Bobr se vrací

Bobr evropský (Castor fiber) je největším evropským hlodavcem. Váží přibližně 25 kg. Jeho krásná černá nebo hnědá srst patří k vůbec nejhustší. Řada adaptací k životu ve vodě, kácení stromů, stavbě složitých staveb i hrabání dlouhých nor v březích jej řadí mezi zajímavá zvířata. Evoluční předchůdci bobrů v miocénu i původní bobři, kteří tu žili před příchodem člověka, osídlovali široký pás od severní hranice rozšíření lesa až po subtropy, včetně řek některých stepních oblastí. Během středověku se v Evropě i Severní Americe bobr lovil tak intenzivně, že například v Evropě zbýval na začátku tohoto století jen ostrůvkovitý areál populací ve Skandinávii, Německu, Francii a v evropské části Ruska.

Na našem území vyhynuli původní, divoce žijící bobři na Labi, Moravě i přítocích Vltavy již začátkem 18. století. Přežili jen jedinci v chovu, jehož cílem byl obchod s kožešinami a žlázami, zvanými bobří stroj. Tradice tzv. bobroven byla u nás až do poloviny minulého století výsadou jihočeských bobrovníků. Ti chovali původem polské bobry až do r. 1882. Tehdy zmizel bobr z naší přírody úplně.

Bobr evropský je živočich se složitým chováním a pozoruhodnými adaptacemi, které mu umožňují rychle se přizpůsobovat vnějším podmínkám. Známé bobří hráze a hrady ovšem nemusejí provázet všechny bobří kolonie. Bobři žijící v územích s vyššími jílovitými břehy a hlubokou vodou hráze nestavějí a žijí v norách. Jenom na malých mělkých tocích zvyšují hladinu vody hrázemi, aby východy z nor nebo hradů byly bezpečné. Hrady tedy stavějí jen tam, kde jsou nízké ploché břehy a vysoká hladina podzemní vody, popřípadě sypké nebo skalnaté podklady, které nejsou dost pevné pro hrabání dlouhých a složitých nor.

Nezaměnitelnou stopou po bobrech je kácení a ohryzávání vzrostlých stromů. Nejčastěji kácejí kmeny o průměru do 20 cm, ale občas i nějaký přes 80 cm. Časté jsou nedokončené ohryzy, k nimž se bobři vracejí i po několika dnech. Množství pokácených dřevin je proměnlivé, v Litovelském Pomoraví se v období tvorby zimních zásob pohybuje od 0,027 m³ do 13,7 m³ na jednu kolonii. Bobři dávají přednost topolům a vrbám, ale kácejí i břízy, jasany, duby a další stromy, podle aktuální nabídky. V létě obvykle nekácejí a spokojují se s pastvou. V břehových porostech řek či jezer mění kácením druhovou skladbu. Stavbou hrází ovlivňují hydrologický režim malých povodí a hrabáním nor mění charakter břehů.

Novodobá ochrana bobra evropského má kořeny v bývalém Sovětském svazu, ovšem i tam souvisela především s produkcí kožešin. Proto také byli bobři od dvacátých let vysazováni na různá místa. Postupně začali být chráněni v mnoha evropských zemích a díky tomu vznikly dnes již silné populace ve Švédsku, Polsku, Bavorsku, Rakousku aj. Bohužel s tím často souviselo mísení jednotlivých poddruhů a místy byli vysazeni i bobři kanadští (Castor canadensis). Stalo se tak především ve Finsku, kde je bobr kanadský rozšířen plošně, ale v menší míře i v Rakousku, Polsku a  severní Itálii.

Na území dnešní České republiky byly po dlouhé době první stopy bobra zaznamenány r. 1986 na řece Jihlavě u Pohořelic. Osamocené zvíře putovalo proti proudu a později ho přejel vlak u Dačic. Další pozorování pocházejí z r. 1988 z Dyje u Lednice. Od té doby se bobři soustavně šíří především proti proudu Moravy a jejích přítoků. Tato expanze má původ v populaci vysazené na Dunaji pod Vídní. Od r. 1993 pronikají do západních a jižních Čech bobři vysazení po r. 1966 v Bavorsku. Od r. 1995 je stálá kolonie u Rozvadova na Kateřinském potoce a r. 1997 se objevil první bobr v povodí Vltavy na Šumavě.

Významný je dnes již stálý výskyt bobrů na Labi mezi Ústím nad Labem a hranicí s Německem. V posledních pěti letech se tam po Labi šíří z Německa zvířata patřící k původnímu poddruhu labského bobra (Castor fiber albicus). Jsou jediným geograficky původním poddruhem u nás. Z polského výsadku na Visle pocházejí bobři, kteří se r. 1997 objevili na Olši u Jablunkova a na Stonávce u Karviné.

Do Chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví bylo r. 1991 vysazeno 6 a r. 1992 14 zvířat ze severopolské oblasti Suwalki, r. 1996 tam přibyl ještě 1 dospělý pár z Litvy. Odtud pocházely i 2 páry vysazené r. 1996 na Odře v okolí Libavé.

Podle toho, jak rychle vzrůstá počet zvířat v populacích vysazených v okolních zemích, lze tušit především nízkou úmrtnost, protože porodnost bobrů příliš vysoká není. Březost trvá v průměru 107 dní, mláďata se rodí v našich podmínkách v květnu až červnu a je jich 2–5, méně často 6–7. Zůstávají v rodičovské skupině (kolonii) minimálně 2 roky, a poté ji opouštejí, aby si našli vlastního partnera. Ve třetím roce života zakládají kolonii novou. U nás se intenzivně sleduje skupina vysazená v Litovelském Pomoraví. Při posledním odhadu početnosti v zimě 1997–1998 tu bylo 50 jedinců, přičemž minimálně dvacet dalších zvířat je mimo toto území, především na jih od Olomouce (Kožušany, Kvasice, Záhlinice). O koloniích kolem Uherského Hradiště nelze s jistotou říci, zda je vytvořili bobři migrující z Litovelského Pomoraví, nebo z Dunaje. Řeka Morava je v současné době souvisle osídlena bobry od Mohelnice až k soutoku s Dunajem. Rovněž v dalších lokalitách je při zajištění účinné ochrany dobrá perspektiva šíření druhu.