Anna, nebo Anička Fernstädtová?

Začátkem roku získala skeletonistka Anna Fernstädtová bronz na Světovém poháru ve Winterbergu. Facebookový profil ČT Sport to oslavil videem s textem „Takhle se korytem řítí Anička Fernstädtová!“ Anička? Nehodí se tam víc Anna? Anička je hypokoristikum, obměna neutrálního jména s přídavkem emoce. Proč ale vykračuje ze svého domácího, neoficiálního prostředí do veřejného diskurzu?

Zaprvé musíme uvážit, že není jméno jako jméno (Jágr je Jardou snadno, ale zkuste si to u Dominika Haška) a zrovna Anna je k zdrobňování velmi náchylná. Všem Annám, které znám, se běžně říká Aničko. Vybraly si to samy, nebo se přizpůsobily normě? Těžko říct, ale i ta norma platí spíš pro neformální prostředí. Fernstädtová to, soudě z rozhovoru pro iSport před čtyřmi lety, přijímá i ve veřejném diskurzu: „Jsem zvyklá, je to v pohodě. Jako děcku mně takhle babi s dědou říkali. […] Každopádně Anička je fajn.“ Ale věděli jste to, když jste četli citaci v prvním odstavci? Já ne. Tím to nevysvětlíme.

Zadruhé domácká podoba jména může vyjadřovat inferioritu, buď dítěte, nebo ve stylu Aničko, uvařte nám kafíčko; Jaké navrhujete řešení, Rozárko? Brr. Právě tenhle aspekt je na užití hypokoristika problematický.

Zatřetí přichází v úvahu výraz blízkého vztahu. Jako o Aničce o ní i veřejně mluví její matka nebo spolupracovníci, jenže sportovkyně se těžko může přátelit s institucionálním facebookovým profilem. Nepodceňujme však blízkost jinou, jednostrannou, parasociální vztah. Takhle si běžně familiarizujeme veřejně známé osoby – oni nás neznají, my je obdivujeme. Domáckou podobou jména si je zdomácňujeme, vtahujeme jejich úspěšný život do svého. Pro soukromou osobu pochopitelné, mnohem míň pro Ministerstvo vnitra, které má na svém webu pět let starou zprávu s formulací „Anička Fernstädtová vybojovala stříbrnou medaili“.

V korpusu Online2_archive je před příjmením Fernstädtová poměr podob Anička a Anna přesně 1 : 100. Aničky v tomtéž korpusu přesto jsou, a to hlavně herečky – Dvořáková je Anička v poměru 1 : 9, Kadeřávková 1 : 20, Fialová a Polívková 1 : 25. Anna je tedy vždy běžnější, Anička přesto překvapivě častá.

Co z toho plyne? Některá jména takhle zdrobníme stěží. S některými to udělat můžeme, ale něco tím nevyhnutelně vyjádříme. Tak počítejme s tím, že když to bude veřejně, nemusí to vyznít nejlíp.