Když paraziti předběhnou svého hostitele

Zabít svého hostitele či dokonce ohrozit dlouhodobé přežití celého hostitelského druhu není pro parazity úplně nejšťastnější nápad, a to zejména pro ty specifické, tedy ty, kteří vzájemným závodem ve zbrojení uvázli v evoluční pasti a svou věčnost vsadili na jediného koně. Tato sázka se jim ovšem může vymstít i v případě, kdy „sekají latinu“ – to když se z původně hojného hostitelského druhu stane najednou druh ohrožený. Paraziti, pro něž klesající populace představuje obdobu mizejícího vhodného habitatu, svého hostitele ve vymření téměř zákonitě předběhnou. I když se pak druh vyhrabe z nejhoršího, pro ně již není cesty zpět. A to může mít zatím netušené ekologické důsledky.

Přesně to se stalo i v případě kriticky ohrožených papoušků kakapů sovích (Strigops habroptila). Ačkoli jsem o nich napsal první poslední, jedno jejich tajemství jsem před vámi dosud skrýval. Kakapové mají bohatý archiv trusu, ať již z dávné (tzv. koprolity), nebo nedávné historie. Ten byl dosud využíván jednak k rekonstrukci původního areálu, jednak k analýze potravních návyků [1, 2] tohoto dříve široce rozšířeného endemita Nového Zélandu. Do trusu se ovšem nedostávají jen zbytky potravy, ale i paraziti (např. ve formě vajíček).

Koprolity, tedy částečně nebo plně fosilizovaný trus (na obrázku koprolity kakapí), jsou možná ne tak často zmiňovanou součástí fosilního záznamu. Mohou přitom obsahovat ekologická data, jež z fragmentů kostí nevyčteme.

Snímek [2]

Tým z Aucklandu, který se právě koprolity kakapů (ale i dalších endemických druhů Nového Zélandu) zabývá, se v nejnovější studii podíval, jak se nedávný populační propad, vyvolaný zejména zavlečenými lasicovitými šelmami, odrazil na druhové bohatosti parazitů [3]. Více než 80 % (13 z 16) druhů cizopasníků nalezených v éře před rokem 1990 nebylo v „moderním“ trusu detekováno. Čtyři druhy vymřely dokonce v posledních pár desetiletích, možná i v důsledku ochranářských opatření.

Důvod k oslavě, říkáte si možná. Ale chyba lávky! Přestože paraziti nepatří mezi nejoblíbenější živáčky, plní v přírodě řadu důležitých rolí (a to nejspíše ještě neznáme všechny), někteří mohou být i pro hostitele prospěšní (např. poskytují ochranu před těmi ještě horšími parazity, jejich absence by mohla způsobit i autoimunitní onemocnění).

Až tedy příště uvidíte populační propady již tak silně ohrožených druhů, mějte na paměti všechny nebohé parazity, kteří se s touto lodí potápějí. Autoři studie jdou ještě dál – podle nich by se těmto extinkcím mělo aktivně předcházet.

[1] Boast A. P. et al.: PNAS, 2018, DOI: 10.1073/pnas.1712337115

[2] Boast A. P. et al.: Frontiers in Ecology & Evolution, 2023, DOI: 10.3389/fevo.2023.1058130

[3] Boast A. P. et al.: Current Biology, 2025, DOI: 10.1016/j.cub.2025.07.009