Když stres změní tlapku

Tukotuko talarský (Ctenomys talarum) je první druh hlodavce, u kterého byla v přirozeném prostředí prokázána lateralita chování – většina jedinců při podávání potravy do tlamy upřednostňuje levou tlapku.

O tom, zda bude tukotuko talarský při podávání potravy do tlamy používat raději levou, nebo pravou tlapku, spolurozhoduje i stres, jemuž byla vystavena jeho matka.

Snímek Gabriel Celedon, CC BY-NC

Právě proto si jej argentinští vědci zvolili jako modelový druh pro svou studii. Vycházeli z předpokladu, že lateralita chování souvisí se specializací mozkových hemisfér, a tudíž podle podobných projevů lze sledovat, jak stres ovlivňuje raný vývoj nervové soustavy.

Tukotukové žijí v jednoduchém systému mělkých chodeb a živí se převážně kořeny a hlízami. Když je potravy nedostatek, vydávají se během dne i na povrch a sbírají nadzemní části rostlin. Tam jim ovšem hrozí větší nebezpečí (jejich přirozenými predátory jsou především dravci). Darwin uvádí, že jich místy bylo v argentinských pampách tolik, že se po celý den ozývalo jejich zvláštní pochrochtávání. Právě podle tohoto zvuku také získali své jméno.

Výzkumníci odchytili gravidní samice a některé z nich v laboratoři vystavili stresu pomocí pachu kočičí moči a látky s kočičím pachem a chlupy. Této nepříjemné zkušenosti byly samice vystaveny před porodem i po něm. Vědce pak zajímalo, kterou tlapku budou jejich půlroční potomci používat při podávání potravy do tlamy. Potomci stresovaných samic používali významně častěji pravou tlapku. Autoři studie to vysvětlují jako narušení přirozené laterality mozku. Za tímto posunem může stát například zvýšené množství glukokortikoidů, které u embrya ovlivňují vývoj hypotalamu a hypofýzy. Svou roli však mohla sehrát i horší mateřská péče, která je pro vyvíjející se mládě zdrojem stresu. Podobná souvislost byla popsána také u člověka: stres, kterému je během těhotenství vystavena matka, může souviset s tím, kterou ruku bude později upřednostňovat její dítě.

V současnosti nutí nedostatek srážek tukotuky pohybovat se častěji mimo bezpečí jejich nor, čehož využívají psi i kočky. Představte si biologický barometr stresu v praxi: terénnímu ekologovi stačí dalekohled a sáček se semínky.

Schleich C. E. et al.: Laterality, 2026, DOI: 10.1080/1357650X.2026.2703701