Pošlete si pohled

Když jsem z nedávného výletu posílala pohlednice, vzbudila jsem u několika prvňáčků zvědavost. Sedmileté pisatelky a pisatelé okamžitě horlivě nakoupili pohledy a známky za cenu malé točené zmrzliny. Známku pečlivě nalepili šejdrem, adresy jsme poslepovali (evidentně ne všechny děti v první třídě znají ulici a číslo svého domova) a jali se tvořit obsah. V ten moment se konečně vyjevilo, že je jim formát pohledu už vzdálen: do textového pole namalovali obrázek a vyznání lásky k rodiči a pak pohled uschovali s prohlášením, že ho radši domů dovezou v kufru. Vždyť tam budou dřív než pohledy ve schránce. Jednadvacáté století se střetlo se stoletím dvacátým.

Pohlednice je pozoruhodný komunikát. Je jí něco přes 170 let, zažila tedy téměř veškeré podstatné změny komunikačních platforem, dobře, vyjma knihtisku, i posuny jazykových norem. Zdá se mi, že v mnohém byla multimodální ještě před tím, než se multimodálním stal celý svět. Obrázek nebo později i fotka s různými funkcemi: dokumentační, estetickou, emocionální, k tomu známka jakožto samostatný fenomén a prostor pro text. Textové okénko ohraničovalo možný prostor vyjádření podobně, jako to ještě před časem dělávaly třeba SMSky svými 160 znaky. Na pohledu se ale daly limity místa obcházet zmenšováním písma i psaním ze všech stran, a to od textů prefabrikovaných: Milá babičko, posílám ti pozdrav… po texty živelné. Na mnoha pohledech do textového pole ještě zasahuje intertextová informace buď o tom, co je na pohlednici vyobrazeno, nebo o tom, kdo ji fotil nebo maloval. Multitext.

Přesto posílání pohledů skomírá. V kontextu elektronické komunikace je to komunikát navýsost pomalý. Mobily a internet nám umožňují sdílet zážitky z cest okamžitě, dialogicky a personifikovaně – fotka hradu je něco jiného než fotka naší rodiny dobyvší hrad. To poslední se snaží řešit elektronické pohlednice, ale co si budeme povídat: finanční i časová investice jsou větší než pinknutí fotky do elektronického chatu.

To byla samá pohlednicová proti. Zbývají ještě nějaká jiná pro, když už jsme se samolepkovými známkami přišli i o návykovou nahořklost olíznutí? Nějaká pro, která by přišla relevantní i prvňáčkům? Pohledy jsou jakási malá umělecká díla komunikace na dálku. Na dálku ne jen kilometrů, ale i času.