale samotné vozidlo je jen jednou ze součástí komplexního systému mobility s environmentálními dopady a...
Návrat lidí na Měsíc se odkládá

Návrat lidí na Měsíc se odkládá uzamčeno

Dušan Majer  |  4. 3. 2024
Tragédie lodi Apollo 1 nebo raketoplánů Challenger a Columbia se již nesmí opakovat. Právě v zájmu vyšší bezpečnosti se odkládají plánované cesty...