Aktuální číslo:

2026/4

Téma měsíce:

Radioaktivita

Obálka čísla

Když paraziti předběhnou svého hostitele

 |  3. 11. 2025
 |  Vesmír 104, 612, 2025/11

Zabít svého hostitele či dokonce ohrozit dlouhodobé přežití celého hostitelského druhu není pro parazity úplně nejšťastnější nápad, a to zejména pro ty specifické, tedy ty, kteří vzájemným závodem ve zbrojení uvázli v evoluční pasti a svou věčnost vsadili na jediného koně. Tato sázka se jim ovšem může vymstít i v případě, kdy „sekají latinu“ – to když se z původně hojného hostitelského druhu stane najednou druh ohrožený. Paraziti, pro něž klesající populace představuje obdobu mizejícího vhodného habitatu, svého hostitele ve vymření téměř zákonitě předběhnou. I když se pak druh vyhrabe z nejhoršího, pro ně již není cesty zpět. A to může mít zatím netušené ekologické důsledky.

Přesně to se stalo i v případě kriticky ohrožených papoušků kakapů sovích (Strigops habroptila). Ačkoli jsem o nich napsal první poslední, jedno jejich tajemství jsem před vámi dosud skrýval. Kakapové mají bohatý archiv trusu, ať již z dávné (tzv. koprolity), nebo nedávné historie. Ten byl dosud využíván jednak k rekonstrukci původního areálu, jednak k analýze potravních návyků [1, 2] tohoto dříve široce rozšířeného endemita Nového Zélandu. Do trusu se ovšem nedostávají jen zbytky potravy, ale i paraziti (např. ve formě vajíček).

Tým z Aucklandu, který se právě koprolity kakapů (ale i dalších endemických druhů Nového Zélandu) zabývá, se v nejnovější studii podíval, jak se nedávný populační propad, vyvolaný zejména zavlečenými lasicovitými šelmami, odrazil na druhové bohatosti parazitů [3]. Více než 80 % (13 z 16) druhů cizopasníků nalezených v éře před rokem 1990 nebylo v „moderním“ trusu detekováno. Čtyři druhy vymřely dokonce v posledních pár desetiletích, možná i v důsledku ochranářských opatření.

Důvod k oslavě, říkáte si možná. Ale chyba lávky! Přestože paraziti nepatří mezi nejoblíbenější živáčky, plní v přírodě řadu důležitých rolí (a to nejspíše ještě neznáme všechny), někteří mohou být i pro hostitele prospěšní (např. poskytují ochranu před těmi ještě horšími parazity, jejich absence by mohla způsobit i autoimunitní onemocnění).

Až tedy příště uvidíte populační propady již tak silně ohrožených druhů, mějte na paměti všechny nebohé parazity, kteří se s touto lodí potápějí. Autoři studie jdou ještě dál – podle nich by se těmto extinkcím mělo aktivně předcházet.

[1] Boast A. P. et al.: PNAS, 2018, DOI: 10.1073/pnas.1712337115

[2] Boast A. P. et al.: Frontiers in Ecology & Evolution, 2023, DOI: 10.3389/fevo.2023.1058130

[3] Boast A. P. et al.: Current Biology, 2025, DOI: 10.1016/j.cub.2025.07.009

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Ekologie, Parazitologie
RUBRIKA: Mozaika

O autorovi

Pavel Pipek

Mgr. Pavel Pipek, Ph.D., (*1984) pracuje v Botanickém ústavu Akademie věd a na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, kde se zabývá biologickými invazemi, bioakustikou a občanskou vědou. Jeho srdeční záležitostí jsou novozélandští opeřenci.
Pipek Pavel

Doporučujeme

Ničí ozon choleru?

Ničí ozon choleru? uzamčeno

Iva Hůnová, Libor Elleder  |  30. 3. 2026
Pražská klementinská observatoř patří k těm, které mají nejdelší řadu nepřetržitých hydrometeorologických pozorování na světě. To se všeobecně...
Jak se člověk stává biologem

Jak se člověk stává biologem

Jan Černý  |  30. 3. 2026
Biologem se člověk nerodí, biologem se člověk stává. Ne jednorázovým rozhodnutím nebo náhlým osvícením, ale pomalým vrůstáním do světa, který je...
Patnáct let Fukušimy

Patnáct let Fukušimy uzamčeno

Vladimír Wagner  |  30. 3. 2026
Nejsilnější zemětřesení v dějinách přístrojového měření lokalizovaly seismografy v pátek 11. března 2011 pod mořským dnem nedaleko Japonska....