Kolik máme mám a mamek

Málokdo je v našem životě tak přítomen jako matky. Leda snad otcové. Dva lidé, pro které máme balík různých slov. Ta se většinou párují: matka a otec, maminka a tatínek, máma a táta, mamka a taťka, mamička a tatíček plus expresivní dvojka z němčiny mutr a fotr. K nim se přidala mamča, mamina, tatík, taťulda i stařičké podoby máti, máť a mateř, původně jen pádový tvar slova máti, tedy máti/máť bez máti/mateře, s mátí/mateří. Protože rodiče potřebujeme často oslovovat, prodraly se k samostatnosti i formy mami a tati, v dětské naléhavosti vyslovované dlouze: mamí, tatí.

Vždycky jsem o mámě mluvila jako o mámě a oslovovala ji mami. Slovo mamka mi znělo až pohádkově, asi tak k bábovce a meltě, a slovo taťka u mě patřilo leda šmoulímu šéfovi. Jenže pak se někdo při slovu máma zhrozil: copak ji nemám ráda, že o ní mluvím tak nepěkně? Začala jsem pátrat a ptát se na mámu a mamku všech studujících. Názor většiny z nich se hromadí u některého z pólů: jedno slovo jasně preferují. Mnozí tvrdí, že mámou by svoji mamku urazili, někdo má mámu dokonce zakázánu jako, pomněte, sprosté slovo. Takovou anketu je ovšem třeba doplnit daty.

Podle jazykových korpusů vede v psaných textech matka nad mámou a máma nad mamkou. V beletrii na 1 mamku připadá skoro 12 mám a 24,5 matek, v publicistice na 1 mamku 8 mám a taky 24,5 matek, v oborové literatuře, kam spadá i psychologie nebo právo, už je to ale na 1 mamku 5 mám a úctyhodných 56 matek. V korpusech mluvených projevů jsou poměry jiné: matek je minimum. Poměr slov máma a mamka se liší podle mluvčích, kteří je použili. Ženy obecně ta slova volí častěji a máma u nich vede nad mamkou jen nepatrně, u mužů je máma častější znatelně. Bez analýzy nepoznáme, jestli dotyční mluvili o svých matkách nebo třeba ženy samy o sobě v roli matek. Rozdíly jsou zřetelné i na mapě: mamka je moravská, máma západočeská a relativně vyrovnané jsou v pásmu Vysočiny a severovýchodních Čech. Roli u té volby hraje i věk a vzdělání: mamka nad mámou vede u vysokoškolsky vzdělaných a u mluvčích do 35 let. U otců, tátů a taťků je to podobné: jen taťků je všude míň než tátů.

I k tak základním slovům se můžou vázat silné a spletité emoce. Podobně silné a spletité, jako jsou emoce k lidem, kteří se za těmi slovy skrývají.