O houbách, zvířatech a lidech

Je jedním z českých mladých vědců, jehož výzkum nehledí na hranice mezi obory a o němž už se ví i ve světě. Jak jinak by po něm mohli nizozemští mykologové pojmenovat nový druh houby rodu Aspergillus? Vít Hubka se věnuje mykózám, které mohou napadat člověka, a studuje i cesty, jak se mohou houbové infekce přenášet. Třeba z morčat.

Jste mykolog, ale vystudoval jste také medicínu. To proto se zabýváte houbami, které ohrožují lidské zdraví a znepříjemňují život? — Ano, z celého moře hub jsem si vybral ty, které představují patogeny pro lidi nebo zvířata. To jsou hlavně dermatofyty, které způsobují kožní mykózy, a druhá velká skupina, která mě zajímá, je rod Aspergillus. Jeho zástupci napadají zejména jedince s oslabenou imunitou a jsou velmi důležití pro člověka z ekonomického i medicínského hlediska.

MUDr. Mgr. Vít Hubka, Ph.D. (*1986)

Vystudoval mykologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze a lékařství na 1. LF UK v Praze. Zabývá se taxonomií, populační genetikou a epidemiologií klinicky významných hub. V současnosti pracuje jako odborný asistent na Přírodovědecké fakultě UK a jako vědecký pracovník v Laboratoři genetiky a metabolismu hub v Mikrobiologickém ústavu AV ČR.

Snímek Jana Plavec

Za posledních 12 let jste (spolu)objevil zhruba stovku nových druhů hub, z toho 60 druhů rodu Aspergillus. Co je na aspergilech pro vás (a pro člověka) tak zajímavého? — Rod Aspergillus, česky kropidlák, zahrnuje více než 450 druhů a vyskytuje se skoro ve všech prostředích, je velmi přizpůsobivý, a tím je také velmi zajímavý. Jednotlivé druhy hrají důležitou roli v různých oblastech. Třeba v potravinářství můžou kropidláci znehodnotit potraviny nebo krmivo – způsobit jejich plesnivění. Některé druhy navíc produkují obávané mykotoxiny, jejichž výskyt musí potravináři bedlivě monitorovat. Jiné druhy zase využíváme a těžíme z nich, protože z nich můžeme získat různé organické kyseliny, například kyselinu citronovou, enzymy nebo léčiva, další se používají při fermentaci potravin. A pak jsou tu již zmíněné patogenní druhy, které mohou škodit zdraví člověka i zvířat.

Jeden druh, který byl loni nalezen v plicích íránského pacienta, jste sice neobjevil vy, ale zato jej po vás nizozemští a íránští kolegové pojmenovali, Aspergillus hubkae. Co je to za druh? — Aspergily běžně žijí v půdě nebo jinde v prostředí a člověk se jimi nakazí jenom ve chvíli, kdy je imunitně oslabený. V tu chvíli se jeho tělo stává vhodným substrátem pro růst. Invazivní aspergilóza nejčastěji postihuje plíce. U zdravého člověka se nerozvine, neboť imunitní buňky vdechnuté spory odstraní. U člověka s oslabenou imunitou ale mohou spory klíčit a růst v plicní tkáni, což byl právě případ íránského pacienta. Byl oslabený, léčil se s tuberkulózou a měl závislost na opiu, proto mohla houba jeho plíce napadnout. Víc ale jeho osud nesleduji, vím jen, že přežil. Pojmenování houby mým jménem mě samozřejmě těší – znamená to, že se v mykologické komunitě o mé práci ví.

Jak se proti napadení plic houbou dá bránit? — Nejohroženější pacienti jsou po transplantacích kostní dřeně nebo jiných orgánů, s vážnými onemocněními dýchací soustavy, pacienti užívající imunosupresivní léky, nemocní s AIDS. Pacienti po transplantaci kostní dřeně mohou být po určitou dobu izolováni ve specializovaných místnostech, kde se čistí vzduch, aby po nejkritičtější dobu, kdy se jejich imunita zotavuje z transplantace, vdechovali spor co nejméně. Vážně ohrožení pacienti také mohou užívat preventivně antimykotika. Lékem první volby jsou azolová antimykotika a ve světě byla v posledních letech zvyšující se rezistence vůči nim žhavé téma. Dříve rezistence většinou vznikala jen v průběhu dlouhodobé léčby těmito preparáty, kdy se vyselektovaly rezistentní kmeny v pacientovi, ale v poslední době se pacienti stále častěji přímo nakazí rezistentními izoláty z prostředí. To je způsobeno nadměrným používáním velmi podobných přípravků na bázi azolových antimykotik v zemědělství. Určité procento rezistentních spor tedy už létá v ovzduší. Když se člověk nakazí rezistentním kmenem a nasadí se mu neúčinná antimykotika, pak jeho šance na přežití může výrazně klesnout.

Je problém rezistentních aspergilů aktuální i u nás? — Této otázce jsme se věnovali ve spolupráci s klinickými pracovišti, zjišťovali jsme, jaké klinické typy aspergilózy se u českých pacientů vyskytují, jaké spektrum druhů je působí a jestli se u nich vyskytuje rezistence vůči antimykotikům. Zajímalo nás také, čím je rezistence způsobená a jestli klinici patogeny správně diagnostikují. Zjistili jsme, že problém rezistence vůči azolovým antimykotikům už se začíná objevovat, ale zatím není tak vážný, aby se musely měnit zavedené postupy léčby. Rezistence k azolům u kmenů z českých pacientů byla v různých letech mezi čtyřmi až šesti procenty u Aspergillus fumigatus, což je nejčastější patogen. V zemích, kde výskyt rezistentních hub vystoupá na deset procent či více, se již doporučuje zahájit empirickou léčbu jinými léky než azolovými antimykotiky, třeba amfotericinem B nebo kombinací azolů s echinokandiny. Tak daleko naštěstí nejsme, ale tomuto scénáři se blížíme.

Jak se zjistí, že pacienta i přes zmíněná opatření houba napadla? — Máme celou řadu metod, jejichž výsledky přispějí k diagnóze aspergilózy včetně mikroskopie, histologie, zobrazovacích metod, kultivace až po zjišťování antigenů nebo DNA aspergilů v klinických vzorcích. Je žádoucí houbu rychle izolovat, otestovat, na co je citlivá, aby se dalo účinně zasáhnout. Ideální je, když už první lék, který pacient dostane, je zároveň ten nejlepší, protože několik dní prodlevy může znamenat, že pacient zemře. To, zda lék zabral, lze zjistit poměrně brzy nejen podle klinického zlepšení pacienta, ale úspěch můžeme i monitorovat. Například pomocí galaktomananu, polysacharidu, přítomného v buněčné stěně aspergilů, který je vylučován do krve pacienta. Jeho hladina v krvi při aktivní infekci invazivní aspergilózou vzrůstá a naopak klesá, pokud je infekce na ústupu.

Druhou oblastí vašeho vědeckého zájmu jsou houbové mikroorganismy, které obtěžují značnou část populace – tedy původci kožních mykóz. Jaké výzkumy jste v této oblasti podnikl? — Dvanáct let jsem vedl epidemiologickou studii právě na výskyt kožních hub u nás. Sloužili jsme jako centrální laboratoř, která určovala druhy a poskytovala zpětnou vazbu klinikům, díky čemuž se postupně zlepšila kvalita diagnostiky. Z této studie jsme se nedozvěděli, jak časté jsou kožní mykózy v celé populaci, protože jsme zkoumali jen pacienty s potvrzenou infekcí, ale popsali jsme, které druhy hub se vyskytují nejčastěji a jak se liší podle místa infekce, věku, pohlaví nebo životního stylu. Sledujeme i sezonní a regionální rozdíly. Na základě těchto dat lze odhadnout pravděpodobnost, že u konkrétního pacienta s určitými rizikovými faktory půjde o určitý druh dermatofytu.