Hledět ke hvězdám nikdy nebylo těžší

Vidět Mléčnou dráhu? Nebe plné hvězd? V Evropě dnes nemožné. Během minulých desetiletí se hvězdárny a observatoře odstěhovaly z měst a nové se vybudovaly až ve vzdálených chilských velehorách. Problém světelného znečištění už se začíná řešit (i v Česku, viz rámeček). Jaký přístup zvolilo Chile, objasňuje astronom a bývalý zástupce ESO v Chile Fernando Comerón.

Kdy začala světla měst kazit astronomům pozorování hvězd?

Ještě v 19. století v Paříži pozorovali přílet komety, ale již v první polovině 20. století byly k pozorování vesmíru vhodné už jen vrcholy odlehlých hor. Ve vysokých nadmořských výškách je řidší vzduch, ale hory bývají také vzdálené od světel měst. V sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století začalo být temné nebe vzácností.

Noční Paříž, jak ji zachytil jeden ze členů posádky z Mezinárodní vesmírné stanice (ISS) 7. dubna 2013. Snímek NASA, volné dílo.

Observatoře se začaly stěhovat dál od měst, ale to brzy přestalo stačit.

Největší teleskop své doby byl postaven v roce 1904 na místě nezasaženém světelným znečištěním. Dnes je Mount Wilson v Kalifornii pro pozorování temného vesmíru naprosto nepoužitelný, světlem je přímo zaplaven. Dnes se tedy snažíme tyto staré teleskopy využít pro nové technologie, pro adaptivní optiku. A nové observatoře stavíme na těch nejodlehlejších místech planety, mimo jiné tedy ve vysokých chilských horách v poušti Atacama.

Tmavé nebe plné hvězd však nepřitahuje jen astronomy…

Jistě, není důležité jen pro astronomy, ani pro komunitu amatérů, kteří mají pozorování hvězd jako hobby a mimochodem často velmi účinně pomáhají vědě. I obyčejní lidé se rádi zahledí na nebe plné hvězd, ale je dnes daleko vzácnější a obtížnější.

Nejde však jen o hvězdy, dnes už víme, že příliš světla škodí zvířatům, i lidem.

Jsme odjakživa nastaveni na střídání světla a tmy a přemíra světla i v noci narušuje přirozené biorytmy lidí i zvířat, vede k poruchám spánku a dalším zdravotním potížím. Takže astronomové rozhodně nejsou jediní, v jejichž zájmu je bojovat se světelným znečištěním.

Kde myšlenka na ochranu temného nebe vznikla?

Pionýrem se v tomto směru stalo hlavní město Arizony Tucson. Důvodem byla rovněž blízkost národní observatoře Kitt Peak. V devadesátých letech jsem tam pobýval a mohu potvrdit, že v tomto půlmilionovém městě bylo možné vidět Mléčnou dráhu. To je příklad místní aktivity, založené na národním zájmu. Další průkopnické aktivity se odehrály na Kanárských ostrovech, rovněž v blízkosti observatoří. Vědecký zájem se zde spojil s veřejným.

I Chile je prý příkladnou zemí, která chrání své nebe. Však observatoře a astronomická zařízení zde vybudovaná využívá celý svět.

Odstartovala to amatérská i profesionální komunita, amatéři byli možná dokonce aktivnější, nemají tolik možností jezdit za pozorováním po světě. V posledních dvaceti letech se ale začaly ozývat i další skupiny, kterým nešlo tolik o astronomii, ale spíš o biodiverzitu, ochranu životního prostředí, o lidské zdraví. Všechny tyto hlasy volaly stejným směrem.

Fernando Comerón je španělský astronom, od roku 2013 do dubna letošního roku působil jako zástupce Evropské jižní observatoře (ESO) v Chile.  Snímek ESO

Můžete tedy dnes mluvit o úspěchu?

Na regionální úrovni určitě. Některé místa jsou chráněna, někde se podařilo lidem vštípit, jak důležité je tmavé noční nebe, přijala se opatření a nastavily podmínky pro veřejné osvětlení, osvětlení silnic a ulic…

Kolik měst či regionů v Chile se do snahy o tmavou oblohu zapojilo?

Zde na severu, kde jsou umístěna astronomická zařízení mimo jiné Evropské jižní observatoře, fungují velmi přísné podmínky. Na jihu, kde nejsou vhodné podmínky pro astronomická pozorování kvůli oblačnosti a vlhkosti vzduchu, to není téma, nikoho to netrápí.. Ale různé iniciativy se snaží rozšířit mezi veřejnost povědomí o tom, že tmu potřebujeme nejen pro pozorování hvězd, ale že je důležitá i pro životní prostředí a lidské zdraví. A také pro naši kulturní kontinuitu. Nebe, hvězdy, planety hrají důležitou roli ve vývoji kultur, jsou odjakživa  součástí našeho bytí, sounáležitosti s přírodou. Bohužel, většina městské populace nikdy neviděla Mléčnou dráhu, nanejvýš pár hvězd z ní.

Chile má vlastně velkou zodpovědnost. Nechrání oblohu jen pro sebe, ale pro země začleněné v Evropské jižní observatoři, pro astronomy celého světa, kteří našli ve vaší zemi útočiště.

Chile dnes vnímá svou oblohu jako národní bohatství. Křehké bohatství, které je třeba chránit. Není to jen deklarace současné vlády, momentální politický trend, je to dlouhodobá státní politika. Máme zde i Úřad pro ochranu kvality noční oblohy (OPPC), angažuje se též ministerstvo zahraničních věcí a životního prostředí, rovněž chilské university prosazují program ochrany noční oblohy. Chilané mluví k Chilanům, a doufáme, že se tak zvýší povědomí o tom, jaké národní bohatství pro nás představuje temná obloha. Samozřejmě je pak obtížnější přenést politiku státu a vědomí odpovědnosti na různé úrovně vládnutí. Ale to musí regiony, místní autority vnímat, že ochrana a investice do vhodného osvětlení je přínosné i pro ně a jejich obyvatele. Myslím, že všichni už chápou, že celé zemi může být prospěšná rodící se astroturistika, národní obraz Chile coby hvězdám přátelské země.

Astroturistika. Co to obnáší?

Přijíždějí sem lidé se svými dalekohledy, protože nikde jinde nemohou najít tak čisté noční nebe. A kolem nich vzniká turistický průmysl, prospěšný celé zemi. Nebo přinejmenším čtyřem oblastem země. Vzniká zde potenciál pro další odvětví turistiky. Podobně jako Coquimbo na jihu žije z pláží, moře, vína, mohou severní oblasti žít z observatoří, z možností pozorovat noční oblohu. A samozřejmě si k tomu užívat i vína a dobré gastronomie.

Na hoře Paranal, kde je umístěno několik astronomických zařízení ESO, návštěvník zažije největší tmu svého života. Vládnou zde přísná pravidla, auta nesmí používat přední světla, silnice označují mdlá světélka, budovy nevyzařují žádné světlo, pouliční lampy žádné.

Ano, tamní pravidla jsou velmi jednoduchá: Žádné fotony mimo budovu. Uvnitř budov se samozřejmě může svítit, ale žádné světlo nesmí unikat ven. Lidé se venku pohybují s baterkami.

Noční obloha na hoře Paranal. Nad dalekohledem VLT září Mléčná dráha, mezi dalekohledy vidíme Velký a Malý Magellanův oblak. Tmavá mlhovina Uhelný pytel je vidět jako šmouha přes Mléčnou dráhu. Snímek ESO/Yuri Beletsky.

Pravidla v opuštěné poušti a ve vysokých horách je snazší dodržovat. Ale jak změnit přístup k osvětlení dnešních moderních měst? Není na to už pozdě?

Do jisté míry ano. Změnit situaci, kdy absurdně posíláme světlo k nebi, přestože to nikdo nepotřebuje, ale ještě za to platíme vysokou spotřebou energie lze jen do jisté míry, snahy samozřejmě narážejí na dnešní stav věci. Ale je to stejné jako s biodiversitou: Už je pozdě, přinejmenším pro některé druhy, ale nesmíme se přestat snažit o záchranu toho, co zbylo.

Ztlumte to v Česku

 

Noční obloha bez hvězd, nepřetržitě osvětlená města a komunikace, zmatená zvířata, spánkové poruchy a zvýšené riziko rakovinotvorných nádorů. To jsou jen některé příklady podob a negativních důsledků ztráty přirozené tmy. Vláda ČR v březnu letošního roku schválila návrh Ministerstva životního prostředí, který má přispět ke zmírnění tzv. světelného znečištění. Obsahuje konkrétními úkoly pro jednotlivé rezorty i termíny jejich plnění.

Nově by se např. technické parametry správného osvětlování měly zahrnovat do dotačních titulů na výměnu veřejného osvětlení, bude nutné zabývat se světelnou zátěží způsobenou dopravní infrastrukturou nebo zvýšit povědomí o škodlivém vlivu modré složky světla na naše zdraví,“ vysvětluje ministr životního prostředí Richard Brabec.

Noc za svitu ostravských pecí.  Snímek Petr Štefek. CCO 1.0

Světelné znečištění pochází v podstatě ze tří zdrojů. Za prvé svítí se zbytečně moc, to znamená bez úpravy silné intenzity v čase, kdy lidé spí. V druhém případě používáme lampy s nevhodným směrem světelného záření, které se rozlévá k nebi, do volné krajiny nebo do oken spících. A za třetí používáme světlo s nevhodným zabarvením a intenzitou v nevhodnou dobu, zjednodušeně řečeno si ničíme zdraví užíváním telefonů a počítačů vyzařujících modrou složku světla v nočních hodinách. Některé evropské státy už světelné plýtvání upravily vyhláškami i zákony. ČR tuto problematiku dosud nijak komplexně neřešila.

Některá navrhovaná opatření:

V případě, že obtěžování světlem bude posouzeno jako rušení nočního klidu, bude možné pachateli uložit pokutu do výše deseti tisíc korun.

Informační kampaň ministerstva zdravotnictví o škodlivosti modré složky světla na lidské zdraví (přemíra modrého světla může narušit spánkový rytmus. Opakované narušování temné fáze noci světlem zvyšuje významným způsobem riziko vzniku civilizačních chorob).

Nově stavěné budovy by měly naplňovat parametry pro zdraví a životní prostředí šetrného osvětlení. Při právní úpravě stavebního práva zahrne Ministerstvo pro místní rozvoj technické požadavky na správné osvětlování do příslušné vyhlášky.

Ministerstvo dopravy do konce roku zmapuje, kolik nadbytečného světla emitují osvětlené dálniční křižovatky, železniční tratě nebo seřaďovací nádraží a na základě toho navrhne opatření pro nově stavěné železniční uzly nebo výměny osvětlení na křižovatkách.

Nové moderní lampy dokážou nejen svítit dolů, mít správnou teplotu světla, ale také zhasínat, když v prostoru není pohyb. Ministerstvo průmyslu a ministerstvo životního prostředí proto chystají cílené dotační programy na výměny osvětlení. Vzniknou i nové dotační výzvy na výměny veřejného osvětlení v obcích.

Změn by se mohla dočkat i metodika pro posuzování vlivu staveb na životní prostředí, nově by se mělo posuzovat i poškození světelným smogem.

Zdroj: Ztlumte to.