Jak exportovat život do vesmíru

Kdybychom na Jupiterově měsíci Europě nenašli život, přežili by na ní anaerobní mikrobi, které bychom tam zavlekli? Jak efektivně zamezit zanesení nových mutantů z vesmíru zpět na Zemi s fatálními následky pro přirozený pozemský život? Bude člověk šířit život dál ze Země, je to jeho poslání či úkol od přírody?

Martin Dokoupil, Olomouc

Odpověď odborníka: Začněme přenesením (introdukcí) pozemských mikroorganismů na Europu. S tím, co o podpovrchovém oceánu Europy víme [a nutno říci, že možný rozsah tamních podmínek co do množství dostupné energie, kyselosti pH, redukčně-oxidačního (redoxního) stavu, slanosti atd. je zatím dost široký, více nám snad po roce 2030 napovědí sondy JUICE a Europa Clipper], je poměrně pravděpodobné, že by tam některé pozemské bakterie či archea dokázaly přežít. Důležitější otázka ovšem je: Měli bychom podobnou introdukci dopustit?

I kdybychom život na Europě hned nenašli, neznamenalo by to nutně, že tam zcela jistě není (lze si představit třeba izolované oázy u specifických hydrotermálních vývěrů na dně). Kdy si můžeme být jistí, že je nějaké těleso s potenciálně obyvatelným prostředím prosté života? Ani s armádou odborníků napříč obory (epistemologů, mikrobiologů, chemiků, geovědců…) se skálopevné jistoty nejspíš nedobereme – a v takovém případě bychom se introdukci pozemských organismů měli vyhnout, abychom případné lokální křehké ekosystémy nerozvrátili, a tím se jednak prakticky nepřipravili o jejich poznání, jednak z etického hlediska nespáchali genocidu na úrovni biosféry.

Představme si ovšem, že si absencí života na Europě jistí jsme. Můžeme tam tedy zanést mikroby ze Země? Minimálně z hlediska mezinárodního práva nikoli; Outer Space Treaty z roku 1967, kterou ratifikovala většina států, specificky zakazuje „škodlivou kontaminaci“ jiných těles. Můžeme se bavit o tom, že je poměrně bezzubá a nabízí dost prostoru pro „kreativní interpretaci“, ale na jejím základě (který vychází z vědy) stojí planetární ochrana – tedy snaha kontaminaci jiných těles pozemským životem (popřípadě naopak) zabránit. Sondy rozličnými způsoby sterilizujeme – o to přísněji, pokud se vydávají někam, kde by teoreticky mohl být život. (Opět – můžeme se pustit do dlouhé diskuse o efektivitě této sterilizace a postupech stanovení biologické zátěže, ale snahou je nezasít pozemské mikroby mimo Zemi.)

Jen krátce se zaměřme na navazující otázky.

Co se týče zanesení organismů již adaptovaných na místní podmínky zpět na Zemi – přesně proto tu máme už zmiňovanou planetární ochranu! Neslo by to s sebou sterilizaci, nepřistávání na Zemi se vzorky z oseté Europy a další opatření.

A nakonec k otázce, zda je naším posláním osídlit vesmír: Mnoho lidí je o tom přesvědčeno, a dokonce vyšlo i nemálo odborných článků zabývajících se tím, jestli a jak to provést. Najdeme ale i mnoho těch, kteří se obávají důsledků bezhlavého osévání kosmu, ať už jsou opatrně pro v případě vzdálenější budoucnosti a specifických případů, nebo kategoricky proti v duchu přísné interpretace Outer Space Treaty. To už není ani tak vědecká, jako spíš etická otázka. Musí nutně stát na vědeckých základech toho, co o jiných tělesech i životě víme, ale ve finále o odpovědi stejně rozhodnou etické postoje. Můžeme si představit, že v budoucnu se právě tato otázka stane předmětem obrovských sporů.