Fenomén Holý aneb Kde se rodí nové léky a co je k tomu potřeba
| 23. 11. 2015Trojice vědců, z jejichž spolupráce se zrodily světově úspěšné léky proti AIDS, žloutence a další antivirotika, se opět setkala. Bohužel, Antonín Holý již jen „v zastoupení“. Kolegové Eric de Clerq z univerzity v Lovani a John C. Martin z farmaceutické firmy Gilead Sciences včera slavnostně odhalili bustu profesora Holého v budově Ústavu organické chemie a biochemie v pražských Dejvicích, kde profesor Holý po padesát let pracoval a kde „uvařil“ sloučeniny, jež dnes pomáhají milionům nemocných.
Historická budova na Flemingově náměstí z roku 1929, v níž vědci sídlí od roku 1951 a kde byla busta Antonína Holého odhalena, prošla rekonstrukcí za miliardu. Tu ústav získal z licenčních poplatků, plynoucích právě z objevů profesora Holého.
„S Tonym a Erikem (Antonín Holý a Eric de Clerque, pozn. aut.) jsme začali spolupracovat již v roce 1986,“ vzpomínal v Praze John C. Martin, nyní výkonný ředitel úspěšné a bohaté farmaceutické firmy Gilead Sciences.
„Holého“ léky již zachránily přes deset milionů nemocných s AIDS či žloutenkou typu B a pro Ústav organické chemie a biochemie AV ČR z nich plynou nemalé peníze, přes sto milionů dolarů ročně.
V roce 2017 však platnost patentů Antonína Holého skončí a s nimi i příjmy z prodeje léků. Co bude dál? Skončí i spolupráce s farmaceutickou firmou? Co se dnes rodí pod střechou ústavu? A je „fenomén Holý“ opakovatelný? Na to jsme se ptali ředitele ústavu Zdeňka Hostomského a dalších předních předních vědců z UOCHB Jana Konvalinky a Michala Hocka.
Může se „fenomén Holý“ opakovat?
Jan Konvalinka: Čapek napsal, že nelze nahradit muže na svém místě: může jen přijít jiný muž a vytvořit si jiné místo. „Fenomén Holý“, objev léku proti smrtelné epidemii, který zachraňuje miliony lidských životů, je opravdu zcela výjimečný i v evropském měřítku a nejspíš se úplně zopakovat nepodaří. Mohou se ale povést jiné, podobně skvělé věci.
Zdeněk Hostomský: Pravděpodobnost tak velkého úspěchu, jakého dosáhl profesor Holý, je opravdu relativně malá, ale naší snahou je vytvořit podmínky pro vznik dalších výsledků, které by v konečném důsledku pomáhaly zlepšit lidský život.
K tomu je zapotřebí rozvíjet originální a velmi kompetitivní základní výzkum a být připraven včas rozpoznat a potom dále rozvíjet výsledky s šancí na komerční uplatnění. Na to dbáme, pro tyto účely je na ústavu vybudován profesionální systém technologického transferu, zároveň rozvíjíme více než deset projektů s potenciálem využití výsledků základního výzkumu v praxi.
Co zajímavého se tedy dnes v ústavu rodí?
Jan Konvalinka: Je toho hodně. Tým Pavla Jungwirtha dělá špičkové věci v oblasti teoretického výzkumu biologických membrán; Petr Cígler připravuje nanodiamanty pro diagnostiku nebo terapii nádorů (a přitom skládá zajímavou vážnou hudbu); Michal Hocek se svým týmem připravuje chemické značky pro značení a studium DNA, Edward Curtis zase molekuly RNA, které by mohly sloužit jako inhibitory enzymů; Jiří Jiráček má se svými spolupracovníky velmi zajímavé analogy insulinu s vysokou aktivitou, a tak dále a tak dále….
Michal Hocek: V ústavu se unikátně kombinuje základní a aplikovaný výzkum na pomezí chemie a biologie s velkým potenciálem vývoje léčiv pro mnoho aktuálních oblasti současné medicíny – kromě „tradičních“ oblasti typu protivirových a protinádorových látek jsou nyní v nadějných fázích i látky třeba proti cukrovce, obezitě nebo různým parazitickým onemocněním.
Bude pokračovat spolupráce s Gilead Sciences i po vypršení patentu? Objevují se i jiné firmy?
Jan Konvalinka: Začátkem listopadu Federální ústav pro léčiva (FDA) schválil derivát tenofoviru (látky objevené týmem profesora. Holého), který má některé výhodné vlastnosti, zejména nižší toxicitu pro pacienty, a i na tuto látku se vztahuje licenční smlouva. Takže to vypadá, že i po vypršení původních Holého patentů budou určité příjmy z prodeje léků proti HIV pokračovat. Oddělení pro přenos výsledků do praxe sleduje několik velmi zajímavých projektů, které slibují možné aplikace, ale o těchto věcech se zatím nedá mluvit.
„Náš bývalý spolupracovník, nyní viceprezident firmy a skvělý vědec Tomáš Cihlář oznámil velmi zajímavé předběžné výsledky u vývoje léku proti viru Ebola. V posledních týdnech se dokonce podařilo vyléčit první pacienty.“
Zdeněk Hostomský: V rámci spolupráce s Gilead Sciences Research Centre Prague spolecnost Gilead věnuje ústavu ročně 1,1 mil USD a společně provádíme základní výzkum v několika oblastech. Kromě toho běží projekty na výzkum látek, určených k léčbě zánětlivých onemocnění, neuroprotekci a léčbě diabetu. Postupně tyto projekty nabídneme komerčním partnerům. Se společností Gilead jsme provedli společný výzkum jedné látky určené k léčbě HIV, který byl úspěšně završen společným patentem a podpisem licenční smlouvy na využití naší části patentu, nyní je projekt v rukou Gilead, který jej dále rozviji.
Kromě toho jsme navázali spolupráci s přední americkou univerzitou John Hopkins University v Baltimoru směřující do různých oblastí terapie.
Čím přispívá vaše laboratoř? Jaká je naděje, ž se vaše výsledky dostanou do praxe stejně jako látky Holého?
Jan Konvalinka: V posledních měsících jsme patentovali dva nápady, které se podle mne dostanou do praxe takřka určitě: jednak jsme vymysleli novou metodu pro určování koncentrace enzymů a hledání jejich inhibitorů (tady už k praktické aplikaci došlo, licenční smlouvu jsme uzavřeli s již zmíněnou Johns Hopkins University), jednak máme ve spolupráci s kolegy z Ústavu makromolekulární chemie velmi zajímavé polymery, které používáme jako umělé protilátky v celé řadě aplikací. Uvidíme, jak daleko se dostaneme.
Michal Hocek: V mé skupině máme několik komplementárních projektů zahrnující vývoj protinádorových látek i chemickou biologii nukleových kyselin s potenciálními aplikacemi v diagnostice nebo v regulaci genové exprese.
Ústav organické chemie a biochemie byl výjimečný vlastně od počátku své existence, čím? A je i nadále?
Jan Konvalinka: Ústav, jak jsem ho poznal začátkem 80. let jako student, si v sobě stále zachovával zakladatelský étos ze šedesátých let. Pořád tam zbývalo dost z atmosféry špičkového vědeckého ústavu, byla tam řada vynikajících vědců a hlavně, přes bolševickou mizérii a průměrnost všude kolem, tam bylo jasné vědomí určité výlučnosti. Nikdo nepochyboval o tom, že ÚOCHB je nejlepší chemický ústav široko daleko (ať už právem, nebo ne) a všichni jsme si považovali za čest v něm pracovat.
Navíc, už od 60. let měl u nás výjimečnou tradici dotahování vědeckých objevů do klinické praxe. Ještě před nukleotidy prof. Holého to byly peptidové hormony (deriváty oxytocinu a vasopresinu), které v licenci vyráběla a dodnes vyrábí švédská firma Ferring a které přinášely ústavu milionové příjmy. Myšlenka, že vědecké objevy lze aplikovat a mohou přinášet praktické výsledky, a dokonce i léčit lidi a přinášet zisk, tam byla vždycky živá.
„Tuzemské firmy bohužel spíše tunelují veřejné prostředky na výzkum, než aby do systému přispívaly.“
V současnosti je ÚOCHB výjimečný ve velmi podobném duchu: na ústavu existuje v českém prostředí mimořádně přísný systém evaluací, vedoucí skupin se vybírají v otevřených mezinárodních konkursech, je zde profesionální oddělení pro přenos výsledků do praxe a tak dále. Nejdůležitější je ale podle mne pozitivní atmosféra a sebevědomí, které je tady cítit ve vzduchu a které v jiných českých vědeckých ústavech často chybí.
Michal Hocek: Výjimečnost ÚOCHB je hlavně v politice investování do budoucí generace vědeckých osobnosti a politiky otevřených konkurzů na nové juniorské vedoucí a jejich evaluace. Jako jedna z mála institucí v ČR aplikuje politiku „tenure track“, kdy na základě otevřených mezinárodních konkurzů jsou vybírání nadějní talentovaní mladí vědci, kteří dostanou absolutní volnost na pět let, ale poté následuje přísná evaluace a jen třetina může být povýšena do statusu seniorských skupin. I standardní seniorské skupiny jsou každých pět let přísně hodnoceny a neproduktivní týmy jsou rozpouštěny a nahrazovány úspěšnými juniorskými skupinami. Tato politika je již aplikována deset let a přináší ovoce v nové generaci excelentních mladých skupin, z nichž jedna – skupina dr. Milana Vrábela – čerstvě získala ERC Starting grant.
Zdeněk Hostomský: Pro další rozvoj ústavu jsme definovali tři strategické oblasti: První je maximální kvalita badatelského výzkumu založená na originálních myšlenkách vědeckých osobností, čemuž jsme přizpůsobili jak systém přijímaní nových vedoucích skupin, tak jejich hodnocení, po pěti letech s pomocí mezinárodního poradního sboru, druhá je zvyšování mezinárodního prostředí ústavu, které usnadní práci vědcům ze zahraničí a třetí – zlepšování podmínek pro studenty a otevření se studentům ze zahraničí.
Jak důležité je tedy pro vědecký ústav „mít svého Holého“ a svou „Gilead Sciences“?
Michal Hocek: Příklad profesora Holého je důležitý zejména v propojení excelentního základního výzkumu s praktickými aplikacemi v terapii virových onemocnění. Peníze získané za licence potom umožnily zásadní posun v přístrojovém vybavení a ambiciózní politice otevřených konkurzů a evaluaci. Nastartovaná spolupráce s firmou Gilead Sciences měla zásadní význam pro rozvoj interdisciplinární spolupráce v oblastech medicinální a bioorganické chemie propojené s teoretickou chemií a molekulární biologií.
Gilead již po deset let velkoryse sponzoruje excelentní základní výzkum v těchto oblastech, což je naprosto výjimečný příklad pro financování základního výzkumu že soukromých zdrojů. Kéž by to bylo následováno i tuzemskými firmami, které bohužel spíše tunelují veřejné prostředky na výzkum, než aby do systému přispívaly!
Odhalení busty Antonína Holého byl přítomen i John Martin z Gilead Sciences. Jaký je jeho vzkaz?
Jan Konvalinka: Přednáška Johna Martina byla především historickým shrnutím fascinujícího vývoje, ke kterému za posledních třicet let v medicinální chemii virostatik došlo, a navíc osobní a trochu dojemnou vzpomínka na pana profesora Holého a jeho příspěvek k tomuto úspěchu. Za tu dobu se podařilo udělat ze smrtelné hrozby HIV chronickou nemoc, objevit účinnou látku pomáhající zvládat epidemie chřipky a podařilo se najít lék na virovou hepatitidu typu C. Navíc náš bývalý spolupracovník z ÚOCHB, nyní viceprezident firmy a skvělý vědec Tomáš Cihlář oznámil velmi zajímavé předběžné výsledky, které získali při vývoji léku proti viru Ebola. V posledních týdnech se dokonce podařilo vyléčit první pacienty. To je spousta skvělých zpráv.
O autorovi
Eva Bobůrková
Doporučujeme
Homochirální život a racemická smrt 
Žabí poklad amazonských domorodců
