Lidé mění chování delfínů skákavých
| 7. 7. 2026Rostoucí urbanizace, zhoršování životního prostředí či klimatické změny – to vše jsou důvody, proč volně žijící zvířata mění způsoby získávání potravy. Uchylují se k riskantnějšímu chování, když se přibližují k lidem a využívají zdroje, které jim lidé přímo nebo nechtěně poskytují. Pro divoká zvířata to může znamenat menší okamžitou námahu a spotřebu energie, ale interakce s lidmi mohou mít závažné negativní důsledky – zranění, zdravotní rizika, změny chování, které snižují jejich životaschopnost a nwebo přímo úmrtí.
Nová studie zveřejněná v časopise Animal Behaviour sledovala delfíny skákavé (Tursiops truncatus) v zálivu Sarasota na Floridě. Na základě více než dvacetiletých pozorování (výzkumníci využili data z let 1995–2012) stálé populace delfínů se ukázalo, že delfíni se stále častěji chovají rizikově při hledání potravy. Místo lovu berou úlovek z rybářských sítí, sbírají vyhozené návnady či ryby nebo se přibližují k lidem kvůli potravě. Přestože tyto zdroje představují snadno dostupnou potravu, zvyšují riziko zranění loděmi, zachycení do rybářských šňůr či háčků a mohou mít negativní dopad na reprodukční úspěch i přežívání. Nejen to, delfíni v důsledku těchto změn mění své sociální chování – mají tendenci se více stýkat s jinými delfíny, kteří používají podobné taktiky.
Studie zjistila, že za změnami chování stojí rudé přílivy – přírodní jev způsobený přemnožením mikroskopických řas a sinic. Tyto epizody na počátku 21. století výrazně snížily množství ryb, jimiž se delfíni běžně živí. Vědci zkoumali změny v životě delfínů před, během a po období intenzivních výskytů červeného přílivu Podíl jedinců využívajících potravu spojenou s člověkem vzrostl z 12 % před obdobím silných květů řas na 22 % během nich a na 41 % po jejich odeznění. Program výzkumu delfínů v Sarasotě, který vede chicagská zoo Brookfield, sleduje tuto delfíní populaci již více než 56 let, což z něj činí nejdéle trvající studii divoké populace delfínů na světě.
Bankhead K. et al: Animal Behaviour, 2026, DOI: 10.1016/j.anbehav.2026.123585
Ke stažení
článek ve formátu pdf [891,37 kB]











