Když hranice mizí

Lesy pokrývají přibližně třetinu pevninské plochy Země (~4 miliardy ha), tvoří většinu globální biomasy a jsou domovem značné části světové biologické rozmanitosti. Poskytují klíčové ekosystémové služby – ukládají uhlík, zadržují vodu v krajině a jsou zásadní pro moderní civilizaci, která je závislá nejen na dřevní surovině.

Lesy po celém světě čelí rostoucím hrozbám vyplývajícím ze změn prostředí. Změna klimatu negativně ovlivňuje růst, přežívání i rozmnožování stromů, oslabuje je a zvyšuje jejich náchylnost vůči škůdcům a patogenům. Důsledkem je často rozsáhlé odumírání porostů. Klimatická změna však není jediné globální riziko. Stále častěji se šíří nepůvodní invazní rostliny, hmyz a patogeny, které zásadně narušují fungování lesních ekosystémů.

Po miliony let oddělovaly geografické bariéry světovou biotu do jednotlivých oblastí. Během posledních dvou století však globalizace tyto bariéry narušila. Intenzivní mezinárodní obchod a cestování vedly k náhodnému i záměrnému přesunu druhů mezi kontinenty. Tisíce nepůvodních rostlin, hmyzu a patogenů stromů byly přeneseny mimo svůj přirozený areál, kde se setkávají s druhy, s nimiž nemají žádnou společnou evoluční historii. Většina introdukovaných druhů své okolí nijak zásadně neovlivňuje, některé se však masivně rozšířily a významně mění složení a procesy lesních ekosystémů i způsob, jakým lidé lesy využívají.

Invaze nepůvodních druhů probíhají v každém lesnatém regionu světa. Dlouhá tradice pěstování cizokrajných dřevin pro okrasné a hospodářské účely i cílený výběr druhů s vysokou konkurenceschopností, rychlým růstem či snadným rozmnožováním zvyšují riziko jejich šíření. Nepůvodní druhy často těží z chybějící koevoluční historie, v novém prostředí nemají přirozené nepřátele, jako jsou hmyzí herbivoři či patogeny, což jim poskytuje významnou výhodu. Tím dochází k vytlačení původních druhů, poklesu biodiverzity a narušení ekologických vazeb v celých ekosystémech.

Podobně invaze nepůvodního hmyzu a patogenů způsobují rozsáhlé škody. Tyto organismy jsou zavlékány především neúmyslně – s dřevem, rostlinami či obaly zboží. V řadě případů měla jejich introdukce katastrofální následky pro lesní porosty.

Jednoduché řešení problému biologických invazí neexistuje a jejich budoucí dopady jsou nevyhnutelné. Panuje však shoda, že nejúčinnější strategií je prevence, snaha zabránit zavlečení nových druhů. V době sílící globalizace představuje tento úkol zásadní výzvu pro vědce i politiky.

Všemi těmito aspekty se zabývá Forest Invasion Synthesis Centre, Prague (FISC) při Fakultě lesnické a dřevařské ČZU v Praze. Centrum sdružuje světové odborníky na biologické invaze a usiluje o nalezení účinných způsobů ochrany lesů před negativním dopadem přítomnosti nepůvodních druhů.

Lesodiverzita: Život ukrytý v kmenech

Rozmanitost je základním předpokladem zdravého lesa. Právě pestrost rozhoduje o tom, jak dobře les zvládá klimatické výkyvy, škůdce či jinou zátěž. Nejjasněji je to vidět v přirozených pralesovitých porostech, kde vedle sebe stojí mladé i přestárlé stromy, živé i mrtvé. Právě tyto staré či poškozené jedince označujeme jako biotopové stromy – a ač by v hospodářských lesích často skončily jako „neužitečné“, ve skutečnosti představují jádro biodiverzity.

Dutiny, praskliny, odlupující se kůra nebo tlející dřevo vytvářejí stromová mikrostanoviště, drobná útočiště pro hmyz, ptáky, netopýry, lišejníky, mechorosty i houby. Čím více takových míst v lese je, tím stabilnější a odolnější celek vzniká. Proto dnes roste snaha biotopové stromy nejen chránit, ale také aktivně vyhledávat a zapojovat do péče o lesní ekosystémy. A právě k tomu vznikl projekt a mobilní aplikace Lesodiverzita, která umožňuje tato stanoviště systematicky mapovat a shromažďovat data využitelná ve výzkumu i praxi.

Aplikace Lesodiverzita: Jak funguje?

Aplikace Lesodiverzita je dostupná pro všechny uživatele chytrých telefonů, a to bez nutnosti registrace. Tu ale doporučujeme uživatelům zastupujícím ochranářské a lesnické instituce nebo školy a univerzity. Po registraci je výhodou možnost přihlásit se do mobilní aplikace i do webového portálu Lesodiverzita.cz a tvořit si vlastní seznam biotopových stromů (na webu v záložce Moje stromy) a také je zpětně upravovat i mazat. Registrace institucionálních uživatelů, kompetentních odborníků, nám pomáhá s procesem hodnocení relevance zmapovaných biotopových stromů a následnou analýzou většího souboru dat. Co se týče používání aplikace, podle ohlasů je intuitivní a jednoduchá, proces uložení nezabere více než několik minut, přičemž časově nejnáročnější je důkladná prohlídka stromu a správné určení typu a počtu mikrostanovišť. S obrázkovým katalogem, který je v aplikaci k dispozici, to však není problém. Kromě mikrostanovišť, jež jsou pro nás zásadní, uživatel zaměřuje pozici stromu, vkládá fotografii nebo fotografie stromu, jeho obvod či průměr a výšku, určuje druh a uvádí, zda jde o strom živý, nebo mrtvý. Pokud chce k svému nálezu uvést více informací, může tak učinit do poznámky. Podrobný popis práce s aplikací najdete na webu časopisu Živa. Doufáme, že jsou pro veřejnost naše informace přínosem a těšíme se na další nálezy.

Příkladem využití projektu Lesodiverzita v praxi je spolupráce s Lesním závodem Konopiště Lesů ČR v rámci projektu zaměřeného na ekologické lesnictví. Katedra ekologie lesa FLD ČZU tímto děkuje lesnímu závodu za monitoring biotopových stromů i prostřednictvím aplikace Lesodiverzita. Projekt se jmenuje Optimalizace managementu ekologického lesnictví na základě monitoringu lesa na DO Samechov. 

Reakce divokých prasat na lidskou přítomnost v příměstských lesích

Reakce zvířat na lidské podněty jsou důležitým tématem ekologických studií, zejména v souvislosti s volně žijícími zvířaty v antropogenně ovlivněné krajině. Na Katedře myslivosti a lesnické zoologie Fakulty lesnické a dřevařské ČZU v Praze se věnujeme prostorové aktivitě a chování divokých prasat – druhu známému svou vysokou přizpůsobivostí různým prostředím včetně měst.

V okolí Kostelce nad Černými lesy jsme v letech 2019–2023 sledovali chování divočáků pomocí telemetrie GPS a senzorů bio-logging. Ty nám umožnily získat nejen informace o poloze, ale také o konkrétní aktivitě zvířat. Výzkum probíhal v lese, který je oblíbeným cílem pro rekreaci obyvatel Prahy, a tak jsme mohli zkoumat dopad lidské přítomnosti na divoká prasata.

Do výzkumu nám výrazně zasáhla pandemie covidu-19, ale zároveň přinesla unikátní příležitost sledovat zvířata během období rozdílné návštěvnosti lesa. Tu jsme měřili pomocí sčítačů na hlavních turistických trasách. Během prvního lockdownu se návštěvnost zvýšila až na více než 3000 osob týdně, oproti průměru 500–800 osob ve standardním období.

Na základě toho jsme očekávali změny v chování prasat. Porovnávali jsme metriky jako ušlá vzdálenost, velikost domovského okrsku nebo denní a noční aktivita. Výsledky ukázaly, že návštěvnost lesa neměla statisticky významný vliv na prostorové chování – např. týdenní vzdálenost klesla jen o 3,4 %, velikost okrsku či denní a noční přesuny se měnily jen minimálně. Významnější vliv měla sezóna: největší pohyb byl zaznamenán na podzim, nejmenší v zimě.

Jiná situace nastala u fyziologických ukazatelů. Energetický výdej měřený pomocí akcelerace (VeDBA) byl v týdnech s vysokou návštěvností o 41 % vyšší než v obdobích s nízkou návštěvností, přestože prostorové parametry zůstaly stejné. To naznačuje zvýšenou aktivitu v podobě drobných pohybů nebo vyšší ostražitosti. Proto jsme provedli analýzu spánku, kdy jsme předpokládali, že právě spánek by mohl být zvýšenou aktivitou významně dotčen. Celková doba spánku se mezi obdobími významně nelišila, ale při vysoké návštěvnosti byl spánek výrazně fragmentovanější – jedinci měli více spánkových epizod, které byly ale výrazně kratší. To svědčí o nižší kvalitě spánku, což může mít negativní dopady na metabolismus a celkovou kondici.

Výzkum ukazuje, že vliv člověka se nemusí projevit pouze ve změně pohybových vzorců, ale často se odráží v jemnějších behaviorálních a fyziologických reakcích, jako je např. změna kvality odpočinku. To podtrhuje důležitost zahrnutí těchto aspektů do studií zabývajících se dopady lidské činnosti na volně žijící živočichy.