Velrybí problém

Jak žijí velryby jižní, odkud kam putují? Zotavují se jejich populace, nebo jim naopak hrozí vyhynutí? Jak se mění s globálním oteplením jejich migrační trasy či potravní zdroje? To jsou otázky, na něž nacházela odpovědi Petra Nevečeřalová dílem na výzkumné lodi u břehů Kapského Města, dílem v laboratoři Přírodovědecké fakulty UK v Praze.

Vědci ze suchozemských států se obvykle nezabývají mořskou biologií, natož přímo výzkumem velryb. Jak se to stalo vám? — Cetologů je v Evropě skutečně velmi málo, v Česku přede mnou velryby nestudoval nikdo, natož velrybu jižní. Ale mně se to podařilo. Po bakalářském a magisterském studiu obecné biologie jsem chtěla spojit svou lásku a dosavadní výzkum velryb s genetikou a ochranařinou. Na Přírodovědecké fakultě UK v Praze mě vyslyšel Pavel Hulva, který se věnuje ochranářské genetice. Začala jsem zde doktorské studium, v němž se spojilo přesně to, co mám nejráději, molekulární biologie a ochranářská genetika. Tradiční zaměření katedry zoologie se tehdy rozšířilo o mořské savce, sepsali jsme projekt a ten jsme uskutečnili. Takhle to celé vzniklo. Zní to jednoduše, ale zorganizovat terénní výzkum velryb jižních, získat všechna potřebná povolení i peníze a nakonec i výzkumná data bylo docela náročné.

Mgr. Petra Nevečeřalová, Ph.D. (*1988)

Vystudovala obecnou biologii na Přírodovědecké fakultě UJEP, doktorát absolvovala na Přírodovědecké fakultě UK, kde se věnovala molekulární ekologii a ochranářské genetice velryby jižní (Eubalaena australis). Ve své práci např. zavedla nové metody odběru vzorků pro analýzu DNA nebo pomohla odhalit změnu migrace a potravních návyků velryb z důvodu změny klimatu. Na katedře zoologie je nyní součástí cetologické skupiny, kterou založila spolu se svým doktorským školitelem prof. Pavlem Hulvou a která se věnuje populační genetice velkých kytovců ve Středomoří a v severním Atlantiku. Petra pracuje jako molekulární biolog pro soukromý start-up a také učí budoucí mediky a připravuje je na náročné studium medicíny.

Snímek Stanislav Vaněk, Vesmír

Vašemu výzkumu ovšem předcházely soukromé výpravy za velrybami do Mosambiku a Jihoafrické republiky. — Velryby jsem chtěla studovat od mala, byla to moje oblíbená zvířata. V šestnácti jsem potkala na jedné přednášce v Česku Jihoafričana, který se v Mosambiku komerčně potápěl s keporkaky, pozval mě a já se tam vydala, ještě v doprovodu maminky, která byla ochotná se mnou snášet veškeré nepohodlí. Tehdy v roce 2005 to byla bohem opuštěná země. Pak jsem se přes další kontakty dostala do Jihoafrické republiky, do oblasti kolem Kapského Města, kde žijí velryby jižní.

Pracovala jsem zprvu jako dobrovolník na lodi, která vozí turisty na pozorování velryb, a takto jsem trávila každé léto školní prázdniny. Jako průvodce na lodi jsem nejen vedla turisty, ale pilně sledovala velryby a nasávala všechny informace, třeba že sem připlouvají ze Subantarktidy, aby zde porodily mláďata. To byly moje první kroky k vědě a výzkumu velryb jižních. Velmi mi pomohlo setkání se zakladatelem organizace Dyer Island Conservation Trust.

Co je to za společnost? — Je to nadace manželské dvojice Wilfreda Chivella a Susan Visagie. Založli nejprve dvě komerční společnosti, jednu zaměřenou na potápění s bílými žraloky v kleci, kterých v této oblasti žilo v letech, kdy jsem tam začala jezdit, ohromné množství, druhou na pozorování velryb. Firmy byly velmi úspěšné, začaly generovat velký zisk, který se majitelé rozhodli dát zpátky do ochrany přírody a rozvoje komunity. Tak vznikla neziskovka Dyer Island Conservation Trust, pojmenovaná podle ostrova Dyer, kde se vyskytuje jedno z nejdůležitějších hnízdišť kriticky ohroženého tučňáka brýlového. Začali zachraňovat tučňáky, posléze vybudovali rehabilitační centrum pro veškeré mořské ptáky a pak se začali věnovat i ochraně žraloků a začali sponzorovat výzkum velryb. Vlastní několik výzkumných lodí, mně v mém výzkumu velmi nezištně pomohli. To nejdůležitější, co tato neziskovka dělá, je ale edukace veřejnosti, zejména dětí, stovky a stovky jich přivedla k porozumění přírodě a chápání nutnosti její ochrany.

S jejich pomocí tedy probíhal i váš doktorát a vaše první výzkumné práce. — V průběhu doktorátu mi dali k dispozici výzkumnou loď, to byla velká pomoc. Strávila jsem v Jižní Africe skoro polovinu doktorátu. Na Přírodovědecké fakultě jsem si nejprve musela zajistit všechna povolení od jihoafrické vlády, jak k výzkumu, tak k vývozu a uchovávání vzorků. To trvalo téměř rok a půl. Ve sběru vzorků už jsem měla náskok ze svých neplacených brigád na lodi. V roce 2016, když jsem odlétala do JAR, zrovna probíhal relativně silný El Niño a téměř žádné velryby nepřipluly. První sezona tedy byla naprosto neúspěšná a vypadalo to, že projekt skončí. Nicméně jsme přežili do druhé sezony, a ta byla naopak co do výskytu velryb jedna z nejsilnějších dosud zaznamenaných. Tehdy jsem nasbírala většinu vzorků. Na moři jsem strávila z každého roku minimálně šest měsíců, od června do listopadu, kdy je „velrybí sezona“, velryby připlouvají z jihu ke břehům Afriky. Od prosince do května jsem pak v české laborce vzorky zpracovávala – izolovala DNA, dělala PCR, vyhodnocovala výsledky a pracovala na počítačových analýzách. Moji intenzivní práci přerušila až pandemie covidu.

Proč padla vaše výzkumná volba zrovna na velryby jižní? — V Jižní Africe žije velryb jižních hodně, přesto je jejich populace stále málo popsaná, takže se nabízela dobrá možnost se realizovat v jejich výzkumu. V angličtině se tato skupina velryb jmenuje right whales – „pravé velryby“, znamenalo to pravé pro lov. Tato neagresivní zvířata pomalu plavou, hodně času tráví na hladině, jejich těla se ani po zabití nepotápějí – pro velrybáře tak bylo snadné je usmrtit i vylovit. Dnes jsou pro tyto vlastnosti „pravé“ pro pozorování, velryby jižní jsou dobře vidět z lodí a na rozdíl od keporkaků jsou velcí pohodáři, mají většinou klidnou povahu, jsou také velmi inteligentní a zvídavé, velmi často připlouvají blízko k lodi – a proto se s nimi také dobře pracuje při sběru vědeckých dat. Také mě velmi lákalo, že populace velryby jižní nebyla dosud geneticky prostudovaná.