Je Česko atraktivní pro vědce?

Je Česká republika atraktivní pro vědce? Jaké mají podmínky pro svou práci? Jaké překážky stojí v cestě tomu, aby přicházeli do českých laboratoří a ústavů mladí lidé ze zahraničí? Existuje vize rozvoje vědy? To jsou některé otázky, které se řešily na konferenci Perspektivy české vědy: příležitost pro špičkový výzkum v Česku v prosinci na půdě Jihočeské univerzity. Hlavním řečníkům jsme položili tři otázky: Kde vidíte největší problémy české vědy, její „světovosti“? Jaké hlavní překážky brání příchodu zahraničních vědců na česká pracoviště či návratu úspěšných Čechů ze světa? V čem by mohla anebo měla „přidat“ vaše instituce? Jaké kroky očekáváte od české vlády?

Zde si můžete přečíst odpovědi.

prof. Ing. Hana Šantrůčková, CSc.

Jihočeská univerzita

Kde vidíte největší problémy české vědy, její „světovosti“? — Myslím, že to je dost jasně formulováno v závěrech z pořádané konference: z nich bych za svou osobu vypíchla nesystémové rozdělování peněz, které vede k jejich plýtvání, nedostatečná podpora a zázemí pro budování kompetitivních týmů, často chybějící systematické vedení mladých vědců a chybějící vědecká diskuze, nízké sebevědomí v publikování v prestižních časopisech a v podávání mezinárodních projektů, časté upřednostňování kvantity nad kvalitou, malá otevřenost některých institucí.

Jaké hlavní překážky brání příchodu zahraničních vědců na česká pracoviště či návratu úspěšných Čechů ze světa? — Nejistota a nestabilita ve financování výzkumu, neustále se měnící a netransparentní podmínky a pravidla, složitá a přebujelá byrokracie a neprofesionální administrativní podpora. V podstatě neexistují programy, které by podpořily vybudování alespoň malého pracovního týmu se základním laboratorním zázemím.

V čem by mohla anebo měla „přidat“ vaše instituce a jaké kroky očekáváte od české vlády? — Přírodovědecká fakulta JU potřebuje vybudovat profesionální administrativní servis, který by usnadnil příchod nejen samotného vědce, ale i jeho rodiny. Na úrovni celé Jihočeské univerzity je třeba systematičtěji naplňovat internacionalizaci, všude tam, kde to může přinést zvýšení kvality, klást větší důraz na otevřenou soutěž a hodnocení vědecko-pedagogické úrovně fakult i týmů. Pro budování excelentních týmů by bylo prospěšné zřídit fond pro „start up“ baliček pro příchod excelentního vědce – pedagoga. K tomu je ale potřeba větší stabilita institucionální podpory ze strany MŠMT.

Nemohu napsat, co od české vlády očekávám, bylo by to pesimistické. Mohu napsat, že by české vědě prospělo, kdyby vláda přijala vizi a strategii rozvoje vědeckého výzkumu a na jejím základě schválila odpovídající finanční podporu. To by mělo vest k minimalizaci nesystémového přidělování finančních prostředků a stabilizaci financování vědy a výzkumu.

Ing. Iva Pichová, CSc.

zástupkyně ředitele pro vědu a výzkum v Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR

Kde vidíte největší problémy české vědy, její „světovosti“? — Přestože se obecně stále mluví o potřebě podporovat excelentní vědu a o snaze soustředit finance na stabilní a dlouhodobou podporu excelentního výzkumu, v praxi tento proces probíhá velmi pomalu a ne příliš efektivně. Hodnocení vědecké činnosti jsou často velmi formální a nepřinášejí požadovaný efekt. Na mnoha akademických a univerzitních pracovištích nedošlo téměř vůbec k ukončení činnosti málo produktivních týmů. Ke skutečné přeměně je zapotřebí značné osobní odvahy vedení těchto institucí. Další potřebou je větší otevřenost k obsazování pozic vedoucích vědeckých týmů či skupin z jiných kvalitních českých i zahraničních pracovišť. V neposlední řadě je to stále malý počet nově vznikajících juniorských skupin, které vytvářejí zdravé kompetitivní prostředí na institucích.

Jaké hlavní překážky brání příchodu zahraničních vědců na česká pracoviště či návratu úspěšných Čechů ze světa? — V současné době není velký problém s přijímáním postdoků, pokud na ně mají vědecké týmy prostředky. Problém je s přijímáním zahraničních studentů PhD a s legislativou týkající se financování studia PhD. Příchod významných zahraničních vedoucích pracovníků brzdí stále nízká prestiž české vědy ve světě a téměř žádná aktivní propagace vynikajících vědeckých výsledků českých vědců. Chybí také lákavé nabídky pro stabilní pozice v ČR, obsahující startovní balíčky pro zavedení týmu v ČR. Největší překážkou je podle mě stále velmi nízký počet volných vedoucích pozicí pro juniorské či seniorské vědecké pracovníky. Velkým problémem je i administrativní složitost a velmi malá finanční flexibilita českých projektů financujících základní výzkum a kvalitní administrativní podpora zahraničních pracovníků na institucích.

V čem by mohla anebo měla „přidat“ vaše instituce, jaké kroky očekáváte od české vlády? — UOCHB má řadu procesů podporující excelenci ve vědě již nastavenu po řadu let, včetně hodnocení kvality vědecké práce nezávislou mezinárodní poradní radou (advisory board) složenou z prestižních vědců ze zahraničí, dále otevírání juniorských skupin a přijímání zahraničních vědců na tyto pozice, ale stále chybí systematické propagování úspěchů ústavu v zahraničí. UOCHB by měl také zvýšit počet vědců v hodnotících panelech EU grantů.

Od vlády potřebujeme, aby vytvořila stabilní podmínky financování a hodnocení projektů, aby podpořila výrazné zjednodušení administrace projektů a umožnila institucionální financování, které by zaručilo stabilnější dlouhodobější výzkum.

prof. RNDr. Julius Lukeš, CSc.

ředitel Parazitologického ústavu AV ČR

Kde vidíte největší problémy české vědy, její „světovosti“? — V byrokracii a v tom, že ačkoli všichni mají plnou hubu excelence, jakmile se nějaká někde objeví, jsou tendence ji zamáčknout a rozdělovat co „nejrovnoměrněji“, což se v českých poměrech vnímá jako „nejspravedlivěji“.

Jaké hlavní překážky brání příchodu zahraničních vědců na česká pracoviště či návratu úspěšných Čechů že světa? — Že nejsou výběrová řízení inzerovaná v zahraničí nebo jsou „ušita“ na míru předvybraným kandidátům a také, že byrokratický aparát obvykle nepracuje anglicky.

V čem by mohla anebo měla „přidat“ vaše instituce, jaké kroky očekáváte od české vlády? — Jelikož ji šéfuji, tak tady nemám co dodat, protože se stále snažím, abychom přidávali. A naštěstí mohu říct, že na rozdíl od mnoha jiných stále opravdu přidáváme, což je fajn, i když zároveň dost vyčerpávající…

Věda v ČR v předchozích letech úspěšně využila financí z EU fondů, což se již projevuje na její produktivitě a významu přesahujícím nás region. Teď půjde o to, aby vláda měla plán, jak nově vybudované kapacity udržet v následujících letech.

doc. Mgr. Lumír Krejčí, Ph.D.

Masarykova univerzita

Kde vidíte největší problémy české vědy, její „světovosti“? — Velmi stručně:

• děsivá a přebujelá administrativa na úrovni jak státu, tak jednotlivých institucí;
• chybějící státní koncepce;
• inbreeding (obsazování pozic jen na oko, bez skutečného výběrového řízení);
• konflikt zájmů (například lidé v panelech, rozhodující o grantech, jsou buď sami hlavní uchazeči, nebo spoluřešitelé);
• důraz na kvantitu spíše než kvalitu (nejprestižnější články jsou diametrálně mnohem náročnější jak finančně, tak časově a neodráží se v hodnocení, například deset publikací v časopise NAR je hodnoceno jako jedna publikace v Nature, což samozřejmě neodpovídá realitě;
• nízká míra institucionální podpory.

Jaké hlavní překážky brání příchodu zahraničních vědců na česká pracoviště či návratu úspěšných Čechů že světa? — V podstatě ad 1 nehledě na:

• chybějící aktivní podporu;
• chybějící kariérní řád;
• chybějící dvojjazyčnost jak institucí, tak úřadů;
• dále například dostupnost cizojazyčných školek a škol.

V čem by mohla anebo měla „přidat“ vaše instituce, jaké kroky očekáváte od české vlády? — Instituce:

• zamezení inbreedingu;
• zjednodušení přijetí zahraničních pracovníků či studentů a uznávání jejich dosaženého vzdělání;
• zásadní snížení administrativní zátěže;
• kvalitní vnitřní evaluace (mezinárodní) a tomu odpovídající institucionální podpora.

Vláda by měla pracovat na odstraňování problémů ad 1):

• nejen naslouchat, ale závazně implementovat rady mezinárodního poradního sboru u RVVI;
• s její pomocí připravit koncepci podpory vědy v dlouhodobém horizontu;
• sloučit veškeré vědecké agentury pod jednu (což zvýší efektivitu řízení a umožní flexibilní přesun peněz mezi programy dle aktuální kvality vědeckých grantů);
• evaluace grantů a institucí by měla být zásadně mezinárodní, např. úzkou spoluprací s vědeckými agenturami v Německu apod. (zásadní je důraz na kvalitu a nestrannost hodnotitelů).

prof. RNDr. Libor Grubhoffer, CSc.

ředitel Biologického centra AV ČR

Kde vidíte největší problémy české vědy, její „světovosti“? — Česká věda je nedílnou součástí světové či evropské vědy a v řadě oblastí vědeckého výzkumu přispívá velmi významným způsobem k mezinárodnímu pokroku na evropské i světové úrovni. Na úspěších české vědy se podílejí nejenom univerzity a další vědecká pracoviště v naší zemi, ale velmi významným způsobem též naše kolegyně a kolegové působící v zahraničí na předních evropských či světových pracovištích. V tomto ohledu máme dosti důvodů k radosti, neboť stopa, kterou zanechávají, je v mnoha případech velmi zřetelná.

Věda je ze své podstaty mezinárodní, dalece přesahující národní státy, a proto mně vždy připadaly nářky nad únikem mozků nepatřičné. Ostatně, stejně tak by mohli láteřit nad ztrátami vědeckých talentů či autorit Švédové nebo Rakušani. Neláteří, a přesto jsou pro „naši“ vědu jen těžko dosažitelní…

Důvodem je skutečnost, že se naší zemi nedaří dostihnout vyspělé země civilizovaného světa, řekněme, v životních podmínkách. Jistě, od pádu komunismu jsme dokázali v této oblasti neuvěřitelně moc, leč zmíněné vyspělé země na nás nepočkaly a posunuly se též o úctyhodný kus vpřed. A to je hlavní příčina skutečnosti, že „naše“ věda, rozumějme naše vědecká pracoviště, a to dokonce i přes vymoženosti nových vědeckých infrastruktur postavených z prostředků strukturálních fondů EU, nejsou dostatečně atraktivní pro talentované vědce či vědecké autority ze zahraničí. Důvodů je ovšem více, patří mezi ně i nedostatečná péče o talenty pro vědeckou práci na našich univerzitách. Leccos pro ně již děláme, ale je to málo, a jejich odchody natrvalo jsou potom citelnými ztrátami pro naše pracoviště, to jistě ano!

Do třetice bych rád zmínil velmi palčivý problém, a tím je byrokratizace centrálních úřadů v administrativě vědy. Nárůst byrokracie spojené s poskytováním finančních zdrojů je obecným problémem civilizovaného světa, ale zdá se, že v naší zemi dochází přímo k její hypertrofii. Dobře je to patrné na konkrétních případech, kdy lze snadno konfrontovat primární zadání a požadavky evropských programů následně přetvořených byrokratickými úředníky našich centrálních úřadů v roli poskytovatelů.

Jaké hlavní překážky brání příchodu zahraničních vědců na česká pracoviště či návratu úspěšných Čechů ze světa? — Mnohé je obsaženo již v mé předešlé odpovědi: tedy nedostatečná konkurenceschopnost naší země se zeměmi civilizovaného světa s pokročilým vědeckým výzkumem, nejistota materiálního zajištění projektů vědeckého výzkumu, celá řada programů určených k financování excelentního výzkumu v naší zemi bez náhrady skončila, marně se vědci dožadovali navazujících výzev. To je nešvar pocházející ze skutečnosti, že v naší zemi dosavadní politické garnitury nedoceňovaly a nerespektovaly principiální význam vědeckého výzkumu, jakkoliv to často deklarovaly.

Pro návraty talentovaných našinců, jakož i pro získávání těch nejlepších odborníků ze zahraničí je ovšem potřeba nejenom stabilní finanční a materiální prostředí, ale také stabilní politické prostředí pro demokratické fungování celé společnosti a svobodu vědecké práce. Nedostává-li se ve společnosti, byť demokratické, elementární slušnosti a morální kvality politických reprezentací, potom zcela jistě nebudeme atraktivní zemí pro dlouhodobé působení kvalitních zahraničních akvizicí.

V čem by mohla anebo měla „přidat“ vaše instituce, jaké kroky očekáváte od české vlády? — V Biologickém centru AV ČR na jihu Čech máme v současnosti celou jednu čtvrtinu zahraničních kolegů a kolegyň, působících dlouhodobě v našich výzkumných skupinách. Dovedu si představit ještě větší jejich zastoupení, a to zejména ve vedení týmů a ve vedoucích pozicích jednotlivých pracovišť centra.

Přestože máme propracovaný systém vnitřního hodnocení výkonů vědecké činnosti jednotlivých skupin a výzkumných pracovníků, máme ještě výrazný prostor ke zlepšování výkonů jednotlivců i výzkumných týmů, aniž bychom toho měli dosáhnout pouhým zvýšením počtu publikačních výstupů v kvalitních periodicích.

To nemůže být jediným hlediskem, jsme příkladem instituce neuniverzitního výzkumu, naším základním posláním je dělat co nejkvalitnější vědecký výzkum a dbát o to, aby všude tam, kde vznikne předpoklad využitelnosti poznatku vědeckého výzkumu, jsme dokázali přenos takového objevu do další fáze výzkumu ve směru jeho možné aplikace a společenského využití.

Pokud jde o naši současnou vládu a její očekávané kroky v oblasti vědy a výzkumu, předpokládám, že ji budou muset zajímat výsledky hodnocení naší vědy, aby peníze do ní vkládané byly podloženy. Bohužel se stále ještě nacházíme ve fázi nouzového metodického řešení hodnocení výzkumu v naší zemi s celou řadou nešťastných momentů. Očekávám tedy nápravu tohoto stavu bez dalšího velkého otálení. Očekávám též, že česká vláda zmapuje zodpovědným způsobem činnost všech 48 nových výzkumných infrastruktur, které se objevily v našem českém výzkumném prostoru díky výzvám Operačního programu Výzkum, vývoj a inovace v minulém programovacím období EU.

Zcela jistě představují obrovskou zátěž pro náš rozpočet, zejména když si uvědomíme, že původní předpoklad byl 11 těchto nových základen vědy a výzkumu. A konečně, pevně věřím, že česká vláda bude ve své vědní politice a strategii financování respektovat mnohokráte potvrzenou skutečnost, že jedině kvalitním vědeckým výzkumem (základním výzkumem) lze dosahovat úspěchů v praktických aplikacích některých jeho výstupů.

prof. Ing. Petr Dvořák, CSc.

Masarykova univezita

Kde vidíte největší problémy české vědy, její „světovosti“? — Česká republika má světovou vědu. Problém je, že pouze v malých ostrůvcích, které se mnohdy staly světovými „navzdory systému“. Jinými slovy, nevznikají, protože jsou systematicky a bez závisti podporovány, ale díky obrovskému nasazení jednotlivců, kteří na to prostě mají, riskují a často nejsou úplně v souladu se zaběhanými pravidly a někdo osvícený nad nimi je dokáže ochránit. Až bude takových ostrůvků více a začnou se spojovat a posilovat, bude po problému. Obecně platí, že nemáme rádi elity a navzájem si nevěříme. Nevěříme si, že využijeme efektivně grantové peníze; nevěříme si, že nám jde o to, něco důležitého objevit, a ne o peníze atd. Dobrá zpráva je, že se česká věda zlepšuje, pro programový průměr a podprůměr je stále méně místa a nejde to zastavit. Tak jsem o tom přesvědčen.

Jaké hlavní překážky brání příchodu zahraničních vědců na česká pracoviště či návratu úspěšných Čechů ze světa? — Toto je jednoduché. Prostě nejsme schopni jim nabídnout transparentní a dobré podmínky pro dlouhodobý kariérní rozvoj. Příčiny jsou z části na straně institucí – nerady si mezi sebe pouštějí „přivandrovalce“, kteří by je mohli poučovat a nedej bože přerůst, a z části ve financích. Instituce povětšinou nemohou nabídnout dostatečně lukrativní a dlouhodobý startovní balíček, tzv. start-up. Když bude o něco více institucionální peněz, ze kterých se start-up může generovat, zbavíme se pocitu, že naši vlastní odchovanci jsou nejlepší a k tomu ještě loajální, a mezinárodní prostředí bude pozitivní faktor v hodnocení vědy, bude vyhráno.

V čem by mohla anebo měla „přidat“ vaše instituce, jaké kroky očekáváte od české vlády? — Ve všem tom, co je zmíněno výše. A ještě v tom, že bychom se měli mezi obory více respektovat a nevymýšlet proč něco nejde. Proč třeba v tom či onom oboru nejde dělat špičkovou vědu, publikovat, objevovat atd.

A od vlády je nejlepší žádat pouze provědecký, prorůstový rozpočet a důvěru. Všechno ostatní závisí na nás.

prof. Ing. Jiří Málek, DrSc.

rektor Univerzity Pardubice

Kde vidíte největší problémy české vědy, její „světovosti“? — Trvalé podfinancování české vědy, absence dlouhodobě fungující, kvalitní metodiky hodnocení vědeckých výkonů, absence dlouhodobé a zaručené národní koncepce podpory a financování vědy a výzkumu, které by vytvořily základní motivační prostředí pro uskutečňování kvalitní vědy, pro rozvoj vědeckých týmů a škol, umožnily příliv a setrvání nadaných výzkumníků ze zahraničí a návrat našich vědců ze zahraničních stáží.

Orientaci základního výzkumu nelze měnit z roku na rok, kvalitní aplikační výsledky nepřinesou finanční prospěch v krátkém čase a kvalitní tvůrčí vztahy se ve vědě nevytvoří za pár měsíců. Časté změny pravidel, strukturální nedostatek financí spolu s nadměrnou byrokracií, která je místy až absurdní při získávání i dokazování správného užití složitě získaných financí na vědecký výzkum, jsou dle mého názoru největší brzdou české vědy, pro mladé i zkušenější výzkumníky značně demotivační.

Uplynulé desetileté období bylo poměrně úspěšné na získávání finanční podpory pro vědu, výzkum a inovace z evropských fondů, a to jak na straně vysokých škol, tak i řady dalších institucí. To umožnilo velké posílení české vědecko-výzkumné i technologické infrastruktury, nicméně ve srovnání se světem stále nedostatečné. Otázkou nyní je, jak český stát a všichni, kdo prozatím o systematické a funkční podpoře vědy spíše hovoří, ale rozhodují, pomohou zajistit onu motivační podporu pro udržitelnost i další rozvoj nastartovaných aktivit a tvůrčích týmů nejen pro tzv. excelentní výzkum, ale i velmi kvalitní vědu odpovídající světovým standardům.

Jsem poměrně skeptický ohledně posouzení všech institucí a týmů pouze s využitím tzv. „peer review“, a to zejména v podmínkách České republiky. Obdobný postoj mám k měření a posuzování vědeckých výsledků pomocí nejrůznějších žebříčků nejrůznějších institucí s variabilními a diskutabilními hodnotícími parametry. Proto jsem se také řadu let angažoval, aby fungovala metodika hodnocení vědeckých výsledků na základě jasně měřitelných a objektivně získatelných dat.

Jaké hlavní překážky brání příchodu zahraničních vědců na česká pracoviště či návratu úspěšných Čechů ze světa? — Domnívám se, že to jsou bohužel v první řadě opět finance - pro vytvoření takových podmínek a zázemí pro vědecko-výzkumnou činnost na daném pracovišti, které by umožnily jejich svobodnou tvůrčí činnost a rozvoj dle jejich představ.

Každý člověk potřebuje k pracovní i osobní spokojenosti splnění určitých podmínek. Konkrétní prostředí, jeho profesionální úroveň, tým, ocenění práce, kvalita zázemí a systém podpůrných služeb pro vědecko-výzkumnou práci i kolegiální atmosféra hrají určitě významnou roli pro rozhodování o příchodu a životě v ČR. Stejně jako okolní prostředí a služby mimo instituci, kde vědec působí.

Vytvořit či zlepšit ekonomické a technické podmínky a infrastrukturu na podporu vědecko-výzkumné práce, vícejazyčného prostředí, systému podpůrných služeb, ekonomických a legislativních postupů, aby se vědcům vlastní tvůrčí práce usnadnila, aby se mohli soustředit hlavně na svou odbornou práci a měli prostor pro svobodné vědecké bádání a excelenci, to je s ohledem na platnou legislativu a složitost administrativní realizace projektů pro instituce, jakou je univerzita, velice materiálně, manažersky i procesně náročné. Na profesionalizaci takového zázemí je opět potřeba více lidí pracujících v systému, tzn. i více finančních zdrojů.

Důležité je také vytvořit lidsky příjemné, kolegiální prostředí. To bychom si samozřejmě přáli pro všechny pracovníky, pro zahraniční pak obzvlášť. Abychom jim jejich vědeckou práci i život v České republice usnadnili a zpříjemnili. V tomto ohledu bychom mohli být na našich pracovištích i v dalších institucích, které člověk potřebuje k zajištění života a rodiny, svižnější, vstřícnější a pozitivnější.

Co se týče finančního ocenění práce, v tom také bohužel nejsme se zahraničními standardy konkurenceschopní, a ani vnější ani vnitřní legislativa perspektivy výrazného zlepšení nenaznačuje.

V čem by mohla anebo měla „přidat“ vaše instituce, jaké kroky očekáváte od české vlády? — Dotační programy, projektová schémata atd. jednoznačně pomáhají vědecko-výzkumnému a technickému a technologickému rozvoji společnosti. Škoda, že přinášejí všem zúčastněným neúměrnou administrativní zátěž pro realizaci výsledků, na něž jsou určeny. To bohužel nedokážeme moc ovlivnit, pokud podmínky čerpání financí na projekty jsou dány tolika přísnými, někdy až nesmyslnými pravidly a komplikovanou legislativou, které vlastní realizaci vědeckého záměru velice ztěžují. A samozřejmě výše (v 1. odpovědi) zmíněná dlouhodobost financování a fungování pravidel, systému a metodiky hodnocení vědy. Tady bych viděl značný prostor pro zákonodárce a rozhodnutí vlády.

Konkrétním vědeckým týmům na našich pracovištích potřebujeme jejich práci maximálně usnadnit profesionálním odborným zázemím a službami, tedy v té podpůrné projektové a finanční infrastruktuře a zajištění vůči poskytovatelům financí na vědu. To souvisí bohužel opět s více financemi pro podpůrný projektový personál, ale i s tím, jak kvalitní pracovníky do těchto obslužných činností pro naše vědecké týmy seženeme.

Uvědomit si, zdůvodňovat, stanovit si, ale i vysvětlovat, že budovat systematickou podporu vědcům je naší prioritou, aby se ti, co k nám přijdou ze zahraničí, cítili dobře a „jako doma“ a získali pro svoji práci maximální svobodný tvůrčí prostor i podporu, akademickou, tvůrčí, administrativní, lidskou, je správně, ale nestačí. Máme samozřejmě strategické dokumenty, v nichž tyto priority jsou. Pak ovšem nastává ta složitější cesta je uskutečňovat - na všech řídících stupních, v instituci, i v podmínkách každého pracoviště a práci každého jednotlivce. K tomu povede ještě dlouhá cesta, i když máme dobře nakročeno. Máme řadu ochotných pracovitých, schopných lidí i ve službách a projektových týmech, které poskytují vědeckým týmům podporu, snažíme se vylepšit systémovou podporu.

Kvalitní výsledky, tudíž i ve vědecké práci, se dostaví jako výsledek dlouhodobé podpory ale i kultivace vztahů ve společnosti i mezi konkrétními lidmi. To samozřejmě ovlivňuje práci každého z nás, tudíž i výzkumníků i mladých vědců i kolegů, kteří k nám přicházejí ze zahraničí. Zvlídnit mezilidské vztahy, nastolit vstřícnost a porozumění mezi lidmi, kolegialitu, loajalitu, pozitivní chování, to můžeme ovlivňovat všichni, každý z nás, každý den a hned.

RNDr. Alena Panicucci Zíková, Ph.D.

Parazitologický ústav AV ČR

Kde vidíte největší problémy české vědy, její „světovosti“? — Tady by bylo dobré říct, že „světovost“ české vědy se vyvíjí relativně dobrým směrem. Když srovnám situaci před devíti lety, kdy jsem se vracela za zahraničí, se současností, mnohé se změnilo. Vědecké laboratoře jsou mezinárodní, základní jednací jazyk je angličtina, je možné získat zahraniční postdoky a studenty PhD a začíná fungovat administrativní podpora. Výborná pracoviště vlastně nemají se „světovostí“ žádný problém. Jenže ty jsou zatím stále v menšině. Základní problém tedy vidím v hodnocení vědeckých pracovišť a skupin (kterých proběhlo již několik) a absenci následného dopadu. Například v podobě mimořádné podpory excelentních pracovišť, udržení těch výborných, zlepšení dobrých pracovišť a rozpuštění těch podprůměrných.

Jaké hlavní překážky brání příchodu zahraničních vědců na česká pracoviště či návratu úspěšných Čechů ze světa? — Určitě je to jazyk. I když se snažíme mít všechny dokumenty v angličtině, handicap zahraničních vědců v roli vedoucích laboratoří je stále značný. Netřeba zmiňovat, že některé granty (hlavně z výzev MŠMT) se píšou v češtině a jsou oponovány pouze Čechy. Zadávací dokumenty v grantových aplikacích a každodenní administrativa jsou také hlavně v češtině. Dále je to trochu nepřehledný systém kariérního růstu (například absence „tenure track“ na akademických pracovištích), absence „start-up“ grantů, nejasné vize vědeckých ústavů, kolísavé financování a v neposlední řadě mzda, která není kompetitivní ve srovnání se zahraničními ústavy a univerzitami. To vše může zahraniční uchazeče odrazovat, zatímco český absolvent je schopen se našim systémem dobře navigovat, smíří se s nižší mzdou a rozumí podmínkám karierního řádu. To vše podporuje nechvalně známý „inbreeding“. Úspěšní Češi to mají jednodušší, alespoň co se týče zmíněné jazykové bariéry.

V čem by mohla anebo měla „přidat“ vaše instituce, jaké kroky očekáváte od české vlády? — Osobně musím říct, že moje institute je na tom relativně dobře, co se týče „světovosti“. Přidat bychom možná měli v podpoře zahraničních vedoucích laboratoří či ve zviditelnění našeho pracoviště v zahraničí. Od české vlády bych očekávala stabilní financování, kontinuitu úspěšných programů, důraz na kvalitu, nikoliv kvantitu, implementaci podpory excelentních skupin (např. formou ERC CZ programu), podpory „start-up“ grantů (např. formou EMBO Installation grantů), značné zjednodušení administrativy grantů, grantové programy hodnocené zahraničními vědci a hlavně důvěru a svobodu v čerpání finančních prostředků. A netřeba zmiňovat tolik potřebnou podporu mladých vědců rodičů při slaďování pracovního a osobního života opět například formou podpory zřizování dětských skupin. Není toho málo.

prof. RNDr. Eva Zažímalová, CSc.

předsedkyně Akademie věd ČR

Kde vidíte největší problémy české vědy, její „světovosti“? — Velkým problémem české vědy je nestabilita celého systému a velmi nízká úroveň institucionálního financování. Například Akademie věd získala v roce 2017 z institucionální podpory pouze 37 procent všech prostředků potřebných na výzkum. Podle Mezinárodního auditu výzkumu, vývoje a inovací v České republice z roku 2012 i podle dobré mezinárodní praxe by však v úspěšné a stabilní instituci měly institucionální prostředky tvořit optimálně nejméně 70 procent financování výzkumu. Nízká úroveň institucionální podpory vede totiž k nutnosti stále žádat o granty a věnovat se s tím související administrativě – což velmi omezuje čas, který mají vědecké instituce i vědečtí pracovníci k dispozici na vlastní koncepční vědeckou práci a vytváření dlouhodobé vědecké strategie. A samozřejmě k tomu přistupuje velmi nízká úroveň platů nebo mezd ve srovnání s vědecky rozvinutými zeměmi – přitom ale právě s těmito zeměmi soutěžíme o vědecké pracovníky na trhu práce.

Jaké hlavní překážky brání příchodu zahraničních vědců na česká pracoviště či návratu úspěšných Čechů ze světa? — Myslím, že hlavními důvody jsou právě tři výše jmenované problémy – tedy nestabilita systému vědy a výzkumu, nízká a nepředvídatelná úroveň institucionálního financování, a nízká úroveň odměňování vědeckých pracovníků.

V čem by mohla anebo měla „přidat“ vaše instituce, jaké kroky očekáváte od české vlády? — Akademie věd si v rámci České republiky vede podle mého názoru velmi dobře – je nejvýkonnější vědeckou institucí (na zhruba 17 procentní podíl na kapacitě lidských zdrojů v oblasti výzkumu, vývoje a inovací produkujeme mezi 35–40  procenty kvalitních výstupů a výsledků). Pravidelně také podstupujeme mezinárodní hodnocení výzkumných týmů na ústavech AV ČR pomocí mezinárodního peer-review. To poslední ukázalo, že na AV ČR je jen velmi málo týmů, které by nesnesly mezinárodní srovnání. Na každém ústavu je tým nebo jsou týmy, které patří do světové špičky ve svém oboru. Hodnocení také ukázalo, že ve vztahu k finančním prostředkům, které máme k dispozici, jsme velmi efektivní. Mohli bychom však „přidat“ ve využívání synergických efektů – tedy ve využívání mezi-ústavní, inter- a multidisciplinární spolupráce i spolupráce s mimoakademickými subjekty.

Vláda deklarovala, že považuje oblast vědy a výzkumu za jednu z vládních priorit a že bude podporovat postupný nárůst institucionální složky financování vědy a výzkumu a její adekvátní poměr vůči účelové složce financování s cílem stabilizovat výzkumné prostředí České republiky. Doufáme tedy, že se tuto vládní prioritu podaří naplnit – a to především uvážlivým rozdělováním finančních prostředků především mezi výkonné a efektivní výzkumné organizace.

Výsledky průzkumu, který mapuje názory vědců na perspektivy české vědy si můžete přečíst zde.