Pilořitka v podlaze

1896: Pan Vrat. Bouček, kadeřník ve Vršovicích, pozoroval v poslední době, že v jeho officině vylézají z podlahy podivné vosy. Případ ten jej nemálo zajímal, proto při příležitosti ukázal mi jeden exemplář. Určil jsem mu jej ochotně jako pilořitku velikou (Sirex gigas). Stavební material dřevěný pocházel patrně z lesů nákazou pilořitky postižených. Z larev pak, jež několik let žijí ve dřevě, dospělý hmyz prokusuje se teprve nyní na venek. Pan Bouček daruje sběratelům hmyzu, pokud „zásoba“ stačí, po exempláři.

Mr. Antoš. (Vesmír 25, 216, 1896/18)

2026: Klid pana kadeřníka Boučka v situaci, kdy mu po oficíně létá hmyz nápadně se podobající sršni, je i po letech úctyhodným důkazem, že milovníci přírody jsou tvorové kosmopolitní. Jak asi vypadala podlaha jeho podniku ve chvíli, kdy se k životu prokousal poslední oranžovočerný „vrtulníček“? Zkusme holmesovskou dedukci.

Když už se samice pilořitky velké (dnes Urocerus gigas) rozhodnou povít jednoho ze svých zhruba pěti set potomků (vajíček) do dřeva, připraveného na výrobu vaší podlahy, vybírají zpravidla měkoučké smrkové dřevo (méně borovici, modřín, jasan či topol), do něhož svému miláčkovi darují kuchařku. Má podobu spor symbiotických dřevokazných hub, jež samičky pilořitky nosí při těle ve specializovaném orgánu (mykangiu) a vstřikují je do budoucí „kolébky“ v podobě hlenu.

Houbové spory jsou zásadním darem do života. Larva nedokáže trávit celulózu, proto jí za potravu slouží výhradně dřevo rozložené houbou. Vzhledem k tomu, že se larva v napadeném dřevu vyvíjí dva až šest let a během tohoto období vytvoří chodbičku dlouhou až 40 cm, musela být po životním startu pilořitek podlaha oficíny pana Boučka v poněkud nezáviděníhodném stavu.