Nebezpečí pro vědu

1906: Znamenitý vývoj anglického námořnictví měl za následek, že bylo upuštěno od starších označení počátečního poledníku podle ostrova Ferro a podle Paříže a že celá země přijala poledník greenwichský za východlště pro určení zeměpisných délek. Nedávno však založena byla jenom 800 m od hvězdárny elektrárna, která vyrábí elektrický proud o 3000 HP a jejížto komíny zvedají se právě ve směru poledníku. Továrna tato má hrabstvím londýnským na 52.000 HP sesílena býti, načež má obstarati pohon pro veškerou jízdu tramwayovou v Londýně. Otřesení půdy, jakož i vystupování teplého, třaslavého vzduchu nad tímto závodem jsou pro práce na hvězdárně velikou překážkou, pravým nebezpečenstvím pro astronomii.

F. Michl (Vesmír 35, 282, 1906/24)

2026: Astronomové jsou štvaná zvěř. S rozvojem měst utekli do hor, kde své teleskopy časem zdokonalili tak, že ani přirozené chvění atmosféry nezkresluje snímky. Jenomže od roku 1959 tlak postupně roste v souvislosti s rozvojem kosmonautiky. Tvrdou ránu zasadil komunitě vědců zejména projekt internetové satelitní sítě Starlink, která od 24. května 2019, kdy na oběžné dráze zaparkovalo prvních 60 funkčních družic, dosáhla v září 2026 početnosti 11 082 těles. Z nich je v současnosti funkčních 9813 objektů, což je 54 % všech aktivních satelitů obíhajících Zemi.

Žel, pozemní astronomie má se světelnými stopami těchto těles v záznamu teleskopů značné problémy. Prakticky už neexistuje snímek, který by nebyl touto rozsáhlou komerční sítí kontaminován, přičemž má být mnohem hůř. Starlink má v současnosti povolení vyslat na oběžnou dráhu až 12 000 družic, ale pokukuje už po povolence umožňující rozšíření až na 42 000 objektů.

Evropská konkurence Starlinku s názvem IRIS2 má o poznání skromnější ambice. První z 348 družic se na oběžnou dráhu dostanou v roce 2029, plně funkční má být síť už roku 2030.

S válkou na Ukrajině si nutnost provozovat vlastní síť internetových družic uvědomilo i Rusko. Letos se mu podařilo vypustit 32 satelitů sítě Rassvet, z nichž většina z různých důvodů selhala. Internetové spojení pro ruskou armádu tak zajišťuje odhadem jen 12 satelitů. Plány Rusů počítají s asi 300 družicemi do konce roku 2027 a cílovou soustavou 924 družic do roku 2035.

Daleko ambicióznější jsou Číňané. Síť Qianfan už na oběžné dráze provozuje 238 družic z cílových 15 000. Podobně rozsáhlá má být čínská síť Guowang, která počítá se 13 000 družicemi, z nichž je nyní ve vesmíru prvních 186.

Když připočítáme soukromé projekty, jako je Kuiper amerického Amazonu (cílových 3236 družic), TeraWave americké společnosti Blue Origin (cílových 5408 družic), či síť Lightspeed kanadského Telesatu (198 družic), nebude to dlouho trvat, a na noční obloze bude kolem roku 2030 asi 100 000 družic, mezi jejichž rychle se pohybujícími světlými tečkami se někde v dáli budou „nudně“ ztrácet galaxie, hvězdy, planety, tedy vše, za čím část z nás otáčí oči, část z nás citlivé čipy, hledající odpověď na nejzákladnější otázky našeho jsoucna – jak jsme se tu ocitli? Co bude dál?