Moravští bratři v Arktidě

Kdo byli lidé, kteří se stali příslušníky církve Moravských bratří? A jak se dostali až do Arktidy? Co tam dělali?

Moravští bratři, tak byli nazýváni německy mluvící moravští exulanti, kteří v důsledku neustávající protireformace na Moravě hledali útočiště v Horní Lužici na statku říšského hraběte Mikuláše Ludvíka Zinzendorfa (obr. 1). Zde v roce 1722 založili exulantskou kolonii Herrnhut (od 19. století česky Ochranov). Většina z nich pocházela z oblasti, která před Bílou horou patřila k fulneckému sboru Jednoty bratrské, v němž jako poslední působil Jan Amos Komenský. K exulantům z Moravy se brzy přidali i exulanti z Čech, ale všichni – až na výjimky – mluvili německy. Herrnhutské společenství přitahovalo i další lidi z celé Evropy a původně jen praktické označení skupiny moravských exulantů se uchytilo jako název pro vznikající novou církev Moravských bratří. (Dodnes jsou používány v různých částech světa tři názvy této církve: Moravští bratři, Moravská církev, Jednota bratrská.)

1. Hrabě Mikuláš Ludvík Zinzendorf

Kresba Imprint, Alamy, Profimedia

Misijní horlivost Moravanů byla veliká a v tom si dobře rozuměli s hrabětem Zinzendorfem. Když hrabě odjel v roce 1731 do Dánska na korunovaci krále Kristiána VI., zajímal se o aktuální stav laponské a grónské misie a doufal, že bude povolán k vedení některé misijní stanice. Jeho přání se nesplnilo, a tak začal misie organizovat sám z Herrnhutu. Již v lednu 1733 byli vysláni tři odvážlivci do Grónska, následující rok se tři Moravané vypravili do Laponska a následně k sibiřským Samojedům. V roce 1752 se uskutečnila první průzkumná cesta Moravských bratří na kanadský Labrador a v roce 1885 na Aljašku.

Moravané v Grónsku

V grónském přístavu Godthaabu (dnešním Nuuku) přistáli tři Moravané – Matouš (Matthäus) Stach, Kristián (Christian) David a Kristián (Christian) Stach – v květnu 1733. Luterský pastor Hans Egede, který tam působil už od roku 1721, jim však nedůvěřoval. Moravané si na jím určeném místě vybudovali prozatímní příbytek – napůl do země vyhrabanou a z drnů dostavěnou zemljanku zvanou „Bouda“. Vedle ní si časem postavili první dřevěný domek, který nazvali Nový Herrnhut (grónsky Noorliit; jeho dnešní podoba je na obr. 3).

2. Pohlednice, na níž je zachycena misijní stanice Bethel, založená roku 1885. Misionáři zde kázali (nejprve anglicky, později i v jazyce místních obyvatel jupik), založili školu, ale věnovali se i rybaření a chovu sobů. Pohlednice vydalo vydavatelství Verlag der Misionsbuchhandlung Herrnhut někdy počátkem 20. století.

Zdroj: Rucký, Evald: 555 let Jednoty bratrské v datech, Liberec 2015

Moravané se začali v Kodani učit dánsky, teď však byl nejdůležitější jazyk domorodců. Od pastora Egedeho se naučili otázku: „Jak se to jmenuje?“ a pak ukazovali na různé předměty, ptali se místních lidí a slova si zapisovali. V okolí žilo asi 200 domorodých rodin, jakmile se však oteplilo, Inuité se rozprchli do hor a na ostrovy lovit tuleně, ryby a soby. Nezkušení Moravané se také pokoušeli o rybolov, ale s malým úspěchem. Pastora Egedeho zaujala Davidova řemeslná šikovnost, ale z jeho chuti k teologickým rozhovorům měl radost podstatně menší. David mu proto začal psát dopisy a nakonec mu napsal i „velkou knihu“, kterou rozhněvaný Egede poslal se svým komentářem dánskému králi. Kniha vzbudila velký rozruch, ale David svými neochvějně upřímnými a smířlivými vysvětleními v dalších dopisech Egedemu i samotnému králi všechno urovnal. Mírná nedůvěra mezi Moravany a pastorem však nevymizela, Moravané jej považovali za „neobráceného“ a pastor Moravany za herrnhutské blouznivce. Přesto se učili spolu přátelsky vycházet. Egede rád využíval Davidovu řemeslnou dovednost a Moravané se od pastora, a především od jeho syna, učili grónsky.

3. Nový Herrnhut v roce 2021. Původní zemljanka zvaná „Bouda“ se časem rozrostla o tento dřevěný domek, který je dnes sídlem grónské ombudsmanky.

Snímek Daniel Freitinger

V září 1733 se v Godthaabu začaly šířit neštovice a v jeho okolí zemřely stovky lidí. Přivezené zásoby potravin byly spotřebovány, ale vyčerpaní Moravané nemohli na rozdíl od pastora Egedeho počítat s podporou z Evropy. Trpěli hladem a kurdějemi. Počátkem následujícího léta připluli do Grónska další dva herrnhutští bratři – Friedrich Böhnisch a Johann Beck, kteří s sebou přivezli z Kodaně dopisy i nové zásoby darovaných potravin. Na první pohled však bylo zřejmé, že jich nebude dost a že se hlad bude opakovat. Mezi několika málo domorodci, s nimiž misionáři v následujících měsících přišli do styku, se nevyskytovali pouze přívětiví lidé. Už sama skutečnost, že Moravští bratři neměli jako pastor Egede služebníky, je činila v očích místních obyvatel podezřelými. Když se pak rozneslo, co o herrnhutských bratřích říkali někteří obchodníci a námořníci, že to jsou lidé neučení, začali jimi někteří Inuité pohrdat a chovat se útočně.