Kontraproduktivní dichotomie

ad Vesmír 84, 617, 2005/10

Ačkoli patřím mezi podivíny zabývající se bádáním v oblasti chování zvířat, a na tuto společensky ceněnou a obdivovanou cestu jsem se vydal po přečtení a „imprintování se“ na knížky Z. Veselovského, překvapuje mě řada názorů, které prezentuje prof. Burda ve své recenzi Veselovského Etologie. Některá tvrzení v zmíněné recenzi mohou mást studenty i laiky a zbytečně staví hráz mezi etologii a behaviorální ekologii (tedy nejen sociobiologii, která je pouhým podoborem ekologie chování zabývajícím se sociálním chováním). V těchto názorech prof. Burda nepochopitelně konverguje k obsahu jistých katastrofálních skript o chování člověka, která už byla na stránkách Vesmíru diskutována (Vesmír 78, 335, 1999/6).

Mě i řadu kolegů, s nimiž jsem se o recenzi bavil, překvapila její zjevná neobjektivita. Celý text je formulován v evidentní snaze předem diskvalifikovat každého recenzenta, který by nevynášel do nebes tuto knihu, jež je „jedinečná ... osobitá, vynikající a ojedinělá.“. Řadu argumentů, kterými prof. Burda obrnil knihu prof. Veselovského proti jakékoli kritice, nelze označit než jako čirou demagogii: „Jestliže si knihu koupíme proto, že v ní hodláme najít něco, co tam být ani nemůže, nesmíme se pohoršovat (ale můžeme si vysloužit ostruhy kritika)“. Fráze „co tam být ani nemůže“ odkazuje na „současný kvas … oboru“ v témže odstavci. Myslím, že i další čtenáři se zájmem při koupi nové knihy očekávají nové informace – o tom, co se dělo ve výzkumu chování zvířat v minulosti, se lze snadno dočíst v desítkách starších knih prof. Veselovského. Tak průhledně neobjektivní recenzí udělal recenzent autorovi medvědí službu – skutečně špičková publikace žádné obrňování proti potenciální kritice nepotřebuje. Celkový dojem z recenze je snaha zamaskovat nepodařený výtvor zavádějícími výmluvami a omluvami.

Na ukázku několik dalších. Nevím, jak si vyložit větu „Z díla vyvěrá autorova fenomenální, hluboká a obšírná znalost zvířat a jejich chování, kterou získal nejen studiem literatury, ale především dlouholetým vlastním pozorováním – to dnes většině teoretiků evoluce zvířecího chování chybí“. Proč „dnes“? Teoretik se včera, dnes i zítra z definice pohybuje nikoli v lese ze stromů, ale v lese z matematických vzorců. A vytýkat mu, že nemá znalosti získané „dlouholetým vlastním pozorováním“? To můžeme rovnou kritizovat klavíristu, že neumí zahrát na pozoun. O tom, že „teoretiků evoluce zvířecího chování“ je minimum proti terénním výzkumníkům zvířecího chování, se může každý přesvědčit prolistováním kteréhokoli čísla jakéhokoli odborného periodika o chování živočichů. Citovaná věta a celkový tón recenze vzbuzuje dojem, že dnešní výzkumníci chování zvířat „opovrhují“ svými předchůdci, nechodí do terénu a pracovní čas tráví jalovým teoretizováním. Což jednoduše není pravda.

„Úctu (alespoň u zasvěcených čtenářů) vzbudí autorova otevřenost novým trendům (koncepčním i metodickým)“. Nevím, proč by mělo vzbuzovat úctu něco, co je naprostou samozřejmostí. Potenciální autorova „uzavřenost“ novým trendům se může tolerovat nanejvýš snad člověku, který chce sepsat popisnou historii dávno uzavřené etapy svého oboru. Neotevřenost novým trendům nemá při psaní nové knihy (a potenciální učebnice) žádné místo.

Ve své apologetice Z. Veselovského dále prof. Burda uvádí, že „Možností poznat sociobiologickou tematiku má dnešní zájemce spoustu.“ Opravdu? Rád bych viděl toto tvrzení podpořené citací české učebnice, kterou by šlo považovat za solidní a aktuální nástin současné ekologie chování.

Dále: „Kniha si nedělá nárok stát se oficiální vysokoškolskou učebnicí o chování zvířat – tudíž nemusí věrně odrážet současný kvas svého oboru.“ Jistě že „nemusí“, ale pak nevidím důvod, proč by si ji někdo „musel“ nebo měl přečíst – ať už je to laik, nebo univerzitní student.

„Neexistuje ale dosud žádná učebnice, která by se k své vědě hrdě přihlásila titulem ,Etologie‘“. Existuje: D. Franck 1996: Etologie. Karolinum, Praha (recenze viz Vesmír 78, 464, 1999/8). Ostatně ji sám prof. Burda uvádí v poznámce pod čarou.

„Je velká škoda, že je [prof. Veselovský] ve světě osamocen“. V čem? Knih s podobnou strukturou, kdy je probrána proximátní i ultimátní rovina chování (Vesmír 79, 92, 2000/2) je ve světě dost (viz např. nejpoužívanější učebnice o chování, J. Alcock: Animal Behavior). A tak prof. Veselovský může být snad „na světě osamocen“ jen v tom, že nazval svou učebnici jinak než ostatní (kromě D. Francka a dalších samozřejmě). To je na tolik chvály málo.

Naprosto zkreslující je pak následující tvrzení: „Klasičtí etologové zůstali etology a sociobiologií opovrhují, přitom se ale k etologii nedovedli programově – tedy titulem učebnice – přihlásit. Sociobiologové klasickou etologii zatracují a zapomínají na ni, i když ji potřebují coby zdroj empirických důkazů pro své teorie.“ Pokud etologové sociobiologií opovrhují, tak je to jejich chyba – ignorovat nové směry vlastního oboru se nevyplácí žádnému vědci hodnému toho jména. Na druhé straně sociobiologové na nic nezapomínají, klasické etologické práce citují a pracují v terénu na sběru vlastních dat. Kdybych sám etologii „zatracoval“, těžko bych v charakteristice autora u svých článků uváděl „zabývá se etologií hnízdního parazitizmu“. A jako typický „sociobiolog“ jsem se už o nesmyslnosti oddělování etologie a behaviorální ekologie podrobně  rozepsal v textu výmluvně nadepsaném „Etologie vs sociobiologie?“ (Vesmír 80, 230, 2001/4).

Dávat tyto dva obory (má-li vůbec smysl je odlišovat jako dva obory, viz citovaný článek) proti sobě lze tak nanejvýš, když nechápeme nutnost analyzovat každé chování komplementárně jak z roviny proximátní (jeho fylogenezi, ontogenezi a bezprostřední mechanismus) tak ultimátní (jeho funkce, tj. vliv na reprodukční úspěch; Vesmír 79, 92, 2000/2). Nechápu, že si prof. Burda tuto nikoli možnost ale nutnost při psaní své recenze neuvědomil. Stavět proti sobě etologii a behaviorální ekologii je zbytečné, nesmyslné a kontraproduktivní.

Ediční rada Akademie věd ČR a nakladatelství Academia vydáním tohoto přepracovaného vydání starší Veselovského knihy Chováme se jako zvířata? (viz prakticky stejný výběr ilustrací jen v jiném pořadí) úspěšně zablokovala na řadu dalších let možnost vydání skutečně aktuální učebnice o chování živočichů – na tak miniaturním odborném knižním trhu jako je ten náš si asi žádný vydavatel netroufne investovat do knihy na stejné téma, které by navíc nemohl konkurovat cenou (viz finanční podporu vydání Etologie od AVČR).