Šakali se šíří Evropou

Šakal obecný (Canis aureus) patří mezi nejrychleji expandující savce Evropy. Od osmdesátých let minulého století se šíří z Balkánu a oblastí kolem Černého moře do střední, západní i severní Evropy. Dnes se s ním můžeme setkat od Francie po Skandinávii a Pobaltí. V České republice byl poprvé zaznamenán v roce 1998 na jižní Moravě, v roce 2015 se objevil v Polabí (Vesmír 94, 530, 2015/10) a v roce 2017 se u nás narodila první mláďata.

Šakali v Evropě těží z klimatických změn i z úbytku vlků.

Snímek Martin Steenhaut, martinsnature.com

Mezinárodní studie, na které se podíleli i vědci z Ústavu biologie obratlovců a Biologického centra AV ČR, mapovala výskyt šakalů ve třinácti evropských zemích. Ukázala, že jim svědčí mírné zimy spojené s klimatickou změnou, mozaikovitá krajina a blízkost vodních ploch. Rozhodující je ale úbytek vlků. Autoři studie konstatují, že návrat vlků do evropské krajiny by mohl další šíření šakalů částečně zpomalit. Určitou ochranu šakalům poskytují lidská sídla, v jejichž blízkosti vlci svou aktivitu omezují.

Snímek Martin Steenhaut, martinsnature.com

Šakali by mohli v budoucnu osídlit až 75 % evropského území. Největší potenciál pro šíření mají na západě a jihu kontinentu. „Na Pyrenejském poloostrově by příchod šakala mohl mít velice negativní vliv na regionální biodiverzitu, zejména na řadu evropsky ohrožených stepních druhů ptáků,“ varuje spoluautor studie Martin Šálek z Ústavu biologie obratlovců.

Ranc N. et al.: Nat. Ecol. Evol., 2026, DOI: 10.1038/s41559-026-03060-y