Univerzální protijed

Pravděpodobně každý z nás slyšel nejednou varování před zmijím uštknutím. Jakkoliv jistá opatrnost není na škodu, setkání s naším jediným jedovatým hadem si už desítky let nevyžádalo lidský život. Jsou ale regiony světa, ve kterých je otrava hadím jedem skutečně závažný medicínský problém. Například v regionu subsaharské Afriky si setkání s jedovatým plazem vyžádá desítky tisíc amputací končetin a tisíce životů ročně. Mezinárodní tým pod vedením vědců z Dánska nyní učinil významný objev na cestě k efektivní pomoci takto postiženým.

Mamba černá (Dendroaspis polylepis) v obranném postoji.

Snímek Bill Love, Blue Chameleon Ventures, CC BY-SA 3.0

Jediným účinným způsobem, jak uštknutému zachránit život či zabránit postižení, je včasné podání protijedu. Jeho výroba se však od prvního použití před více než sto lety příliš nezměnila a stále je založena na imunizaci zvířete (zpravidla koně) slabými dávkami jedu a následné extrakci vytvořených protilátek. To s sebou nese mnoho komplikací, od účinnosti omezené na konkrétní druh hada, přes možné vedlejší účinky až po vysokou cenu a nízkou standardizovatelnost takového postupu. Celou situaci navíc komplikuje, že hadí jedy obsahují směs různě působících druhů toxinů. Aby vědci těmto komplikacím předešli, navrhli koktejl protilátek právě proti konkrétním toxinům vyskytujícím se v jedu mnoha různých druhů hadů. Navíc využili tzv. nanobodies, tedy menší obdobu protilátek z krve lam. Nanobodies se specificky vážou na toxiny a neutralizují je, díky desetkrát menší velikosti oproti klasickým protilátkám je lze produkovat přímo v laboratoři (bez imunizace zvířete), snáze se skladují a jsou bezpečnější. Navíc vědci zjistili, že díky menšímu rozměru lépe pronikají do místa uštknutí, a jsou tak účinnější vůči místnímu působení hadího jedu. Výsledná směs protilátek obsahuje pouhých osm druhů nanobodies, a je přitom účinná jako univerzální „africký“ protijed proti takřka dvěma desítkám nejnebezpečnějších mamb a kober z tohoto kontinentu. Nyní zbývá překonat nástrahy klinického testování a najít dostatek financí pro uplatnění postupu v praxi, prozatím ověřeného jen na myších.

Ahmadi S. et al.: Nature, 2025, DOI: 10.1038/d41586-025-03216-z a DOI: 10.1038/s41586-025-09661-0