mff2024mff2024mff2024mff2024mff2024mff2024
i

Aktuální číslo:

2024/3

Téma měsíce:

Elektromobilita

Obálka čísla

Rozhlédneme se po spáleništi

 |  27. 6. 2014

Extrémně bohatý – a dosud jen málo poznaný – je svět nukleových kyselin. Brněnský chemik Jiří Šponer se snaží odhalit evoluci, strukturu a fungování DNA a RNA s pomocí počítačových metod. Za výsledky na světové úrovni teď dostal prestižní Akademickou prémii. V rozhovoru profesor Šponer přibližuje, jak s ní naloží, ale také kritizuje, jak dnes byrokracie dusí českou vědu. „Kdybych se všem těm pravidlům začal podřizovat, skončím.“

Narodil se 2. března 1964. Vede laboratoř struktury a dynamiky nukleových kyselin na Biofyzikálním ústavu AV ČR, která patří ve svém oboru mezi světovou špičku. Je též profesorem na Středoevropském technologickém institutu (CEITEC) Masarykovy university v Brně a Palackého univerzitě v Olomouci. Je autorem nebo spoluautorem 250 původních vědeckých prací, celkový počet citací v ISI WOS je 13 tisíc, jeho H-index je 61. Je ženatý, má jednoho syna.

Ve středu jste dostal Akademickou prémii, nejvyšší ocenění Akademie věd ČR. Přinese vám nějakou zásadní změnu? Pustíte se do něčeho nového? — Nemám důvod své odborné zaměření měnit, budeme dál zkoumat molekuly nukleových kyselin pomocí počítačových a teoretických metod, práce na tomto poli je mnoho.

Jaké máte ambice? — Na to je jednoduchá odpověď: Ve vědě jde o to přijít na něco nového, dostat se nejdál, kam to jde. A to chceme i my, v našem případě tedy posunout obecné znalosti molekul nukleových kyselin, zaplnit některé mezery v našich vědomostech o těchto základních stavebních kamenech života. Samozřejmě přitom také chceme přispívat i k vývoji metodik, které onen posun umožňují. Náš výzkum je ryze základní, interdisciplinární, pohybujeme se na pomezí strukturní biologie, fyzikální chemie, biochemie a díky stále dokonalejší počítačové technice se dostáváme stále hlouběji k principům fungování a evoluce RNA a DNA. Máme dosti široký záběr, některé mé kolegy udivuje, čím vším se od DNA přes RNA zabýváme. Jistě, mohli bychom na jedné molekule klidně strávit celý život, ale právě počítačová chemie umožňuje toto rozkročení. Můžeme získat jakýsi stereoskopický obrázek, vidět nukleové kyseliny z více pohledů, v různých kontextech, a tím znalosti zobecnit. Což je právě náš cíl.

„Doufám, že prémie nebude mít efekt typický pro českou vědu – když si v případě potřeby podám grantovou přihlášku, tak někdo usoudí, že už mám dost.“

Jak naložíte s Akademickou prémií, jež obnáší příspěvek pět milionů ročně po dobu šesti let? — Jde v průměru o tři miliony ročně. Využití prémie je zřejmě poměrně volné, oproti podmínkám jiných grantů pružné, což vítám. V zásadě mám dva přímočaré základní záměry. Úkol číslo jedna – kvalitní tým. Nechci žádnou „masovku“, ale kompaktní kvalitní tým rozumné velikosti, a ten si teď mohu dovolit budovat. Mám velmi šikovné a talentované studenty, zatím jsem schopen je financovat z prostředků grantové agentury a ústavních prostředků a mám teď dva šikovné postdoky z Řecka a z Německa. Oba by chtěli zůstat v ČR, ale jsou dosud placeni z evropských peněz Masarykovou univerzitou, a v březnu příštího roku tento zdroj vyschne. Teď mám možnost jim nabídnout pokračování, případně máme už další zájemce. A druhý úkol – peníze hodlám zejména v závěrečné fázi využít na nákup výpočetní techniky. Pro nás jsou počítače základním nástrojem, bohužel však mají nepříjemnou vlastnost – velmi rychle zastarávají. Když si dnes koupíte špičkové vybavení, za tři roky nejste konkurenceschopný a musíte znovu investovat. My máme dnes vynikající počítače díky projektu CEITEC, ale letos vypisujeme poslední tendr a mne začne trápit otázka, jak udržet kvalitu našeho vybavení. Prémie nám umožní držet krok se světem.

Akademická prémie

Ocenění je určeno mimořádným vědeckým osobnostem, které v mezinárodním měřítku patří ke špičce svého oboru a vytvářejí prestiž AV ČR jako celku. Akademická prémie představuje nástroj finanční a morální podpory skutečné vědecké excelence a je nejvýznamnějším vědeckým grantem v České republice. Smyslem ocenění, které není udělováno za celoživotní vědecké výsledky a nelze ho obdržet opakovaně, je vytváření podmínek, v nichž by mohly významné badatelské kapacity lépe rozvinout svůj potenciál ve prospěch Akademie věd ČR a celé české vědy. Finanční prémie do výše 5 milionů Kč ročně zahrnuje po dobu šesti let náklady spojené s výzkumem, pořízením přístrojů a mzdami pro nositele a jeho spolupracovníky. O udělení Akademické prémie rozhoduje předseda AV ČR, jenž si pro tento účel zřizuje poradní komisi složenou z předních domácích i zahraničních odborníků. Vybraní kandidáti na prémii musejí předložit odborné životopisy a rámcové představy zaměření vlastního výzkumu pro příštích šest let, včetně rozvrhu využití poskytnuté finanční částky. Ta je čerpána z celoakademického rozpočtu ve formě adresného navýšení prostředků příslušného pracoviště.

Financování výzkumu je pro leckoho velmi frustrující záležitostí. Vy jste tedy, zdá se, za vodou. — Zatím se mi stále vyplatilo orientovat se na kvalitní výzkum, pak se to vrátí i finančně. Angažmá zahraničních postdoků a nákup hardwaru z evropských fondů se velmi rychle projevily na nárůstu počtu publikací, jsme velmi efektivní, takže my určitě neutrácíme peníze daňových poplatníků nesmyslným způsobem. Nicméně tohle všechno nemusí nic znamenat. Získal jsem sice v roce 2003 jako první Čech Welcome Trust grant, ale z domácích agentur jsem asi až do roku 2009 vlastní grant nedostal… Akademická prémie pro mě znamená jistotu, životnost laboratoře se tím protáhla o několik let, alespoň do roku 2020. Doufám však, že prémie nebude mít efekt typický pro českou vědu – když si v případě potřeby podám grantovou přihlášku, tak někdo usoudí, že už mám dost. Snad se to nestane.

„Lidé jsou zatěžováni nesmyslnou byrokracií, která s vědou nemá nic společného. Jako by věda nic neznamenala a rozhodovaly indikátory, účetnictví a zprávy.“

Hodnocení české vědy a mizivá úspěšnost podání grantových přihlášek je známou bolestí české vědy… — Situace je poměrně komplikovaná a neexistuje jednoduché řešení, každá strana má svou pravdu. Jisté ale je, že česká věda je přeorganizovaná, příliš oplývá funkcemi a komisemi pro všechno, chybí efektivní způsob evaluace. Týmy, které prokazatelně kvalitní výzkum nedělají, by podle mne měly být postupně utlumovány, otázka však je, jak to provést. Můj osobní názor je, že z vnitřku vědecké komunity tlak či řešení nepřijdou, protože tento stav pořád ještě většině lidí vyhovuje. Připouštím však, že já sám nemám žádný zázračný recept a ani nejsem úplně zorientovaný, snažím se držet stranou funkcí a komisí.

Proč? — Přestal jsem tohle vědecko-politické dění sledovat, jen mě to štvalo a zdržovalo od práce.  Nerad bych se dostal do situace, že přestanu dělat vědu, protože už ji nestíhám. A vědci mají skutečně stále méně času na vědu, byrokracie je rok od roku horší a mě už to začíná velmi výrazně ničit – a to odmítám řadu věcí dělat. Kdo vymyslel takové kroky, že budeme vyplňovat time sheet? Kdo vymyslel, že můj zahraniční OPVK postdok (Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost, pozn. red.) musí povinně odjet na zahraniční stáž, což narušuje jeho primární stáž? Lidé jsou zatěžováni nesmyslnou byrokracií, která s vědou nemá nic společného. Jako by věda nic neznamenala a rozhodovaly indikátory, účetnictví a zprávy.

V čem je podle vás největší problém? — Lidé, kteří přicházejí do styku s ministerstvem školství, potvrzují, že je dlouhodobě disfunkční. Netuším, kde je největší chyba, ale nad mírou byrokracie mi zůstává rozum stát. Kdo za to může? MŠMT, GAČR, EU? Kombinace všech? Jisté je, že tolik zájmových skupin, tolik tlaků a tolik byrokracie vědu nutně dusí. Nechci být jen negativní, a tak tedy věřím, že se situace zlepší, věřím v pomalou evoluci. A v tomto kontextu je Akademická prémie přesně tou fantastickou záležitostí, která nás posunuje k lepšímu. Dostanou ji ti, kteří ten potenciál opravdu mají, což zaručuje, že peníze budou vynaloženy efektivně, že budou zúročeny. To vše se odehrává bez velké byrokracie – vida, jde to. To je ta správná cesta. Jen více takových projektů a grantů se samočisticím efektem.

Pracujete mimo jiné pro CEITEC. Další palčivá otázka české vědy – jak dopadnou všechna ta vědecká centra, vybudovaná za evropské peníze, až ty dojdou? — Tu odpověď neznám, a když se ptám lidí, kteří by ji měli znát, tak také neví. Jisté je, že mnoho věcí je tu špatně. Podle mne česká věda nebyla na tak masívní, ale jen krátkodobý puls peněz dostatečně připravena. To ve spojení s paralyzující byrokracií postavilo vědce před těžko řešitelné úkoly a vytváří potenciální problém pro financování celé české vědy. Na druhou stranu za sebe musím říct, že jsem dostal přes CEITEC dvacet milionů na přístrojové vybavení a ty bych jinak neměl šanci získat. A na výsledcích a publikacích se tato finanční injekce už začíná velmi razantně projevovat.

Jakou strategii přežití v české vědě tedy volíte? — Spolupracovníkům říkám, že si hlavně musíme uchovat kvalitní vědu. V případě katastrofického scénáře rozpadu financování vědy se rozhlédneme po spáleništi a začneme znovu stavět. Kdybych se všem těm pravidlům začal podřizovat, skončím.

Dosud udělené Prémie

Předseda Akademie věd ČR udělil Akademickou prémii

  • v roce 2014: doc. RNDr. Ondřeji Santolíkovi, Dr., z Ústavu fyziky atmosféry AV ČR, prof. RNDr. Jiřímu Šponerovi, DrSc., z Biofyzikálního ústavu AV ČR
  • v roce 2013: Ing. Martinu Niklovi, CSc., z Fyzikálního ústavu AV ČR
  • v roce 2012: doc. Ing. Jaroslavu Doleželovi, DrSc., z Ústavu experimentální botaniky AV ČR, RNDr. Pavlu Spurnému, CSc., z Astronomického ústavu AV ČR
  • v roce 2011: prof. Martinu Hofovi, Dr. rer. nat., DSc., z Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR, doc. Ing. Jiřímu Homolovi, CSc., DSc., z Ústavu fotoniky a elektroniky AV ČR
  • v roce 2010: prof. RNDr. Petru Pyškovi, CSc., z Botanického ústavu AV ČR, doc. Mgr. Pavlu Jungwirthovi, DSc., z Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR
  • v roce 2009: prof. RNDr. Juliu Lukešovi, CSc., z Biologického centra AV ČR
  • v roce 2008: prof. Tomáši Jungwirthovi, Ph.D., z Fyzikálního ústavu AV ČR, prof. Ing. Karlu Ulbrichovi, DrSc., z Ústavu makromolekulární chemie AV ČR
  • v roce 2007: RNDr. Eduardu Feireislovi, DrSc., z Matematického ústavu AV ČR, v. v. i. prof. MUDr. Jiřímu Forejtovi, DrSc., z Ústavu molekulární genetiky AV ČR, prof. Ing. Pavlu Hobzovi, DrSc., z Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR, RNDr. Václavu Petříčkovi, CSc., z Fyzikálního ústavu AV ČR
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Věda a společnost, Vědní politika
RUBRIKA: Rozhovor

O autorovi

Eva Bobůrková

Eva Bobůrková původní povolání systémové inženýrky nikdy nevykonávala, neb se zhlédla v novinařině. Ze zpovídaných lidí jí brzy jako nejzajímavější vyšli vědci, a tak se od ekonomického zpravodajství odklonila k popularizaci vědy, kteréžto se věnuje od roku 2000.
Bobůrková Eva

Doporučujeme

Jak to bylo, jak to je?

Jak to bylo, jak to je? uzamčeno

Ondřej Vrtiška  |  4. 3. 2024
Jak se z chaotické směsi organických molekul na mladé Zemi zrodil první život? A jak by mohla vypadat jeho obdoba jinde ve vesmíru? Proč vše živé...
Otazníky kolem elektromobilů

Otazníky kolem elektromobilů uzamčeno

Jan Macek, Josef Morkus  |  4. 3. 2024
Elektromobil má některé podstatné výhody. Ale samotné vozidlo je jen jednou ze součástí komplexního systému mobility s environmentálními dopady a...
Návrat lidí na Měsíc se odkládá

Návrat lidí na Měsíc se odkládá uzamčeno

Dušan Majer  |  4. 3. 2024
Tragédie lodi Apollo 1 nebo raketoplánů Challenger a Columbia se již nesmí opakovat. Právě v zájmu vyšší bezpečnosti se odkládají plánované cesty...