Spánkem k delšímu životu

Spánek se v posledních letech dostává do centra pozornosti vědců i veřejnosti, a to zejména kvůli jeho zásadnímu vlivu na dlouhověkost a celkové zdraví. Nejde jen o pasivní stav odpočinku – spánek je vysoce složitý biologický proces, formovaný miliony let evoluce, a jeho význam sahá daleko za pouhou regeneraci. Pomáhá obnovovat energetické zásoby, upevňovat paměť, posilovat imunitní systém a udržovat rovnováhu celého organismu. Ukazuje se, že délka a kvalita spánku souvisejí s rizikem vzniku kardiovaskulárních chorob, metabolických poruch, některých druhů onkologických onemocnění a zejména neurodegenerativních onemocnění, jako je Alzheimerova nebo Parkinsonova choroba.

Právě neurodegenerativní choroby, které vedou k postupnému úbytku mozkových funkcí, vyvolávají zásadní otázku: hraje porucha spánku roli v jejich vzniku, nebo je spíše jejich důsledkem? Co když je spánek nejen mechanismem regenerace, ale i nezbytným prvkem prevence?

Navzdory své evoluční zranitelnosti – kdy jsme během spánku nejbezbrannější – si tento biologický fenomén zachoval své pevné místo u všech živočišných druhů, což ukazuje jeho zásadní význam. Co když tedy kvalitní spánek není jen podmínkou dobrého života, ale i jeho prodloužení? Pokud správné spánkové návyky mohou snížit riziko civilizačních onemocnění, je načase přestat vnímat spánek jako luxus a začít ho chápat jako jednu z nejdůležitějších součástí zdravého životního stylu. Co o něm víme – a co nám stále uniká?

Proč spánek přežil evoluci

Spánek je jedním z nejzáhadnějších biologických procesů – na první pohled neefektivní využití času, které nás činí zranitelnými, přesto zůstal pevnou součástí evoluce. Jak je možné, že se tento stav zachoval, když přežití vždy záviselo na ostražitosti a aktivitě? Odpověď leží v jeho zásadních funkcích. Spánek je nezbytný pro regeneraci těla a mozku, opravu buněk (zejména z pohledu oprav DNA, obnovných procesů po oxidativnímu stresu během dne, odbourání nepotřebných synapsí a posílení důležitých spojení či také z pohledu syntézy bílkovin a oprav svalových vláken aj.), konsolidaci paměti a rovnováhu hormonů. Evoluce ho nejen zachovala, ale přizpůsobila ho prostředí a životnímu stylu různých epoch.

Z historického hlediska se spánkové vzorce dramaticky měnily. Velkou část historie lidstva byl běžný tzv. segmentovaný spánek [1], kdy lidé usínali po setmění, v noci na čas procitli a pak znovu pokračovali ve spánku. Ve středověku pauzu mezi prvním a druhým spánkem využívali k modlitbám, vzájemným rozhovorům, návštěvám nebo meditaci. Model pravděpodobně souvisel s potřebou ostražitosti a dříve i ochranou před predátory. Průmyslová revoluce spánek postupně zformovala do jednoho dlouhého bloku, přičemž výraznou změnu přineslo umělé osvětlení. Elektrické světlo umožnilo prodloužení aktivních hodin, což postupně podpořilo konsolidaci spánku do jednoho osmihodinového bloku.

Zásadní vliv na strukturu našeho spánku a glymfatický proces v mozku má věk. Oproti mladým lidem (modře) se u starých osob (žlutě) snižuje hloubka spánku a zvyšuje frekvence probouzení. V důsledku toho s věkem klesá glymfatický proces, zodpovědný za odstraňování odpadních produktů mozku během spánku.

Graf podle Gao Y. et al. [3]

Dnes na kvalitu spánku působí nejen umělé osvětlení, digitální technologie a chronický stres, ale také obecně náš „moderní“ životní styl. Spánku konkuruje velké množství příležitostí k aktivitě, které v jiných částech dne nebývají dostupné. Vznikl tak specifický způsob chování, který zabral část dne kdysi určené ke spánku. Součástí fenoménu je v poslední době i modré světlo obrazovek,¹⁾ na které máme tendenci alibisticky svádět vinu za nepříznivé zdravotní důsledky našeho celkového chování, zvaného „noční život“.

Přesto zůstává mnoho otázek nezodpovězených. Proč je spánek evolučně tak stabilní navzdory zranitelnosti, kterou přináší? Proč ho nelze plně nahradit jinými biologickými procesy? A můžeme ho optimalizovat tak, aby prodlužoval zdravý život? Výzkum spánku se dnes zaměřuje na hledání způsobů, jak spánkové cykly lépe pochopit a případně ovlivnit. Jasné však je, že spánek není jen pasivním stavem, ale dynamickým procesem, který zásadně ovlivňuje naše fyzické i duševní zdraví.

Co se děje, když spíme? Mechanismy v mozku, které nás drží naživu

Během dynamického procesu spánku mozek prochází několika specifickými fázemi, z nichž každá má svou jedinečnou roli. Základní dělení rozlišuje NREM (Non-Rapid Eye Movement) a REM (Rapid Eye Movement) spánek. NREM tvoří přibližně 75 % celkového spánkového cyklu a zahrnuje tři stadia. Přechod z bdělosti do spánku charakterizuje postupné snižování aktivity mozkové kůry, pokles sympatické nervové aktivity a zvýšení parasympatického tonu. V této fázi se srdeční tep zpomaluje, klesá tělesná teplota a snižuje se svalové napětí. S dalším prohloubením spánku organismus vstupuje do fází s různou mírou regenerace a obnovy. Během hlubokého spánku (zejména v rámci NREM fáze, konkrétně stadia N3) náš organismus nejintenzivněji regeneruje mozkové tkáně. V této fázi se zvyšuje sekrece růstového hormonu, který podporuje opravu buněk a syntézu bílkovin, a zároveň se aktivuje imunitní systém. Dochází k odstraňování metabolických odpadních produktů z mozku prostřednictvím glymfatického procesu.